21. 8. 2019
ID: 109806upozornění pro uživatele

Lze s ohledem na princip nemo tenetur se ipsum accusare po právní moci rozhodnutí v příkazním řízení na místě ex officio zahájit zkrácené přezkumné řízení, v němž by bylo možné příkazový blok zrušit a postoupit věc k řízení správnímu orgánu?

Zdroj: shutterstock.com

Na webu e-pravo.cz jsem se v příspěvku[1] zveřejněném dne 06.03. 2019, jehož název byl otázkou [„Lze odpovědnost za přestupek provozovatele vozidla podle zákona o silničním provozu založit na důkazu z kamerového záznamu provozovaného obecní nebo městkou policií?“], zamýšlel nad některými aspekty přestupkového práva v dopravě. Tímto příspěvkem bych rád „volně“ pokračoval v této tématice, byť poněkud jiným směrem s jiným námětem.

Téměř každý, kdo jako řidič někdy spáchal dopravní přestupek, se setkal s tím, že mu za toto deliktní jednání byla na místě zakročujícím policistou Policie ČR, nebo strážníkem obecní či městské policie, uložena peněžitá pokuta, a to buď formou bloku na pokutu na místě zaplacenou, nebo formou bloku na pokutu na místě nezaplacenou [k tomu viz. § 91 zákona č. 250/2006 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich].         

Je skutečností, že v České republice se stalo „ustálenou praxí“, že v případech, kdy policistou či strážníkem tvrzený skutek obviněného z přestupku [k tomu viz. § 69 odst. (1) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], v němž je spatřován přestupek, lze dokazovat pouze výpovědí policistů či strážníků zasahujících na místě, policistou či strážníkem je obviněnému z přestupku na místě nabídnuto, že pokud bude formálně souhlasit se zaviněním - a to bez ohledu na to, zda se skutkovou a právní stránkou děje obviněný z přestupku skutečně o své vůli souhlasí či nikoliv - bude v příkazním řízení na místě uznán vinným pouze ze spáchání přestupku mírnějšího“, čemuž pak bude odpovídat jak právní kvalifikace skutku, tak i druh a výše sankce ukládaná za takto „právně“ kvalifikovaný přestupek. 

Některé přestupky v dopravě však nelze projednat „příkazem na místě“; jde konkrétně o 24 přestupků, za které se podle zákona o provozu na místních komunikacích ukládá zákaz činnosti[2] [viz. § 125c odst. (8) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na místních komunikacích].               I přesto, je za okolností popsaných v předcházejícím odstavci, někdy ze strany policistů či strážníků postupováno tak, že věc je se souhlasem obviněného z přestupku, vyřízena na místě příkazem.      

Stává se však, že v rámci výkonu dohledu nad činností policistů se na tento procesně nesprávný postup přijde, v důsledku čehož pak bývá ze strany krajských ředitelství policie zahajováno ex officio tzv. zkrácené přezkumné řízení, v němž je příkazový blok zrušen a přestupková věc je po právní moci rozhodnutí postoupena k řízení příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

 V souvislosti se shora uvedeným tak vzniká otázka:
  • Lze s ohledem na princip nemo tenetur se ipsum accusare po právní moci rozhodnutí v příkazním řízení na místě ex officio [tedy bez návrhu a pouze z moci úřední] zahájit zkrácené přezkumné řízení, v němž by bylo možné příkazový blok zrušit a postoupit věc k řízení správnímu orgánu [obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností]?

Touto velmi zajímavou otázkou by se měl v blízké budoucnosti zabývat Nejvyšší správní soud, a to ke kasační stížnosti obviněného z přestupku, která byla u toho soudu podána dne 11.06. 2019.

Skutkové okolnosti shora uvedené právní věci jsou takovéto:

Správním rozhodnutím odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy bylo ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnuto o tom, že se ruší  a vrací se zpět správnímu orgánu I. stupně rozhodnutí vydané policistou Místního oddělení Vokovice, Obvodního ředitelství policie Praha, v příkazním řízení na místě, kterým bylo rozhodnuto podle § 91 zákona č. 250/2006 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jímž byl žalobce[stěžovatel] uznám vinným ze spáchání přestupku za nějž mu byla příkazovým blokem uložena bloková pokuta ve výši 2.500,-Kč, která byla žalobcem na místě policistovi zaplacena.

Přesto, že shora uvedené správní řízení bylo řízením přezkumným, v rozporu s ustanovením § 94 odst. (4) a (5) správního řádu se Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, v napadeném rozhodnutí ze dne 23.07. 2018, vůbec nezabývalo tím, zda:

  • i když rozhodnutí podřízeného správního orgánu [tj. policisty] bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla žalobci, který nabyl práva z něj v dobré víře [tj. pro žalobce příznivější následek], je či není ve zjevném nepoměru k újmě, která by vznikla veřejnému zájmu,
  • zrušením nebo změnou shora uvedeného rozhodnutí policisty nedojde k zásahu do jiného subjektivního veřejného práva [které svědčí žalobci], kterým je v tomto konkrétním případě ochrana ústavního principu zákazu sebeobvinění [k tomu podrobněji níže], které je s ohledem na jeho ústavní podstatu taktéž veřejným zájmem.

Správním rozhodnutím Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pořádkové policie, bylo zamítnuto včasné a právně přípustné odvolání žalobce, a odvoláním napadené rozhodnutí odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 23.07. 2018, bylo potvrzeno.

Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu jakož i proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, podal žalobce včasnou a právně přípustnou správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl, přičemž argumentace správního soudu k věci samé je obsažena de facto pouze v jediném odstavci.

Mám za to, že s ohledem na princip nemo tenetur se ipsum accusare po právní moci rozhodnutí v příkazním řízení na místě ex officio zahájit zkrácené přezkumné řízení, v němž by bylo možné příkazový blok zrušit a postoupit věc k řízení správnímu orgánu [obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností], nelze, přičemž k tomuto závěru mě vedou následující argumenty:

Součástí ústavního pořádku České republiky, který je součástí práva veřejného, je i princip zákazu sebeobvinění [princip nemo tenetur se ipsum accusare], který je součástí práv zaručených článkem 37 odst. (1) a článkem 40 odst. (4) české Listiny základních práv a svobod, která jsou aplikovatelná jak pro trestní řízení soudní, tak i trestní řízení správní - tedy přestupkové řízení [k tomu viz. ustanovení § 82 odst. (2) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich].             

Je skutečností, že v České republice se stalo „ustálenou praxí“, že v případech, kdy policistou tvrzený skutek obviněného z přestupku, v němž je spatřován přestupek, lze dokazovat pouze výpovědí policistů zasahujících na místě, je policistou obviněnému z přestupku přímo na místě nabídnuto, že pokud bude formálně souhlasit se zaviněním - a to bez ohledu na to, zda se skutkovou s právní stránkou děje obviněný z přestupku skutečně o své vůli souhlasí či nikoliv - bude v příkazním řízení na místě uznán vinným pouze ze spáchání přestupku mírnějšího, čemuž pak bude odpovídat jak právní kvalifikace skutku, tak i druh a výše sankce ukládaná za takto kvalifikovaný přestupek. 

Policejní orgán tak činí s ohledem na tu skutečnost, že v přestupovém řízení musí skutkový děj i zavinění obviněného prokazovat obviněnému správní orgán [k tomu viz. § 86 odst. (1) písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a contrario], čímž se snaží předejít zastavení přestupkového řízení pro důkazní nouzi přestupkového orgánu.

Stran shora uvedené ustálené praxe pak:

  • právní omyl policisty na místě lze apriori vyloučit, a to s ohledem na zákonem požadovanou vysokou odbornou způsobilost každého jednotlivého policisty, a
  • protiprávní jednání policisty pak lze taktéž vyloučit, a to proto, že by se ve všech případech nesprávné právní kvalifikace skutku muselo - a to bez výjimky - předpokládat, že tato je přinejmenším výsledkem korupčního jednání policisty, jemuž by pak musel odpovídat i následek, tj. trestní stíhání policisty, přičemž není známo, že by se tak v praxi dělo.

Tedy, 

  • postup správního orgánu spočívající v následném zrušení pravomocného rozhodnutí o přestupku [které vzešlo z  příkazního řízení na místě] v přezkumném řízení podle ustanovení § 94 správního řádu, nebo § 98 správního řádu, s odůvodněním o právním omylu policisty stran právní kvalifikace skutku, je přímým zásahem do českým ústavním pořádkem zaručeného práva na zákaz sebeobvinění  [princip nemo tenetur se ipsum accusare],  

