Jaké daňové výhody chceme rušit

 

Zákon o daních z příjmů dnes obsahuje zhruba osm desítek různých forem úlevy, které mohou uplatnit fyzičtí poplatníci, a také více než čtyřicet položek, kterých mohou využít poplatníci právničtí. V rámci vládních reforem teď Ministerstvo financí navrhuje zrušení deseti úlev v prvně jmenované kategorii a třech v druhé.

Rovní - a rovnější

Co se týká daně z příjmů u zaměstnanců, navrhujeme zrušit dvě osvobození. První souvisí s takzvanými zaměstnaneckými výhodami, druhým je pak daňová výhoda, kterou může uplatňovat pouze ten, kdo pracuje u zaměstnavatele provozujícího veřejnou dopravu.

V první oblasti se jedná o situaci, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci či jeho rodinným příslušníkům například nadstandardní lékařskou péči, rekreační pobyty, školné, předškolní péči pro děti, vstupenky na kulturní a sportovní představení, návštěvu fitness a jiných sportovních zařízení včetně golfového klubu, vitaminových prostředků a preventivních očkování. Zaměstnanec však těží z daňového zvýhodnění pouze tehdy, pokud zaměstnavatel poskytne tyto požitky ze specificky definovaných zdrojů (z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze zisku po zdanění či na vrub nedaňových nákladů). Do konce roku 2006 mohl zaměstnavatel obecně poskytovat tato plnění pouze z FKSP, ze sociálních fondů či na vrub nedaňových nákladů a zisku po zdanění.

Dle znění zákona o daních z příjmů platného od ledna 2007 může zaměstnavatel v souvislosti s novým zákoníkem práce hradit tzv. zaměstnanecké výhody i ze svých daňově uznatelných nákladů. Zaměstnanec, který tato nepeněžitá plnění dostává z daňově uznatelných nákladů, však tuto daňovou výhodu (osvobození) realizovat nemůže. Daňové ošetření poskytnuté zaměstnanecké výhody tedy závisí na tom, z jakých zdrojů zaměstnavatel benefit poskytuje.

Od roku 2007 tedy vznikly dvě skupiny zaměstnanců: obě obdržely stejný příjem díky poskytnuté zaměstnanecké výhodě, ale jedni tento příjem zdaní, a druzí nezdaní. A to pouze v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele, z jakých zdrojů jim benefit uhradí. Praktickým efektem je nakonec daňové zvýhodnění pouze určité skupiny na úkor zvýšené daňové zátěže ostatních poplatníků.

V rámci naplnění požadavku na spravedlivý daňový systém je nepřípustné, aby se zdanění či osvobození určitého příjmu odvíjelo od čehokoli jiného než od jasné a jednoznačné zákonné úpravy. Ministerstvo financí proto navrhuje, aby poskytované zaměstnanecké výhody byly nadále považovány za daňově uznatelný náklad, pokud představují náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatele, avšak aby tento příjem byl u všech zaměstnanců stejně zdaněn.

Proč mít dvojí "režijky"?

Druhou oblastí, kde ministerstvo navrhuje úpravu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, je zrušení výhod poskytovaných zaměstnancům zaměstnavatele provozujícího veřejnou dopravu.

Velmi oblíbeným benefitem zaměstnanců zaměstnaných ve veřejné dopravě jsou poskytnuté tzv. režijní jízdenky. Dle současné úpravy zákona o daních z příjmů jsou tyto režijní jízdenky osvobozené od daně. Na druhé straně však zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel neprovozuje veřejnou dopravu a jimž zaměstnavatel poskytne obdobnou jízdenku, zdaní tuto jízdenku jako svůj příjem. Opět zde dochází ke vzniku nerovného daňového postavení dvou skupin zaměstnanců.

Je povinností Ministerstva financí usilovat o spravedlivý daňový systém, který by ke všem poplatníkům přistupoval stejně. Proto připravilo tyto reformní návrhy.

Autorka je náměstkyní ministra financí


Zpracovatel: Anopress IT a.s.