epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
  • ZÁKONY
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
  • AKTUÁLNĚ
  • COVID-19
  • E-shop
  • Advokátní rejstřík
  • občanské právo
  • obchodní právo
  • insolvenční právo
  • finanční právo
  • správní právo
  • pracovní právo
  • trestní právo
  • evropské právo
  • veřejné zakázky
  • ostatní právní obory
Konference: Problémy a rizika spojená s prací z domova
13. 6. 2002
ID: 17338upozornění pro uživatele

Několik poznámek k novému zákonu o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech


Pod č. 139/2002 Sb. byl ve Sbírce zákonů publikován zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který s účinností od 1.1.2003 nahradí stávající právní úpravu obsaženou v zákoně č. 284/1991 Sb. Návrh nové právní úpravy se při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně a Senátu celkem překvapivě nestal předmětem větší pozornosti a diskusí, ačkoliv obsahoval několik (nejen z hlediska obcí a krajů a probíhající druhé etapy reformy veřejné správy, ale především z hlediska ústavní ochrany vlastnického práva) velmi sporných bodů, z nichž některé by se v případě sporů mohly stát (a zřejmě i stanou) vhodným předmětem rozhodovací činnosti Ústavního soudu.


Pod č. 139/2002 Sb. byl ve Sbírce zákonů publikován zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který s účinností od 1.1.2003 nahradí stávající právní úpravu obsaženou v zákoně č. 284/1991 Sb. Návrh nové právní úpravy se při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně a Senátu celkem překvapivě nestal předmětem větší pozornosti a diskusí, ačkoliv obsahoval několik (nejen z hlediska obcí a krajů a probíhající druhé etapy reformy veřejné správy, ale především z hlediska ústavní ochrany vlastnického práva) velmi sporných bodů, z nichž některé by se v případě sporů mohly stát (a zřejmě i stanou) vhodným předmětem rozhodovací činnosti Ústavního soudu. O co konkrétně jde?

Nový zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ve svém § 19 předpokládá zřízení zvláštní soustavy pozemkových úřadů jako správních úřadů ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR. Působnost pozemkových úřadů vykonávají dnes věcně příslušné referáty okresních úřadů a v Praze, Brně, Plzni a Ostravě, kde okresní úřady nepůsobí, věcně příslušné odbory magistrátů těchto měst (viz § 11 písm. a) zákona č. 284/1991 Sb.). V závěru loňského roku předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů (sněmovní tisk 1160, senátní tisk 285), který v původní versi v části osmdesáté druhé předpokládal změnu zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Tato novela v souladu s obecnými principy reformy veřejné správy předpokládala přenos kompetencí stávajících pozemkových úřadů ze zanikajících okresních úřadů na orgány územních samosprávných celků, v daném případě na krajské úřady a nikoliv vytváření další soustavy specializovaných správních úřadů (pozemkových úřadů).

Svaz měst a obcí ČR vyjádřil v reakci na poslanecký návrh zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (sněmovní tisk 948, posléze senátní tisk 210) zásadní nesouhlas s vytvářením jakýchkoliv dalších soustav specializovaných správních úřadů pro budoucí výkon kompetencí svěřených dnes okresním úřadům a trval na tom, aby výkon této státní správy byl delegován do přenesené působnosti územních samosprávných celků, resp. v případě měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně ponechán jako výkon přenesené působnosti těchto měst. Toto stanovisko bylo vyvoláno především obavou, že by schválení zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech v navržené podobě mohlo vyvolat tlak na to, aby i další úseky státní správy vykonávané dnes věcně příslušnými referáty okresních úřadů byly ponechány v rukou státu. To by po zrušení okresních úřadů k 31.12.2002 nemohlo vést k ničemu jinému než k vytváření dalších územně organizovaných soustav specializovaných správních úřadů podřízených věcně příslušným ministerstvům, což by mělo za následek jednak nárůst výdajů ze státního rozpočtu na zřizování a činnost takovýchto správních úřadů (budovy, vybavení atd.) a jednak stále větší nepřehlednost organizace územní veřejné správy. Takové řešení by bylo v neposlední řadě též v rozporu s deklarovanými cíly II. etapy reformy veřejné správy, což ve svém stanovisku ke zmíněnému poslaneckému návrhu zákona o pozemkových úřadech, o němž se proslýchalo, že pochází z legislativní dílny Ministerstva zemědělství, vyjádřila i vláda (viz stanovisko vlády obsažené v příloze k usnesení vlády ze dne 25. června 2001 č. 643).

