Návrh zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a změna zákona o hospodářské soutěži

Návrh zákona výrazně usnadňuje tzv. soukromoprávní vymáhání soutěžního práva, kdy má osoba, které byla způsobena škoda, možnost žalovat osobu nebo osoby, jež porušily předpisy na ochranu hospodářské soutěže. Tento, při vhodném nastavení procesněprávních otázek, velmi efektivní způsob vymáhání odškodňování škody dosud není v českém právu příliš využíván. Návrh zákona by tedy měl efektivitu soukromoprávního vymáhání soutěžního práva ulehčit zejména níže uvedenými právními prostředky.

Závazky z deliktů vzniknuvších v soukromoprávních vztazích a s tím spojená náhrada majetkové a nemajetkové újmy jsou dosud upraveny v občanském zákoníku, jež výslovně obsahuje povinnost účastníků hospodářské soutěže neomezovat účast na soutěži jiným subjektům, které jsou v soutěži účastny.

Návrh zákona v návaznosti na Směrnici zavádí základní pravidlo povinnosti náhrady škody, dle kterého subjekty, které omezovaly hospodářskou soutěž společným jednáním, nahradí způsobenou škodu společně a nerozdílně. Směrnice dále uvádí, že všem fyzickým a právnickým osobám, kterým taková škoda vznikla, musí být umožněno požadovat a obdržet náhradu škody v plné výši.

Návrh zákona počítá s tím, že subjekt, který omezoval hospodářskou soutěž a je povinen k náhradě škody, avšak bylo u něj (například na základě leniency programu) upuštěno od uložení pokuty v rámci řízení před ÚOHS, je povinen pouze k náhradě škody, kterou způsobil svým přímým a nepřímým odběratelům a dodavatelům.

Zavádí se také zvláštní úprava povinnosti k náhradě škody způsobené omezováním hospodářské soutěže malými nebo středními podniky, se kterými je za určitých podmínek jednáno mírněji než s velkými korporacemi.

Obecná lhůta pro uplatnění náhrady škody při porušení hospodářské soutěže je dle návrhu zákona stanovena na pět let. Počátek běhu promlčecí lhůty začíná dnem, kdy se oprávněná osoba (osoba, které byla způsobena narušením hospodářské soutěže škoda) dozvěděla o škodě, osobě povinné k její náhradě a také samotnému omezování hospodářské soutěže. Alternativně počíná lhůta běžet v okamžiku, kdy se oprávněná osoba o těchto skutečnostech dozvědět měla a mohla. Nejdříve pak začne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy došlo k ukončení omezování hospodářské soutěže. Po dobu, kdy probíhá šetření nebo řízení u ÚOHS, promlčecí doba neběží.

Návrh zákona dále výrazně zlepšuje pozici subjektů poškozených v důsledku porušení hospodářské soutěže a zjednodušuje dokazování vzniku škody a její vyčíslování. Dochází k obrácení důkazního břemene vzniku škody z poškozeného na škůdce. Je-li prokázáno, že škůdce omezoval hospodářskou soutěž prostřednictvím zakázaných horizontálních dohod, je povinen prokázat, že ke škodě nedošlo a nikoliv naopak, jak tomu je dosud. Právě tato vyvratitelná domněnka způsobené škody narušitelem hospodářské soutěže je jedním z největších posunů v soukromoprávním vymáhání náhrady škody.

Kromě změny důkazního břemene zavádí Směrnice možnost soudů odhadnout část navýšení ceny, která byla přenesena na nepřímého odběratele a která se tedy rovná vzniklé škodě. Ačkoliv se tato možnost jeví jako účinný nástroj poškozených spotřebitelů, jakým mohou dosáhnout náhrady škody, i když ji nejsou schopni přesně vypočítat ani odhadnout, může být tato možnost poměrně problematickou, a to vzhledem k tomu, že návrh zákona nezavádí žádnou procesně právní úpravu takového postupu a nadto existence takového institutu bude závislá na odbornosti soudců, jež budou dané kauzy posuzovat.

Dalším přínosným institutem, který zavádí návrh zákona, je povinnost žalovaného (ale i třetích stran) zpřístupnit soudu v řízení o náhradě škody důkazní prostředky obsažené ve spisu orgány ochrany hospodářské soutěže, samozřejmě s výjimkou chránící obchodní tajemství či důvěrné informace, jež mohou být v těchto dokumentech obsaženy.

Závěrem lze konstatovat, že nově přijatý zákon by mohl být odrazovým můstkem pro efektivnější soukromoprávní vymáhání náhrady škody, ačkoliv stále přetrvává několik aspektů, kterými se návrh zákona nezabývá. Mezi tyto patří například zavedení institutu kolektivních žalob nebo specializovaných soudních senátů, a to již s ohledem na to, že obecným soudům budou k posouzení svěřeny poměrně složité soutěžněprávní kauzy.

 


Markéta Deimelová,
partnerka
advokátka usazená v EU


TaylorWessing e|n|w|c advokáti v.o.s.

U Prašné brány 1078/1
110 00  Praha 1

Tel.:    +420 224 819 216
e-mail:    prag@taylorwessing.com


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz