Právní úprava

Podle § 888 zákona č. 89/2020 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) platí, že: „Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.“

Při stanovení rozsahu styku nerezidentního rodiče[1] s dítětem musí být jako rozhodující kritérium posouzena schopnost tohoto rodiče plnit povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti.

Podle § 858 OZ platí, že: „rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“

Omezení styku ve vybrané judikatuře

V nálezu ze dne 15. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 1191/17 Ústavní soud konstatoval, že je možné odchýlit se od obecné premisy, že dítě má právo stýkat se s oběma rodiči v zásadně stejné míře, existují-li objektivní odchylky od „běžného“ stavu. Za takovou odchylku lze podle názoru Ústavního soudu považovat i specifický zdravotní stav nezletilého dítěte. Analogicky tak lze dle mého názoru dovodit, že specifický zdravotní stav rodiče může představovat objektivní hledisko pro omezující rozhodnutí soudu o styku rodiče s dítětem.

Podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy o styku s dětmi je možné styk rodiče s dítětem omezit anebo vyloučit, je –li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte. Základním hlediskem při rozhodování
o poměrech nezletilého tak musí být zejména zohledněny nejlepší zájmy nezletilého.

V rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2427/14, se konstatuje, že prioritním zájmem nezletilých dětí je ochrana jejich života a zdraví a že je úkolem obecných soudů, aby zjistili, zda existuje reálné riziko, že styk s nerezidentním rodičem mohl nezletilé reálně ohrozit.

V pochybnostech soudu o bezpečí nezletilých během realizace styku s rodičem může být asistovaný styk. Asistovaný styk, zejména prostřednictvím specializovaných pracovišť s účastí pedopsychologa či sociálního pracovníka, může být dočasným vhodným řešením pro ochranu zdravého vývoje nezletilého v době, kdy je styk s rodičem realizován a současně nebude právo styku zcela vyloučeno a vztah daného rodiče s dítětem bude mít šanci rozvíjet se. Asistovaný styk považuje za prostředek ochrany před újmou na zdraví a duševním stavu nezletilého také Ústavní soud (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2017,
sp. zn. I. ÚS 1079/17).

Otázce omezení styku jednoho rodiče se věnoval Ústavní soud také ve svém novém rozhodnutí z ledna 2021 (sp. zn. IV. ÚS 2611/2020). V tomto rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že není ústavně komfortní situace, kdy styk jednoho z rodičů nebyl nijak upraven, čímž formálně hrozilo nebezpečí přerušení kontaktů mezi rodičem a dítětem, a to až do případného nového rozhodnutí o styku. Taková situace je nepochybně v rozporu se zájmy nezletilého dítěte.

Závěr

Není pochyb o tom, že dítě má právo na oba rodiče, stejně jako oba rodiče mají stejná rodičovská práva. „Být spolu“ je jeden ze základních prvků rodinného života, který je v případě nerezidentního rodiče realizován právě prostřednictvím práva styku. Základním kritériem pro rozhodování soudů v těchto věcech musí být vždy nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Prioritním zájmem nezletilých dětí je ochrana jejich života, zdraví a zdravého vývoje. Proto mohou nastat situace, kdy by mělo být právo styku jednoho rodiče omezeno. Soud musí v takových případech postupovat velice opatrně, na druhou stranu však lze na soudy apelovat, aby vzneseným obavám rodičů přikládali dostatečnou váhu, aby se z premisy stejných práv rodičů nestala pouze prázdná fráze slepě ospravedlňující soudní rozhodnutí.

Mgr. Sabina Čamdžićová
advokátní koncipientka