Jak již bylo řečeno, podle stávající právní úpravy vykonávají v těch městech, kde okresní úřady nepůsobí, tzn. v Praze, Brně, Plzni a Ostravě, působnost pozemkových úřadů magistráty těchto měst, resp. věcně příslušné odbory těchto magistrátů. Nový zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ale předpokládá, že specializované správní úřady - pozemkové úřady podle § 19 písm. a) a přílohy zákona č. 139/2002 Sb. budou zřízeny i v těchto městech a na tyto nově zřizované správní úřady přejde i působnost vykonávaná dnes magistráty zmíněných měst. Spolu s tím ale na stát jako právnickou osobu mají na základě zákona přejít i práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců těchto měst, „jejichž činnost byla nezbytná pro pozemkové úřady“ (§ 25 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb.) a také movitý majetek, který je dnes ve vlastnictví hlavního města Prahy a měst Brna, Ostravy a Plzně a je potřebný pro činnost pozemkových úřadů (§ 26 odst. 2 č. 139/2002 Sb.).

Ustanovení § 26 odst. 2 zákona zcela zjevně odporuje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Zákonné ustanovení o nuceném přechodu vlastnictví majetku z obcí na stát má povahu vyvlastnění, které je podle cit. ustanovení Listiny možné jen při splnění tří podmínek, a to veřejného zájmu, zákonného základu náhrady (čl. 11 odst. 4 chrání vlastnické právo všech vlastníků jak před vyvlastněním prováděním správním rozhodnutím, tak před vyvlastněním prováděným přímo zákonem, což odpovídá zásadě stejného zákonného obsahu a ochrany vlastnického práva všech vlastníků). V daném případě mohou být ale splněny nanejvýš pouze první dvě podmínky, neboť zákon nepředpokládá žádnou náhradu za tento vyvlastňovaný majetek (je též otázkou, zda je veřejným zájmem vytváření dalších úřadů a s tím související náklady z veřejných rozpočtů).

Zcela nepřípustným je pak z hlediska ústavní garance postavení územních samosprávných celků jeví i ustanovení o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze zmíněných měst na Českou republiku, neboť jde o bezprecedentní zásah do působnosti těchto měst, který zatím nemá v našem zákonodárství obdoby a který znamená „vyvlastnění“ zaměstnanců územních samosprávných celků ve prospěch státu. Stanovení počtu zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu je podle § 102 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích součástí vyhrazené působnosti rady obce a tudíž na základě § 35 odst. 2 tohoto zákona součástí samostatné působnosti obce, která je ústavním právem obce (čl. 8 a čl. čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR). Nechal-li by se takovýto krok jen tak v jednom, byť relativně omezeném, případě, není vyloučeno, aby se podobné pokusy opakovaly i v budoucnu, a to ať již jde nucený přechod majetku nebo „vyvlastňování“ zaměstnanců obcí ve prospěch státu.

Kromě těchto výhrad, které se týkají jednak obecných principů reformy veřejné správy a jednak bezprostředně právního postavení uvedených čtyř měst (a tedy též Svazu měst a obcí ČR), vykazuje ovšem zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech ještě další zarážející nedostatky spočívající ve značném znevýhodnění vlastníků pozemků a účastníků řízení o pozemkových úpravách ve vztahu k pozemkovému úřadu, která v některých případech s největší pravděpodobností zakládají rozpor dotčených ustanovení zákona s Ústavou ČR, resp. Listinou základních práv a svobod.

V § 5 odst. 5 se předpokládá, že vlastníci pozemků řešených v pozemkových úpravách si na dobu provádění pozemkových úprav zvolí sbor zástupců, který zastupuje vlastníky v rozsahu činností uvedených v odstavci 8 téhož ustanovení (podle odst. 8 tento sbor spolupracuje při zpracování návrhu pozemkových úprav, posuzuje jeho jednotlivé varianty a navrhovaná opatření, vyjadřuje se k plánu společných zařízení, k podaným připomínkám v průběhu pozemkových úprav, k návrhu pozemkových úprav a spolupracuje při realizaci schválených pozemkových úprav), popřípadě jedná za vlastníky na základě a v rozsahu jejich zplnomocnění. Tento sbor se volí po zahájení řízení o pozemkových úpravách na úvodním jednání, a to nadpoloviční většinou přítomných (!) vlastníků. Na základě těchto ustanovení má tedy sbor postavení jakéhosi „kolektivního účastníka“ správního řízení o pozemkových úpravách jednajícího ale za všechny (!) vlastníky pozemků, jichž se pozemkové úpravy týkají, a to bez ohledu na to, zda se na volbě tohoto sboru účastnili či nikoliv a bez ohledu na to, jaká je výměra pozemků, které vlastní. Je velmi sporné konstruovat sbor vlastníků jako povinně zřizovanou instituci, mělo by jít o dobrovolné procesní společenství, které by zastupovalo jen ty vlastníky, kteří se volby sboru účastní. Pokud bude sbor zastupovat všechny vlastníky (tedy i ty, kteří ho nevolili), půjde v jejich případě s největší pravděpodobností o rozpor s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo vyjádřit se v řízení (nejen soudním, ale též správním) ke všem prováděným důkazům. Tohoto práva budou ti, kdo se na volbě tohoto sboru neúčastnili, citovanými ustanoveními zákona zbaveni.