který je součástí práv zaručených článkem 37 odst. (1) a článkem 40 odst. (4) české Listiny základních práv a svobod, která jsou aplikovatelná jak pro oblast trestního řízení soudního, tak i pro oblast trestního řízení správního - tedy pro přestupkové řízení [k tomu srov. § 82 odst. (2) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], a to proto, že v přestupkovém řízení orgán, jemuž byla věc po pravomocném zrušení pravomocného rozhodnutí o přestupku vzešlého z příkazního řízení oznámena podle § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich [zpravidla obecní úřad obce s rozšířenou působností], z předchozího přiznání viny [tj. ze souhlasu s policistou tvrzeným skutkovým stavem věci] obviněného z přestupku na místě [k tomu viz. § 91 odst. (1) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich] dále vychází, pročež pak pro účely dalšího rozhodování o vině a trestu bez dalšího považuje skutkový děj za nesporný a obviněnému za prokázaný.

Z důvodů uvedených v předcházejících odstavcích mám za to, že rozhodnutí o zrušení rozhodnutí vzešlého z příkazního řízení na místě s vrácením věci správnímu orgánu I. stupně s pokynem k jeho postoupení příslušnému správnímu orgánu [obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností] je v rozporu se zákonem - konkrétně pak s ustanovením § 94 odst. (4) a (5) správního řádu, a též v rozporu s ústavním pořádkem - konkrétně pak v rozporu s právem na zákaz sebeobvinění zaručeného článkem 37 odst. (1) a článkem 40 odst. (4) české Listiny základních práv a svobod.

Pro úplnost k správním soudem odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.07. 2015 číslo jednací 2 As 126/2015-94 uvádím, že tento je sám o sobě důkazem protiústavní správní praxe, podle níž po zrušení rozhodnutí správního orgánu ve zkráceném přezkumném řízení správní orgán z přiznání viny [tj. ze souhlasu s policistou tvrzeným skutkovým stavem věci] obviněného z přestupku na místě [k tomu viz. § 91 odst. (1) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich] vychází [k tomu viz. odstavce 13. a 14. odůvodnění tohoto rozsudku].

Vinohradská 938/37
120 00 Praha 2

Tel.:       +420 244 912 463
Fax:       +420 244 912 803
e-mail:    ak@dbkp.cz
 
______________________________________

[1] K dispozici >>> zde.

[2] Jedná se o tyto přestupky

1. řízení vozidla nebo jízda na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si řidič přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky,

2. odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl řidič ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou,

3. řízení motorového vozidla řidičem, který není držitelem příslušného řidičského oprávnění,

4.  řízení motorového vozidla řidičem, který je držitelem řidičského průkazu Evropské unie, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, pokud pozbyl právo k řízení motorového vozidla na území České republiky,

5. pokud řidič způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví,

6. řízení vozidla, na němž v rozporu s jiným právním předpisem není umístěna tabulka státní poznávací značky, nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena,

7. řízení vozidla, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost,

8.  řízení vozidla, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích,

9.  řízení vozidla, jehož osvědčení o registraci bylo zadrženo,

10.  řízení vozidla nebo jízda na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je řidič ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky,

11. řízení motorového vozidla, pokud byl řidiči zadržen řidičský průkaz,

12. řízení motorového vozidla řidičem, který není k jeho řízení profesně způsobilý podle zvláštního právního předpisu nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu nebo Švýcarské konfederace,

13.  řízení motorového vozidla, pokud řidič není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti,

14.  řízení motorového vozidla řidičem, jemuž bylo řidičské oprávnění pozastaveno exekučním příkazem podle exekučního řádu,

15. překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více,

16. předjíždění vozidla v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno,

17.  otáčení, jízda v protisměru, nebo couvání, na dálnici nebo na silnici pro motorová vozidla,

18. pokud jako učitel autoškoly při výkonu dohledu nad řidičem motorového vozidla požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku během jízdy ve výcvikovém vozidle,

19.  výkon činnosti učitele autoškoly bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy ještě je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky,

20. výkon činnosti učitele autoškoly, ačkoliv je schopnost učitele k výkonu této činnosti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu,

21.  pokud se učitel autoškoly při výkonu dohledu nad řidičem motorového vozidla odmítne podrobit vyšetření, zda nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou,

22. recidiva [spáchání přestupku podle § 125c odst. (1) písm. f) bodů 3, 5, 6 a 8, písm. g) a i) zákona  č. 361/2000 Sb., o provozu na místních komunikacích, v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát],

23. úmyslné nezastavení vozidlo na pokynStůj“ daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích anebo při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou,

24.  vjetí na železniční přejezd v případech, kdy je to zákonem zakázáno.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz