Novela zákona o rozhodčím řízení přináší nové požadavky kladené na osobu rozhodce

Od dubna 2012 vstupuje v účinnost zákon č. 19/2012 Sb. (dále jen „novela“), kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s některými změnami, které novela přináší, a to zejména ve vztahu k profesním předpokladům nově kladeným na rozhodce určeného rozhodčí doložkou k řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy.

Zákon o rozhodčím řízení upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci. Podstatou rozhodčího řízení je tedy dohoda stran o postoupení řešení sporu třetí osobě, přičemž tato osoba následně činí kroky k vydání závazného rozhodnutí ve formě rozhodčího nálezu. Ten má stejné účinky jako klasické soudní rozhodnutí a je také exekučním titulem. Předmětem novely je, mimo jiné, reakce na rozhodování sporů, v nichž figuruje osoba spotřebitele. Spotřebitel je obecně považován za subjekt, který je v závazkových vztazích považován za stranu slabší, protože se svým postavením v takových vztazích nemůže rovnat druhé smluvní straně, kterou je zpravidla zkušený obchodník - profesionál.

Rozhodčí řízení je nástrojem užívaným k řešení sporů hlavně v oblasti obchodní, a to včetně mezinárodního obchodu. V důsledku toho se před přijetím novely vedly dlouhé diskuse, zda je vůbec vhodné ponechat v rozhodčím řízení možnost rozhodování sporů se spotřebitelským prvkem. Nakonec zvítězila varianta ponechání této možnosti. Bylo však nutné zákon o rozhodčím řízení upravit, a to zejména ve světle požadavků, které postupně vzešly z praxe.

Požadavky kladené na osobu rozhodce jsou upraveny zejména v ustanovení § 4 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodcem může být občan České republiky i cizinec, přičemž musí být zletilý, způsobilý k právním úkonům a nově také bezúhonný. Při výběru osoby rozhodce se vychází přednostně z vůle projevené samotnými smluvními stranami. Podmínkou je, že musí jít o fyzickou osobu, která pak musí tuto funkci vykonávat osobně. V této souvislosti je třeba připomenout, že novela zákona o rozhodčím řízení konečně přináší do tohoto zákona také výslovnou úpravu tzv. appointing authority, čili osoby, která byla určena stranami k tomu, aby určila konkrétního rozhodce. Další okolností zužující okruh rozhodců, kteří by přicházeli pro řešení sporu v úvahu, je tzv. inkompatibilita. Konkrétně jde o zákaz souběhu funkce rozhodce s jinou funkcí, především funkcí soudce či státního zástupce. Okruh požadavků na výkon funkce rozhodce byl novelou rozšířen, přičemž se speciálně pro rozhodce určeného rozhodčí doložkou pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv, zavádí povinnost takového rozhodce být zapsán na speciálním seznamu rozhodců.

Tento seznam rozhodců vede Ministerstvo spravedlnosti a má sloužit k zajištění některých kvalitativních předpokladů u osoby rozhodce, a to s cílem zajištění určité úrovně rozhodčího řízení a s tím spojené vyšší míry ochrany spotřebitele. V souvislosti se seznamem rozhodců je do zákona o rozhodčím řízení nově vložena celá část pátá. Vedle údajů o rozhodcích zapsaných do seznamu, které musí být na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti povinně zveřejňovány, se zde stanoví i konkrétní požadavky kladené na takové rozhodce. Zejména je důležité ustanovení, které stanoví, že do předmětného seznamu rozhodců lze zapsat pouze takovou fyzickou osobu, která je vysokoškolsky vzdělaná v oboru právo.

Závěrem

Ačkoliv se rozhodce často nachází v podobné pozici jako soudce, obecně platí, že nemusí být nutně vybaven právnickým vzděláním. Rozhodce tedy právnické vzdělání mít může, což je většinou výhodou, ale není to vždy podmínkou. Zmíněná výhoda spočívá především ve schopnosti takového rozhodce posoudit daný spor s ohledem na znalost platného práva. V určitých případech je naopak výhodou, když má rozhodce detailní přehled a hluboké znalosti v konkrétní problematice, pro jejíž rozhodování byl stranami vybrán. V těchto případech působí rozhodce současně jako znalec v určitém specifickém oboru. Navzdory tomu novela zákona o rozhodčím řízení zavádí povinnost, aby rozhodce, který byl k rozhodování sporů ze spotřebitelské smlouvy určen rozhodčí doložkou, měl obligatorně vysokoškolské vzdělání v oboru právo. Je třeba poukázat na skutečnost, že daná úprava se vztahuje pouze na rozhodčí doložky, přičemž neplatí pro druhý typ rozhodčích smluv, a sice smlouvy o rozhodci. Na rozhodce určeného smluvními stranami smlouvou o rozhodci, která se vyznačuje tím, že se uzavírá na jednotlivý případ a až po vzniku sporu, se tedy uvedené svazující omezení nevztahuje.

Je pravděpodobné, že podmínka právnického vzdělání, jakož i některé další změny zákona o rozhodčím řízení zavedené novelou, budou dále diskutovány a bude zajímavé sledovat další vývoj této právní úpravy. Již nyní se totiž objevují názory, že například zmíněné zavedení podmínky právnického vzdělání je v rozporu se zásadou autonomie vůle stran, na které je rozhodčí řízení postaveno.

Mgr. Radek Salajka