Podle § 6 odst. 7 zákona se na řízení o pozemkových úpravách a rozhodování v něm nevztahují lhůty pro rozhodování podle správního řádu. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ovšem zná procesní prostředky, jimiž lze prodloužit procesní lhůty a nebylo nutné jakékoliv lhůty, v nichž by měl pozemkový úřad o pozemkových úpravách vydat rozhodnutí, úplně vylučovat. Takové vyloučení by mohlo potenciálně zakládat rozpor s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo, aby byla jeho věc (v soudním řízení, i v řízení správním) projednána mimo jiné „bez zbytečných průtahů“.

Zřejmě nejhorší z celého zákona je ale ustanovení § 9 odst. 13 zákona, které předpokládá bezprecedentní zásah do vlastnického práva. Je v něm stanoveno, že o pozemky, jejichž vlastník není znám nebo o spoluvlastnické podíly k takovým pozemkům, lze zvýšit nárok státu (míní se nárok státu jako vlastníka na vypořádání v řízení o pozemkových úpravách) s tím, že přihlásí-li se pozemkovému úřadu do 3 let od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv osoba, která prokáže, že byla k uvedenému dni (ke dni právní moci rozhodnutí) vlastníkem předmětného pozemku nebo spoluvlastnického podílu k němu, pozemkový úřad jí poskytne finanční náhradu v ceně podle zvláštního právního předpisu platného v době přechodu pozemku nebo spoluvlastnického podílu k tomuto pozemku na stát. Tímto ustanovením se nepřímo zavádí promlčení vlastnického práva ve prospěch státu (!) k tomu pozemku, jehož vlastník není pozemkovému úřadu znám, a to stanovením tříleté lhůty ode dne právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu. Po uplynutí této lhůty by již vlastník neměl nárok ani na finanční úhradu. To je v rozporu s obecným principem občanského práva, podle něhož se vlastnické právo nepromlčuje (§ 100 odst. 2 občanského zákoníku), ale především s ústavně garantovanou ochranou vlastnického práva. Podle čl. 11 odst. 1 druhá věta Listiny základních práv a svobod má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. Citovaným ustanovením zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech je ale tato zásada narušena v neprospěch vlastníků, kteří nejsou tomu pozemkovému úřadu, který vede řízení o pozemkových úpravách, známi.

Podle § 10 odst. 1 zákona má pozemkový úřad navrhnout vlastníkům pozemků nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a dle možností i druhem pozemku s tím, že porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných pozemků s původními pozemky se provádí celkem za všechny pozemky vlastníka řešené v pozemkových úpravách. Porovnání ceny, výměry a vzdálenosti navrhovaných pozemků s původními pozemky by se ale mělo provádět vždy za každý jednotlivý pozemek, neboť bude-li se porovnání provádět za všechny pozemky celkem, může dojít ke směšování pozemků různé výměry a kvality, čímž by vlastníci mohli být ve výsledku poškozeni.

Podle § 11 odst. 10 má pozemkový úřad oznamovat rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv při pozemkových úpravách a o určení výše úhrady za dotčené pozemky veřejnou vyhláškou a současně doručit toto rozhodnutí katastrálnímu úřadu a všem vlastníkům pozemků a osobám dotčeným zřízením nebo zrušením věcného břemene nebo změnou zástavního práva, kteří jsou pozemkovému úřadu známi. Toto rozhodnutí nabude právní moci posledním dnem 15 denní lhůty, která počne běžet dnem vyvěšení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Obecnou zásadou správního řízení (§ 51 odst. 1 správního řádu) je, že se účastníkovi řízení každé rozhodnutí oznamuje doručením písemného vyhotovení s tím, že den doručení je dnem jeho oznámení. To má význam z hlediska podání odvolání, neboť podle § 54 odst. 2 správního řádu je odvolání třeba podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis). Zákon o pozemkových úpravách tak výkon práva účastníka řízení podat odvolání značně ztěžuje, neboť je váže nikoliv na doručení rozhodnutí do vlastních rukou (§ 24 odst. 1 správního řádu), ale na doručení veřejnou vyhláškou, o čemž se účastník řízení nemusí vůbec dozvědět, ačkoliv může být rozhodnutím dotčeno jeho vlastnické právo.

