K některým aktuálním problémům v oblasti znaleckého dokazování

Oblast znaleckého dokazování a znalecké činnosti vůbec představuje v České republice dlouhodobě neřešený problém. Svědčí o tom řada výtek jak k právní úpravě znalecké činnosti, tak ke znalecké praxi, které byly v poslední době prezentovány. Skutečnost, že otázky týkající se znalecké činnosti se v poslední době stávají častěji předmětem odborných diskusí, jistě souvisí také s tím, že na půdě Ministerstva spravedlnosti lze zaznamenat určité legislativní aktivity v této oblasti. Legislativní aktivity jsou však v podstatě stále na samém počátku legislativního procesu.

Zajímavé podněty a připomínky k právní úpravě znalecké činnosti i ke znalecké praxi ve velmi frekventovaném oboru zdravotnictví obsahují závěry kongresu České lékařské komory konaného k dotčené problematice dne 18.6.2009 v Praze. Podněty formulované kongresem se nesou především v těchto směrech:

1. Mělo by dojít k podstatnému zpřísnění požadavků na odbornou způsobilost znalce pro jmenování znalcem. K výkonu znalecké činnosti v oboru zdravotnictví nemůže být dostačující specializovaná způsobilost lékaře podle zákona 95/2004 Sb., která pouze zakládá způsobilost k samostatnému výkonu lékařské profese. Znalec posuzující činnost jiných lékařů, by měl být doporučen profesní komorou, na základě stanoviska její vědecké rady, nebo příslušné odborné vědecké společnosti, které by garantovaly jeho odbornou erudici i dostatečnou praxi. V návaznosti na tyto nové požadavky by bylo žádoucí zhodnotit, zda znalci z oboru zdravotnictví dosud zapsaní v seznamech Ministerstva spravedlnosti a krajských soudů, jsou nadále způsobilí k výkonu znalecké činnosti.

2. Mělo by dojít k rozšíření možnosti odvolat znalce podávajícího nekvalitní znalecké posudky. Znalec, který předkládá opakovaně znalecké posudky, které jsou posléze hodnoceny jako nesprávné, nepřesné, neúplné či obsahující závažné chyby, musí být snadno odvolatelný. Současný stav, kdy znalec je z těchto důvodů ze své funkce prakticky neodvolatelný, je zcela nevyhovující.

3. Upřednostnění ústavních znaleckých posudků před znaleckými posudky soudních znalců jednotlivců není důvodné. Soud by měl brát především v úvahu odbornou erudici posuzujících odborníků.

4. Vysoké nároky na znaleckou činnost kladené minimálně v oboru zdravotnictví musí mít adekvátní vyjádření v oblasti odměňování znalců. To je v současné době nepřiměřeně nízké, což může být jedním z důvodů, proč mnozí vysoce renomovaní odborníci odmítají znaleckou činnost vykonávat. Odměňování soudních znalců by mělo být podstatně zvýšeno oproti současnému nevyhovujícímu stavu.

Znalecké činnosti se týká rovněž zpráva Veřejného ochránce práv ze dne 21. října 2009. Ta se vedle řady stávajících problému znalecké praxe (průtahy při zpracování znaleckých posudků, ustavování znalců s neodpovídající specializací, opožděné vyplácení odměn znalečného apod.) věnuje určitým doporučením pro budoucí právní úpravu, jejíž přijetí se považuje za nezbytné. Rovněž tyto návrhy zmiňují otázku zpřesnění předpokladů pro jmenování znalcem, upřesnění podmínek výkonu znalecké činnosti včetně kontroly odbornosti znalců a dohledu nad samotným výkonem jejich činnosti.

Za případný lze považovat i návrh veřejného ochránce práv na zavedení povinnosti znalce mít před zahájením činnosti uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti znalce nebo tlumočníka. Shora uvedený požadavek na obligatorní pojištění znalce pro případ odpovědnosti za škodu může nabývat na aktuálnosti i v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího soudu 25 Cdo 883/2006, publikovaného rovněž v roce 2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Jeho právní věta zní „Soudem ustanovený znalec, který vypracoval chybný znalecký posudek, odpovídá za škodu, která vznikla účastníku řízení tím, že mu soud na základě tohoto posudku přiznal nižší plnění“.

Podobná doporučení a podněty pro oblast právní úpravy znalecké činnosti lze nalézt rovněž v dokumentu Ligy lidských práv „Problémy v činnosti soudních znalců z oboru zdravotnictví“, který časově závěry kongresu České lékařské komory i zprávu Veřejného ochránce práv předcházel.

Závěrem si dovolím vyslovit přání, aby shora uvedené návrhy na zkvalitnění právní úpravy znaleckého dokazování nalezly co nejdříve také své legislativní vyjádření a podařilo se tak postavit právní základ pro zkvalitnění znalecké praxe. K legislativním podnětům pro úpravu postavení znalců a tlumočníkům musím přiřadit i podnět k novelizaci související problematiky civilního dokazování. Tak, aby měl znalecký posudek předložený stranou váhu znaleckého důkazu, nikoli pouze listinného důkazu, jako je tomu v civilním řízení (paradoxně na rozdíl od trestního řízení) doposud.

Vladislav Jirka, Ph.D.