Nové právní formy investičních fondů v návrhu zákona o investičních společnostech a investičních fondech

Návrh nového zákona o investičních společnostech a investičních fondech (ZISIF) byl 27. září 2012 předložen vládě ČR. S ohledem na skutečnost, že obsahově se jedná především o retranspozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (UCITS IV a UCITS V), transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD) a zohlednění návrhů přímo účinných nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských fondech rizikového kapitálu (EuVECA) a nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských fondech sociálního podnikání (EuSEF), přičemž lhůta pro zapracování AIFMD do českého právního řádu uplyne 22. července 2013, lze předpokládat poměrně rychlý legislativní proces zakončený schválením daného návrhu.

Vzhledem k tomu, že má navrhovaná úprava zcela nahradit zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v platném znění, bude se v porevoluční historii jednat již o třetí zákon komplexně upravující danou oblast. Protože stávající zákon o kolektivním investování prošel řadou novelizací, přičemž ne všechny byly v souladu s jeho původní koncepcí, rozhodlo se Ministerstvo financí pro vypracování návrhu zcela nového zákona, který bude svou strukturou více vyhovovat aktuálnímu stavu v oblasti kolektivního investování na národní i celoevropské úrovni. Zároveň je účelem logicky strukturované propojení směrnic UCITS IV, UCITS V a AIFMD.

Dle důvodové zprávy by navrhovaný zákon měl současně rozvíjet poznatky získané za účinnosti předchozích právních úprav a zároveň zohledňovat přístup ostatních evropských států k dané problematice. Krom již zmíněných směrnic UCITS IV, UCITS V a AIFMD byla jako předloha použita především národní právní úprava Lucemburska, ale též Německa, Velké Británie a Irska, a to zejména ve snaze podpořit atraktivitu podnikání v tomto oboru aniž by byla nepřiměřeně snížena míra ochrany investorů.

Svým rozsahem 726 paragrafů, které jsou rozděleny do sedmnácti částí dále dělených na hlavy a díly, navrhovaná úprava výrazně přesahuje objem stávajícího zákona, který obsahuje zhruba 200 paragrafů. Nový zákon o investičních společnostech a investičních fondech tak přináší do českého právního prostředí několik zásadní novinek, a to především v oblasti přípustných právních forem investičních fondů. Zatímco současná úprava umožňovala využití pouze akciové společnosti a podílového fondu, nově dojde k rozšíření o svěřenský fond, akciovou společnost s proměnným základním kapitálem a komanditní společnost na investiční listy. Použití ustanovení týkajících se těchto nových právních forem však ZISIF váže na účinnost zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 90/2012, tedy nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích.

Úprava svěřenského fondu, který byl jako takový do českého právního řádu uveden novým občanským zákoníkem, se pro účely ZISIF od tohoto předpisu v některých aspektech odklání. Je tomu tak především v otázce založení, které je možné pouze smlouvou a otázce statutu, u kterého se uplatní speciální úprava statutu dle ZISIF s vyloučením úpravy občanského zákoníku. Navrhovaná právní úprava také přímo zakazuje vytvoření svěřenského fondu vyčleněním majetku z fondu kolektivního investování.

Ustanovení upravující akciovou společnost s proměnným základním kapitálem jsou inspirována německou právní úpravou, do úpravy podfondů je pak promítnuta i právní úprava lucemburská. Hlavní výhodou by měla být možnost flexibilně měnit výši základního kapitálu, aniž by docházelo k administrativní i časové zátěži v takovém rozsahu, jako je tomu u běžné akciové společnosti. Do obchodního rejstříku se tak bude zapisovat pouze tzv. zapisovaný základní kapitál, který se rovná částce vložené úpisem zakladatelských akcií, zatímco výše základního kapitálu se bude flexibilně měnit s ohledem na úpis či odkup účastnických (investičních) akcií, se kterými je spojeno právo vlastníka žádat jejich odkup na účet společnosti.

Komanditní společnost na investiční listy je třetí novou právní formou v oblasti kolektivního investování a v tuzemských poměrech by měla být obdobou anglického limited lability partnership. Tato forma by mohla být vhodná především pro private equity fondy. Speciální úprava komanditní společnosti na investiční listy vyžaduje právě jednoho neomezeně ručícího komplementáře. Podíl komanditistů na společnosti bude představován investičními listy, které budou neomezeně a nepodmíněně převoditelné, avšak nebude dovoleno jejich obchodování na veřejném trhu. Na rozdíl od běžné úpravy komanditní společnosti stanoví ZISIF několik dalších odlišností. Správcem vkladu může být pouze budoucí komplementář, jeho vklad pak, není-li stanoveno společenskou smlouvou jinak, musí odpovídat 2% z celkového objemu vkladů zakládajících komanditistů. Tento vklad musí být splacen před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku a veškeré vklady se hradí výhradně jako peněžité. V této souvislosti by bylo vhodné připomenout, že pro veřejné fondy kolektivního investování jsou vklady vždy peněžité, zatímco pro kvalifikované investory jsou připuštěny i nepeněžité vklady, avšak právě s výjimkou komanditní společnosti na investiční listy.

Nakolik navrhovaná právní úprava naplní očekávání, že dojde k zatraktivnění podnikání v oblasti kolektivního investování, které by mohlo přinést nejen rozšíření pracovních příležitostí ve finančním sektoru, ale dle předpovědi rozpočtového výboru též až 50 miliard korun do státního rozpočtu, ukáže až praxe.

Monika Skálová