V § 11 odst. 12 poslední věta je stanoveno, že po právní moci rozhodnutí o schválení pozemkových úprav nemůže vlastník jednotlivé pozemky, které byly předmětem pozemkových úprav, nebo jejich části zatížit nebo zcizit bez souhlasu pozemkového úřadu. Toto ustanovení znamená další citelné omezení vlastnického práva, a to bez opět jakékoliv náhrady. V ustanovení § 11 odst 13 se předpokládá, že předkupní právo s věcnými účinky, které vázne na pozemku zahrnutém do pozemkových úprav, schválením návrhu pozemkových úprav zaniká, nedojde-li mezi oprávněnou osobou z předkupního práva a vlastníkem pozemku zavázaného předkupním právem k jinému ujednání nebo nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Toto ustanovení nepřípustným způsobem zasahuje do práv nabytých v dobré víře a je tak v rozporu se zásadou právní jistoty a ochrany dobré víry (předkupní právo může mít podle § 603 odst. 2 občanského zákoníku charakter věcného práva zapisovaného do katastru nemovitostí).

Podle § 16 odst. 1 se právo náhradního užívání pozemku vzniklé podle dříve platných právních předpisů dnem účinnosti zákona změní na nájemní vztah mezi náhradním uživatelem a vlastníkem pozemku, k němuž bylo právo náhradního užívání zřízeno. Vlastník pozemku bude ale moci tento nájemní vztah vypovědět nájemci nebo jeho právnímu nástupci nejdříve po uplynutí 5 let ode dne účinnosti tohoto zákona, nedohodnou-li se účastníci jinak, nebo nezanikne-li náhradní užívání do této doby rozhodnutím o výměně vlastnických práv vydaným podle § 11 odst. 8 zákona. Nájemce bude mít dále po dobu nájmu k pozemku předkupní právo a výše ročního nájemného bude cenou regulovanou. Těmito omezeními návrh jednostranně znevýhodňuje vlastníka pozemku na úkor „zákonného nájemce“ a je v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť opět nepočítá s žádnou formou náhrady za omezení vlastnického práva.

Náklady na pozemkové úpravy hradí podle § 17 odst. 1 stát, ovšem zákon výslovně předpokládá, že se na úhradě nákladů mohou podílet i účastníci pozemkových úprav (!), popřípadě jiné fyzické a právnické osoby, mají-li na provedení pozemkových úprav zájem (!). Toto ustanovení není ničím jiným než institucionalizovanou korupcí, neboť jinými slovy říká, že má-li účastník řízení zájem na jeho rychlém průběhu a ukončení, má pozemkovému úřadu přispět finanční částkou.

Výše uvedené úvahy nastiňují jen některé problémy, které může aplikace zákona č. 139/2002 Sb. v praxi přinést. O pochybnostech o ústavnosti jeho obsahu může vyřknout konečné slovo jen Ústavní soud. Nelze si než přát, aby se tak stalo co nejdříve.



JUDr. Josef Vedral, Ph.D.
legislativní oddělení Kanceláře Svazu měst a obcí ČR


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

JUDr. Josef Vedral, Ph.D.
13. 6. 2002
pošli emailem
vytiskni článek
  • Tweet

Další články:

  • Kybernetická bezpečnost ve zdravotnictví
  • Zákon o evidenci skutečných majitelů
  • Testování na pracovišti znamená další povinnosti zaměstnavatelů podle GDPR
  • Provozní a lokalizační údaje z veřejné komunikační sítě a datová analýza s prvky umělé inteligence – základy nové (komplexní) vyšetřovací strategie ÚOHS?
  • Náhradní výživné v insolvenčním řízení
  • Nová pravidla IBA pro dokazování v mezinárodním rozhodčím řízení
  • Prohlubování a zvyšování kvalifikace a jejich rozdíly v praxi
  • Právo poškozeného na náhradu psychické újmy jako „další nemajetkové újmy“ ve světle aktuálního nálezu Ústavního soudu
  • Využití znaleckých posudků v oblasti převodních cen
  • Nejvyšší soud ČR k důvodům pro odstoupení od konkurenční doložky
  • Pracovní doba starosty a místostarosty obce

Související produkty

Online kurzy

  • SVĚŘENSKÉ FONDY (zajímavý nástroj ochrany majetku s velkým ALE)
  • Problematika bytového spoluvlastnictví
  • Společenství vlastníků jednotek
  • Novela stavebního zákona č. 225/2017 Sb.
  • Zajištění dluhu v Občanském zákoníku se zvláštním přihlédnutím k zástavnímu právu a zajišťovacímu převodu práva III.
Lektoři kurzů
Mgr. Stanislav Servus,  LL.M.
Mgr. Stanislav Servus, LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. et Mgr.  Pavla  Voříšková, Ph.D.
JUDr. et Mgr. Pavla Voříšková, Ph.D.
Kurzy lektora
Mgr. Lukáš Sommer
Mgr. Lukáš Sommer
Kurzy lektora
doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
doc. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D.
Kurzy lektora
Mgr. František Korbel, Ph.D.
Mgr. František Korbel, Ph.D.
Kurzy lektora
JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
Kurzy lektora
JUDr. Kristýna Faltýnková
JUDr. Kristýna Faltýnková
Kurzy lektora
JUDr. Katarina Maisnerová ml.
JUDr. Katarina Maisnerová ml.
Kurzy lektora
Mgr.  František Málek
Mgr. František Málek
Kurzy lektora
JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.
JUDr. Petr Bezouška, Ph.D.
Kurzy lektora
všichni lektoři

Nejčtenější na epravo.cz

  • 24 hod
  • 7 dní
  • 30 dní
  • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
  • Zákon o evidenci skutečných majitelů
  • Krácení dovolené nově od 1. 1. 2021
  • Extrémní rozpor jako dovolací důvod v trestních věcech
  • Vytýkací dopis aneb nástroj zaměstnavatelů k podávání výpovědí?
  • Zákaz zcizení a zatížení nemovité věci
  • Výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnance (část 1.)
  • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
  • Náhradní výživné v insolvenčním řízení
  • Testování na pracovišti znamená další povinnosti zaměstnavatelů podle GDPR
  • Krácení dovolené nově od 1. 1. 2021
  • Novela zákoníku práce zavádějící konečně pravidla pro home office
  • Nová právní úprava dovolené účinná k 1.1.2021 – dovolená za kalendářní rok (část 1.)
  • Určení ceny akcií v rámci dědického řízení
  • Extrémní rozpor jako dovolací důvod v trestních věcech
  • Zákon o evidenci skutečných majitelů
  • Novela zákoníku práce zavádějící konečně pravidla pro home office
  • Pracovněprávní důsledky odmítnutí zaměstnance podrobit se testu na Covid-19
  • Výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnance (část 1.)
  • Krácení dovolené nově od 1. 1. 2021
  • Nová právní úprava dovolené účinná k 1.1.2021 – dovolená za kalendářní rok (část 1.)
  • Exekuce na obhajné vůči státu
  • Občanský průkaz a prokazování totožnosti
  • Povinnost nošení roušky v kontextu ústavních práv

Pracovní pozice

Soudní rozhodnutí

Odpovědnost státu za újmu (exkluzivně pro předplatitele)

Postup ředitele školy při stanovení rozsahu a obsahu komisionální zkoušky podle § 69 odst. 9 školského zákona a podle § 6 odst. 4 školského zákona není výkonem státní správy ve...

Předávání osob, zatýkací rozkaz (exkluzivně pro předplatitele)

Udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nebezpečí vážné újmy hrozící dané osobě v jejím domovském...

Směnka (exkluzivně pro předplatitele)

Nedostatek právní subjektivity výstavce vlastní směnky není sám o sobě důvodem neplatnosti (směnečného) závazku výstavce z důvodu vady formy.

Trestní příkaz (exkluzivně pro předplatitele)

Jakkoli je třeba za okamžik rozhodnutí (z formálního hlediska) považovat okamžik, respektive datum vydání trestního příkazu, je pro posouzení toho, co je pouhou písařskou chybou nebo...

Vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů (exkluzivně pro předplatitele)

Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v...

Vyhledávání ASPI

ASPI

Hledání v rejstřících

  • mapa serveru
  • o nás
  • reklama
  • podmínky provozu
  • kontakty
  • publikační podmínky
  • FAQ
  • obchodní a reklamační podmínky
  • Ochrana osobních údajů - GDPR
AIVD APEK 100 nej
© EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2021, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

Jste zde poprvé?

Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů