Zákonná úprava využívání elektronických podpisů vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES („nařízení eIDAS“) a je poměrně jednoduchá, přehledná.

Současná platná úprava počítá s celkem čtyřmi kategoriemi elektronických podpisů, které jsou seřazené podle jejich důvěryhodnosti, tedy (i) kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu), (ii) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, (iii) zaručený elektronický podpis (který není založený na kvalifikovaném certifikátu) a (iv) prostý elektronický podpis.

Pro účely možného nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým podpisem lze využít pouze první dva druhy podpisů, a to (i) kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu) a (ii) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu (pro tyto dvě kategorie zákonodárce zavedl legislativní zkratku „uznávaný elektronický podpis“, jak je popsána níže).

Kvalifikovaný elektronický podpis, ve smyslu článku 25 nařízení eIDAS, přestavuje podpis, který má být postaven na roveň vlastnoručnímu podpisu. Technicky jde o zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem a současně je založený na kvalifikovaném certifikátu. Specifikem kvalifikovaného elektronického podpisu je, že osoba, která takový dokument podepsala, je s nejvyšší mírou jistoty držitelem kvalifikovaného certifikátu vydaného příslušným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru (certifikační autoritou[1]), a to s ohledem na nutnost využití schváleného hardwarového prvku (jako jsou certifikované čipové karty, USB tokeny, nově vydané občanské průkazy).

Reklama

Velká novela zákoníku práce (online - živé vysílání) - 1.6.2023

1.6.2023 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Zaručený elektronický podpis (který je založen na kvalifikovaném certifikátu) je takový druh elektronického podpisu, který (i) je jednoznačně spojen s podepisující osobou, (ii) umožňuje identifikaci podepisující osoby, (iii) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolu a (iv) který se k podepsaným datům připojuje takovým způsobem, jenž umožňuje zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

Na tomto místě je vhodné se zabývat ještě jedním pojmem souvisejícím s probíraným tématem, a tím je uznávaný elektronický podpis. Nejedná se o vlastní kategorii, ale o legislativní zkratku ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Uznávaným elektronickým podpisem se ve smyslu § 6 odst. 2 ZSVD rozumí (i) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis a (ii) kvalifikovaný elektronický podpis. Pouze uznávaným elektronickým podpisem, kterým je možno s největší mírou jistoty identifikovat podepisující osobu, je možno nahradit úředně ověřený podpis, jak bude rozebráno níže.  

Nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým podpisem

Obecná možnost nahrazení úředně ověřeného podpisu uznávaným elektronickým podpisem existuje až od 1. 2. 2022, kdy nabyl účinnosti § 6 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů („DigiSl“).

Právě § 6 odst. 2 DigiSl stanoví, že pokud právní předpis požaduje pro určitou formu jednání úředně ověřený podpis, je možno použít právě uznávaný elektronický podpis, pokud lze s využitím údajů základního registru obyvatel nebo portálu veřejné správy ověřit, že kvalifikovaný certifikát, na jehož základě podepisující osoba vytvořila uznávaný elektronický podpis, patří skutečně podepisujícímu.

Jak již bylo uvedeno výše, elektronické podpisy, které disponují kvalifikovaným certifikátem pro ověření jsou pouze (i) kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu), (ii) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu.

Na toto ustanovení přímo navazuje úprava § 6g zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů („InSVS“), přičemž § 6g odst. 5 InSVS přizná každé fyzické osobě možnost zápisu sériového čísla, vydavatele a platnosti kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis do portálu veřejné správy.

Samotný zápis sériového čísla, vydavatele a platnosti kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis do portálu veřejné správy ve smyslu § 6g odst. 5 InSVS je zdarma, proces je relativně snadný, nicméně jedná se o další nutný administrativní úkon, který je navíc pro nahrazení úředně ověřeného podpisu podpisem elektronickým zcela klíčový, i přesto je jednoduché jej opomenout nebo přehlédnout.

Praktická využitelnost při korporátní správě

Co se týče vlastní využitelnosti elektronického podpisu, jako náhrady úředně ověřeného podpisu, zákon zakotvuje pouze jedno výslovné omezení týkající se plné moci. Dle § 6 odst. 3 DigiSl, ve spojení s § 441 odst. 2 věty poslední zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není možné využít elektronický podpis na plné moci, která zmocňuje pro jakýkoliv úkon, pro který je předepsána forma veřejné listiny. Zákonodárce se pro tento krok rozhodl zejména v návaznosti na úvahu, že při úředním ověření podpisu ověřuje nezávislá osoba totožnost a vůli jednající osoby. V případě nahrazení úředně ověřeného podpisu ve smyslu § 6 odst. 2 DigiSl je však takový princip překonán ve prospěch toho, že ověřující „entitou“ je neživý informační systém veřejné správy. Záměrem zákonodárce při zavedení takového omezení bylo především zajistit větší míru bezpečnosti.

Mimo výše uvedené výjimky je tak elektronický podpis možné využít pro podpis všech ostatních korporátních dokumentů, jenž vyžadují úřední ověření podpisu, jako je např. čestné prohlášení a souhlas se zápisem do obchodního rejstříku u členů volených orgánů, případně smlouva o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným.

Jako o zásadním nedostatku lze ale hovořit o velké složitosti – systém elektronických podpisů a správná orientace v něm může být pro běžného uživatele obtížná a jistě brání výraznějšímu rozšíření elektronických podpisů, a to nejen v korporátní sféře.

Jako další nevýhodu lze spatřovat i to, že nahrazení úředního ověření podpisu je možné pouze pro české občany – s ohledem na nutnost zápisu elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu do registru obyvatel.

Konečně lze zmínit i prozatím ne zcela velkou zkušenost s danou problematikou ze strany orgánů státní správy a rejstříkových soudů. Ne vždy jsou elektronické podpisy jako náhrada za úřední ověření akceptovány zcela bez problémů.

Závěrem

Lze tedy shrnout, že existenci možnosti nahrazení úředního ověření podpisu elektronickým podpisem je jistě kýženým krokem v rámci digitalizace, který i v současné podobě nalezne své platné využití. Smysl dává zejména v případě jeho častého využití, případně pro české občany, kteří pobývají dlouhodobě v zahraničí. Pro své uživatele elektronický podpis přináší celou řadu výhod, kdy po splnění určitých dodatečných podmínek je možné elektronickým podpisem nahradit i úřední ověření podpisu. Současně s tím však nelze přehlížet i současných limitů nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým, a to zejména při udělování plných mocí, případně při akceptaci elektronicky podepsaných dokumentů ze strany státní správy a soudů.

Mgr. Petr Kučera
Advokát / Associate

Miloslav Pospíšil
Paralegal

ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.