Odpovědnost za ztrátu osobního vozidla dle ust. § 434 odst. 1 občanského zákoníku jako věci odložené ve smyslu ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku
V případě posuzovaném Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 25 Cdo 4170/2010 a uzavřeném rozsudkem ze dne 21. 9. 2012, kterým bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jenž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, bylo odcizeno osobní vozidlo značky Audi A6 2.5 TDI z parkoviště hotelu, v němž žalobce navštívil saunu, kde si své osobní věci včetně klíčků od vozu odložil do šatnové skříňky. Žalobce se domáhal zaplacení 300.900 Kč s příslušenstvím na náhradě škody, která mu vznikla odcizením vozidla zřejmě za pomoci klíčů, které si s ostatními osobními věcmi odložil do skříňky v šatně při návštěvě sauny provozované v hotelu žalovanou a které byly ze skříňky také odcizeny.
Jelikož nebylo tvrzeno ani dokazováno, že by žalobce byl v hotelu ubytován, ani že by parkoviště mělo charakter hlídaného parkoviště, na němž by se provozovatel zavázal zaparkované dopravní prostředky střežit, není namístě aplikace ust. § 433 odst. 1 ani § 435 občanského zákoníku. Odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou odcizením vozidla je proto nutno posoudit podle ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku: Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
Úprava objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu způsobenou na odložených věcech se týká výkonu takových činností, při nichž je jejich adresát (zákazník) za účelem využití poskytované služby nucen na určitou, většinou poměrně krátkou dobu, přerušit dohled nad svými věcmi a tzv. je odložit. Mezi takové služby patří nepochybně i návštěva sauny, při níž si musí uživatel v šatně odložit věci. Z věcí ve smyslu ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku nejsou vylučovány jmenovitě určité věci či jejich druhy (zákon neobsahuje ani jejich pozitivní výčet), ale je pouze stanoveno, že musí jít o věci, jejichž odkládání je v souvislosti s provozem nějaké služby zpravidla spojeno, tj. je obvyklé. Rozhodující je hledisko obvyklého postupu a věcné logické souvztažnosti mezi charakterem využívané služby a druhem odložené věci; vzhledem k přísnému charakteru odpovědnosti je namístě spíše zužující výklad. Z povahy sauny (obdobně jako plaveckého bazénu, lázní apod.) vyplývá, že k jejímu využití je třeba odložit si oděvy a osobní věci běžně nošené (klíče, mobilní telefon, peněženku, průkazy a další) v šatně, která je nezbytnou součástí provozního zařízení. Právě to, že se uživatel sauny svlékne a přeruší dohled nad věcmi, ve kterých se do sauny dostavil, vymezuje náhled na charakter věcí obvykle odkládaných.
Jestliže budova, v níž se nachází sauna, je situována mimo město tak, že se zpravidla nepředpokládá jiný způsob dopravy k ní než motorovým vozidlem, lze v této specifické situaci vozidlo zaparkované u budovy považovat za věc odloženou v souvislosti s využitím sauny ve smyslu ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku, a to na místě k tomu určeném či alespoň obvyklém. Pak sice provozovatel sauny za ztrátu vozu odpovídá, ovšem jen do výše dané limitem (5000 Kč) plynoucím z ust. § 434 občanského zákoníku, jelikož osobní motorové vozidlo vyšší ceny lze považovat za jinou cennost ve smyslu ust. § 1 nařízení vlády 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.
Uvedená částka představuje limit odůvodněný požadavkem, aby přísná objektivní odpovědnost provozovatele nevedla k příliš vysokým náhradám při odložení věcí, které pro svou hodnotu vyžadují zvýšenou ochranu. Zákon hovoří výslovně o klenotech a penězích, pojem jiná cennost je pak otevřen výkladu, který za ně považuje takové drahocenné předměty, které svou cenou výrazně přesahují hodnotu běžných věcí obvykle odkládaných. Za jinou cennost v tomto smyslu lze proto považovat i osobní motorové vozidlo vyšší ceny.
Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v hodnotě vozidla, které bylo odcizeno z parkoviště před hotelem. Bez ohledu na to, zda jsou klíčky od vozu jeho součástí či příslušenstvím, i bez ohledu na to, že odcizené klíčky byly s největší pravděpodobností použity k odcizení vozidla, je z hlediska objektivní odpovědnosti provozovatele sauny třeba odlišit ztrátu klíčků od ztráty vozidla samotného. Vznikla-li tedy škoda ztrátou vozu z parkoviště před hotelem, odpovídá za ni provozovatel sauny bez ohledu na způsob odcizení (ať s pomocí klíčků odcizených ze skříňky či jinak), jestliže lze dovodit, že vozidlo (nikoliv klíčky) bylo věcí odloženou při využití sauny.
V této specifické situaci lze vozidlo zaparkované u hotelu považovat za věc odloženou v souvislosti s využitím sauny ve smyslu ust. § 433 odst. 2 občanského zákoníku, a to na místě k tomu určeném či alespoň obvyklém. Pak sice provozovatel sauny za ztrátu vozu odpovídá, ovšem jen do výše dané limitem plynoucím z ustanovení ust. § 434 občanského zákoníku.
Adolf Maulwurf
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
