18. 10. 2002
ID: 18988upozornění pro uživatele
Nezletilé děti po rozvodu
Rozvod manželství neznamená pouze ukončení právního vztahu, který vstupem muže a ženy do manželství vznikl, zánik osobních práv a povinností, vyživovací povinnosti manželů a dalších majetkových práv, ale vzhledem k tomu, že z manželství většinou vzejdou děti, jejichž řádná výchova je považována za hlavní účel manželství, přináší rozvod manželství také výrazné změny rozvádějících se manželů ve vztahu k jejich nezletilým dětem.
Rozvod manželství neznamená pouze ukončení právního vztahu, který vstupem muže a ženy do manželství vznikl, zánik osobních práv a povinností, vyživovací povinnosti manželů a dalších majetkových práv, ale vzhledem k tomu, že z manželství většinou vzejdou děti, jejichž řádná výchova je považována za hlavní účel manželství, přináší rozvod manželství také výrazné změny rozvádějících se manželů ve vztahu k jejich nezletilým dětem. Přestože se rozvodem nemění nic na skutečnosti, že dřívější manželé i nadále zůstávají matkou a otcem svých dětí, je zřejmé, že situace se v souvislosti s rozvodem mění.
V souladu se zásadou ochrany zájmů nezletilých dětí zákon 94/1963 Sb., o rodině stanoví, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, danými zvláštními důvody. Je samozřejmě na úvaze soudu, aby důkladně zvážil zvláštnost důvodů a oprávněnost rozhodnou o tom, že manželství nelze rozvést. Taková situace by zřejmě mohla nastat například u těžce zdravotně postižených dětí apod.
Podmínkou pro to, aby manželství mohlo být rozvedeno, je rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Manželství totiž nelze rozvést, dokud toto rozhodnutí nenabude právní moci. V tomto rozhodnutí soud zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
Dítě může být svěřeno do výchovy jednoho z rodičů, ale ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině připouští, aby v případě, že jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu dítěte zájem, soud dítě svěřil buď do společné péče rodičů nebo do péče střídavé, přičemž společná péče znamená, že dítě bude i po rozvodu žít společně s rodiči například ve stejném bytě či domě a péče střídavá, že dítě bude střídavě žít u matky a otce ve dvou různých prostředí. U střídavé péče je možná, ovšem poněkud komplikovaná, i ta varianta, kdy dítě zůstává v jednom prostředí, kde se v určitých časových intervalech střídají rodiče.
Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů jsou zákonem o rodině stanovena kriteria, která je soud povinen respektovat. Soud při rozhodování sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.
Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a také k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodu rodičů. Tu však musí schválit soud, jinak není platná.
Zákon o rodině vychází z přesvědčení, že pro dítě je nejlepší, aby se rodiče o úpravě styku s dítětem dohodli. Proto dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu. Soud však styk rodičů s dítětem upraví, pokud to vyžaduje zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, je soud oprávněn upravit též styk dítěte s prarodiči a sourozenci.
Někdy se stává, že rodič bezdůvodně opakovaně brání druhému rodiči v oprávněném styku s dítětem. Zákon o rodině tuto situaci posuzuje za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Pokud je to v zájmu dítěte nutné, může soud styk dítěte s rodičem omezit nebo i zakázat.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
V souladu se zásadou ochrany zájmů nezletilých dětí zákon 94/1963 Sb., o rodině stanoví, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, danými zvláštními důvody. Je samozřejmě na úvaze soudu, aby důkladně zvážil zvláštnost důvodů a oprávněnost rozhodnou o tom, že manželství nelze rozvést. Taková situace by zřejmě mohla nastat například u těžce zdravotně postižených dětí apod.
Podmínkou pro to, aby manželství mohlo být rozvedeno, je rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Manželství totiž nelze rozvést, dokud toto rozhodnutí nenabude právní moci. V tomto rozhodnutí soud zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
Dítě může být svěřeno do výchovy jednoho z rodičů, ale ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině připouští, aby v případě, že jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu dítěte zájem, soud dítě svěřil buď do společné péče rodičů nebo do péče střídavé, přičemž společná péče znamená, že dítě bude i po rozvodu žít společně s rodiči například ve stejném bytě či domě a péče střídavá, že dítě bude střídavě žít u matky a otce ve dvou různých prostředí. U střídavé péče je možná, ovšem poněkud komplikovaná, i ta varianta, kdy dítě zůstává v jednom prostředí, kde se v určitých časových intervalech střídají rodiče.
Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů jsou zákonem o rodině stanovena kriteria, která je soud povinen respektovat. Soud při rozhodování sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.
Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a také k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodu rodičů. Tu však musí schválit soud, jinak není platná.
Zákon o rodině vychází z přesvědčení, že pro dítě je nejlepší, aby se rodiče o úpravě styku s dítětem dohodli. Proto dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu. Soud však styk rodičů s dítětem upraví, pokud to vyžaduje zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, je soud oprávněn upravit též styk dítěte s prarodiči a sourozenci.
Někdy se stává, že rodič bezdůvodně opakovaně brání druhému rodiči v oprávněném styku s dítětem. Zákon o rodině tuto situaci posuzuje za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Pokud je to v zájmu dítěte nutné, může soud styk dítěte s rodičem omezit nebo i zakázat.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
