18. 9. 2002
ID: 18560upozornění pro uživatele
Kdo může být svědkem při pořizování závěti
V současné době platná právní úprava umožňuje, aby závěť byla pořízena jedním ze tří způsobů. Zůstavitel může sepsat závěť vlastní rukou a pak hovoříme o závětí holografní. V případě že se rozhodne závěť zřídit v jiné písemné formě, bude se jednat o závěť allografní.
V současné době platná právní úprava umožňuje, aby závěť byla pořízena jedním ze tří způsobů. Zůstavitel může sepsat závěť vlastní rukou a pak hovoříme o závětí holografní. V případě že se rozhodne závěť zřídit v jiné písemné formě, bude se jednat o závěť allografní. Třetím způsobem, respektive formou, kterou lze závět jako jednostranný právní úkon osobní povahy učinit, je notářský zápis.
Svědek jako zákonem stanovená podmínka platnosti závěti se vyskytuje pouze při závěti, kdy zůstavitel projevuje svou poslední vůli jinou písemnou formou, tedy u závěti allografní. Problematiku dědění ze závěti upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních §§ 476 – 480, v jejichž rámci stanoví také podmínky na svědky a jejich působení při pořizování závěti.
Základní předpoklady a podmínky na svědka jsou stanoveny v ustanovení § 476e a 476f občanského zákoníku. V souladu s těmito ustanoveními mohou být svědky pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Není přípustné, aby svědkem byla osoba, která je nevidomá, neslyšící, němá nebo ta osoba, která nezná jazyk, ve kterém se projev vůle činí. Svědkem nemůže být také osoba, která má podle závěti dědit. Zákon též nepřipouští, aby svědkem byl závětí povolaný dědic či zákonný dědic nebo osoba jim blízká. Dále je nutno upozornit, že podle soudní praxe je za svědka považována pouze taková osoba, která je touto funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna. Za svědka se tedy nepovažuje osoba, která byla při pořizování závěti jen náhodou přítomna.
Přítomnost dvou svědků je v souladu s ustanovením § 476b občanského zákoníku tedy vyžadována v případě, že zůstavitel nenapsal závěť vlastní rukou. Zůstavitel musí závěť vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci musí listinu, která obsahuje poslední vůli zůstavitele, podepsat. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že svědkové musí být přítomni současně. Zákon neumožňuje, aby svědci projev zůstavitele o obsahu listiny odsvědčili jeden po druhém. Není však nutné, aby svědci byli seznámeni s obsahem listiny, jež obsahuje poslední vůli zůstavitele. Pro tuto formu závěti postačuje, že zůstavitel před svědky prohlásí, že daná listina jeho poslední vůli skutečně obsahuje.
Přítomnost svědků, a to v počtu tří je dále občanským zákoníkem vyžadována, pokud pořizuje závět zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, u osob nevidomých a u osob neslyšících, které nemohou číst nebo psát a nerozhodnou se projevit svou poslední vůli formou notářského zápisu. Pokud jde o závěť s předčitatelem, kterou mohou uzavřít zůstavitelé, kteří nemohou číst a psát a osoby nevidomé, může svědek působit i jako pisatel či předčitatel listiny, která obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zvláštní požadavek na svědky je stanoven pro případ zůstavitele, který je osobou neslyšící, která nemůže číst nebo psát. Tito svědkové musí ovládat znakovou řeč.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Svědek jako zákonem stanovená podmínka platnosti závěti se vyskytuje pouze při závěti, kdy zůstavitel projevuje svou poslední vůli jinou písemnou formou, tedy u závěti allografní. Problematiku dědění ze závěti upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních §§ 476 – 480, v jejichž rámci stanoví také podmínky na svědky a jejich působení při pořizování závěti.
Základní předpoklady a podmínky na svědka jsou stanoveny v ustanovení § 476e a 476f občanského zákoníku. V souladu s těmito ustanoveními mohou být svědky pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Není přípustné, aby svědkem byla osoba, která je nevidomá, neslyšící, němá nebo ta osoba, která nezná jazyk, ve kterém se projev vůle činí. Svědkem nemůže být také osoba, která má podle závěti dědit. Zákon též nepřipouští, aby svědkem byl závětí povolaný dědic či zákonný dědic nebo osoba jim blízká. Dále je nutno upozornit, že podle soudní praxe je za svědka považována pouze taková osoba, která je touto funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna. Za svědka se tedy nepovažuje osoba, která byla při pořizování závěti jen náhodou přítomna.
Přítomnost dvou svědků je v souladu s ustanovením § 476b občanského zákoníku tedy vyžadována v případě, že zůstavitel nenapsal závěť vlastní rukou. Zůstavitel musí závěť vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci musí listinu, která obsahuje poslední vůli zůstavitele, podepsat. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že svědkové musí být přítomni současně. Zákon neumožňuje, aby svědci projev zůstavitele o obsahu listiny odsvědčili jeden po druhém. Není však nutné, aby svědci byli seznámeni s obsahem listiny, jež obsahuje poslední vůli zůstavitele. Pro tuto formu závěti postačuje, že zůstavitel před svědky prohlásí, že daná listina jeho poslední vůli skutečně obsahuje.
Přítomnost svědků, a to v počtu tří je dále občanským zákoníkem vyžadována, pokud pořizuje závět zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, u osob nevidomých a u osob neslyšících, které nemohou číst nebo psát a nerozhodnou se projevit svou poslední vůli formou notářského zápisu. Pokud jde o závěť s předčitatelem, kterou mohou uzavřít zůstavitelé, kteří nemohou číst a psát a osoby nevidomé, může svědek působit i jako pisatel či předčitatel listiny, která obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zvláštní požadavek na svědky je stanoven pro případ zůstavitele, který je osobou neslyšící, která nemůže číst nebo psát. Tito svědkové musí ovládat znakovou řeč.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
