K vysvětlovací povinnosti manžela ohledně výběru finančních prostředků náležejících do SJM

Cílem tohoto článku je představení aktuální judikatury vztahující se k vysvětlovací povinnosti manžela v řízení o vypořádání společného jmění manželů, a to ve vztahu k výběru a použití finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů (dále také jen „SJM“).

V řízení o vypořádání společného jmění manželů nezřídka dochází k situacím, kdy jeden z manželů není schopen označit tzv. odklony ze společného jmění manželů provedené druhým manželem, neboť nedisponuje potřebnými informacemi. Taková situace nastává například v případě, kdy má k bankovnímu účtu, na němž se nachází či nacházely prostředky náležející do společného jmění manželů, přístup pouze jeden z manželů. Druhý z manželů tak logicky není schopen zjistit aktuální výši peněžních prostředků a nemůže si ani opatřit výpis z bankovního účtu, aby zjistil případné výběry finančních prostředků. Z toho důvodu nemůže tento manžel ani označit případné odklony manžela ze SJM a tyto v rámci řízení o vypořádání SJM uplatnit. Manželu, který nemá k takovému bankovnímu účtu přístup, tak nezbyde nic jiného než se obrátit na soud s žádostí o zajištění výpisů z bankovních účtů. Soudy se tak často potýkaly s otázkou, zda by měly být druhému manželu za tímto účelem v rámci vypořádání SJM bankovní výpisy poskytnuty či nikoliv.

V současné době je však judikatura v této otázce v zásadě jednotná. K problematice poskytování výpisů z bankovních účtů druhému z manželů v rámci řízení o vypořádání SJM se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1027/2018 ze dne 24. 5. 2018:

„Odvolací soud se vyjádřil toliko k návrhu na vyžádání historie účtu žalovaného. Uvedl, že rozhodující je stav majetku existující ke dni zániku SJM, opomenul ale, že pohyby na účtu před tímto dnem, jejichž výpisu se žalovaná domáhala, mohou být zdrojem informací, které mohou poukázat na aktiva žalobce ve společnosti. V novém řízení se proto odvolací soud vypořádá i s touto námitkou. Ostatně ani konstatování (bez jakéhokoliv odůvodnění) odvolacího soudu, že v řízení o vypořádání SJM není podstatný tzv. pohyb na účtu před datem zániku SJM či po tomto datu není správné. […] Odvolací soud se bude v novém řízení znovu zabývat i námitkou, v níž žalovaná naznačuje, že součástí SJM byly i peníze, které žalovaný ze svého běžného účtu č. bez vědomí a souhlasu žalované dříve vybral.“[1]

Dle shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je opatření výpisů z bankovních účtů jedním ze stěžejních důkazů v rámci řízení o vypořádání SJM. V případě, že jeden z manželů není schopen si výpisy z bankovního účtu pro účely řízení o vypořádání SJM opatřit, pak přichází v úvahu aplikace ust. § 129 o.s.ř. Dle ust. § 129 odst. 2 o.s.ř. může předseda senátu uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného orgánu. K povinnosti manžela předložit důkazy, které není s ohledem na objektivní okolnosti schopen předložit druhý z manželů, se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud, když uvedl:

„Jestliže se prokáže, že v průběhu existence společného jmění manželů byly vynaloženy investice do výlučného majetku jednoho z manželů, druhý se však z důvodu informačního deficitu ocitne ohledně původu vynaložených prostředků v důkazní nouzi, nastoupí vysvětlovací povinnost investujícího manžela, který má k dotazu soudu sdělit a případně i prokázat původ prostředků, které na výlučný majetek vynaložil.“[2]

Poté, co bude manželu poskytnut výpis z bankovního účtu, na němž se nacházely prostředky náležející do SJM, bude moci označit konkrétní finanční částky, které byly druhým manželem ze společného jmění manželů odkloněny. Získání výpisu z bankovního účtu je klíčové rovněž z toho důvodu, že v případě, že manžel skutečně z bankovního účtu vybral peněžní prostředky náležející do společného jmění manželů, bude to právě tento manžel, kdo ponese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, jak s těmito prostředky naložil, když toto vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu:

„V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále zdůraznil, že toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů.

Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho povinnost tvrzení a povinnost důkazní se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo. […]

Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99,“[3]

Ze shora citovaných závěrů konstantní judikatury je zřejmé, že v případě, že jeden z manželů prokáže, že určitá finanční částka byla nabyta za trvání společného jmění manželů a tato byla druhým z manželů vybrána, přechází vysvětlovací povinnost na druhého manžela, který je povinen prokázat, jak bylo s těmito prostředky naloženo. V případě, že toto manžel neprokáže, je třeba takové prostředky vypořádat k tíži manžela, který je užil v rozporu se zákonem. Aby však byl druhý manžel v řízení o vypořádání SJM schopen tyto skutečnosti prokázat, je třeba, aby měl k dispozici výpisy ze shora uvedených bankovních účtů, když v tomto směru je konstantní judikatura Nejvyššího soudu v současné době jednotná.

JUDr. David Řezníček