Nejvyšší soud odmítl dovolání dědiců majitele čokoládovny Rupa

Advokát Pachlových dědiců Felix Nevřela zatím důvody odmítnutí dovolání nezná. "Nedovedu si představit, proč to odmítli," poznamenal. Je ale připraven se s kauzou obrátit na Ústavní soud a po květnovém vstupu země do Evropské unie i na Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Pokud by továrníkovi potomci se žádostí o vyplacení náhrady uspěli, spustilo by to podle Nevřely vlnu dalších podobných žádostí potomků bohatých českých předválečných podnikatelů.

    Ve sporu jde o promlčecí lhůtu. Znárodňovací dekrety prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 předpokládaly, že pokud znárodněný majetek nepatřil Němcům, Maďarům či kolaborantům, mají
původní majitelé nárok na náhradu. Požádat o ni mohli v tříleté lhůtě. Podle soudů, které o nárocích Pachlových dědiců rozhodovaly, lhůta dávno vypršela, a žádost je tak promlčena. S tím ale Nevřela nesouhlasí. Podle něj by lhůta začala plynout až od chvíle, kdy by majitelé znárodněné továrny dostali od tehdejšího ministerstva financí výměr náhrady. A to Pachl nikdy nedostal, tvrdí Nevřela.
 

   Právník Luboš Chalupa, který v podobných sporech zastupuje další potomky továrnických rodin, navíc tvrdí, že k dekretu 100, který o náhradě hovoří, nebyla tehdy vydána prováděcí vyhláška.
Jinými slovy  - ministerstvo financí nemohlo tenkrát o výměrech náhrad v praxi vůbec rozhodovat. Vyhláška byla vydána až v prosinci 1948, kdy už se nikdo z politických důvodů neodvážil o náhradu za znárodnění žádat, domnívá se Chalupa. Vyhláška byla navíc v lednu 1952 zrušena.
 

   Názory právníků na promlčecí lhůtu se ale různí. Například pražský advokát Oldřich Choděra již dříve v tisku uvedl, že lhůta promlčena byla. "Z morálního hlediska mají nejspíš na náhradu právo, ale obávám se, že striktně vzato tříletá promlčecí lhůta pro podání žádosti o náhradu již uplynula," řekl loni Hospodářským novinám.
 

   Chalupa míní, že Nevřela nezvolil správný postup. "O náhradě za znárodnění podle dekretů nemůže rozhodovat soud, ale ministr financí," uvedl, jakou cestu zvolil u svých klientů. V případě
neúspěchu na ministerstvu je pak podle něj nutné jít cestou správního soudnictví.

    Občanskoprávní soudy mohou podle něj rozhodovat pouze o žádosti o finanční náhradu podle restitučních předpisů, tedy tam, kde jde o peníze za zabavené nemovitosti. Na ministerstvu financí
je však podle něj možné nárokovat náhradu za značku firmy, patenty a podobně. "Například ochranná známka bývá to nejcennější," uvedl právník.
 

   Náhrada může být podle dekretu vyplacena nejen v hotovosti, ale i třeba v cenných papírech a akciích. "Chceme po ministru financí výměr náhrady a způsob úhrady," řekl Chalupa. Zatím v
žádné ze svých kauz nedosáhl výsledku. Zastupuje například potomky majitele pražské strojírenské firmy J. Kameníček a spol., dědice vlastníků semilské firmy Vobořil a Bayer - Továrna na
textilní zboží, a.s.. Nově jej o právní pomoc požádali také potomci majitelů uherskobrodské společnosti Běták a Neusser, která vlastnila pilu a 1500 hektarů lesa na Slovensku.