Oprava DPH u bonusů a skont

V rámci novely zákona o dani z přidané hodnoty, která nabyla účinnosti 1. dubna 2011, bylo pozměněno i ustanovení § 42 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších změn. Toto ustanovení se týká nutnosti opravy základu a výše daně z přidané hodnoty u tzv. bonusů a skont poskytovaných v rámci obchodních vztahů. Až do současné doby byla oprava základu a výše DPH v těchto případech nepovinná. Po 1. dubnu 2011 došlo k výkladové nejednotnosti. Za účelem sjednocení interpretace § 42 zákona o DPH vydalo 29. dubna 2011 Generální finanční ředitelství informaci, jejímž účelem je sjednotit výkladová východiska pro budoucí aplikační praxi.

Informace GFŘ nepovažuje za relevantní, zda je plnění označeno jako „bonus“, „skonto“ nebo jiným termínem Rozhodující je skutečnost, z jakého důvodu je takové plnění poskytováno, a to konkrétně, zda je poskytováno ve vazbě na již uskutečněné zdanitelné plnění nebo soubor uskutečněných zdanitelných plnění za určitou část uplynulého zdaňovacího období. V těchto případech je plátce - oproti minulé právní úpravě - povinen vždy provést opravu základu a výše DPH. Opravu základu a výše daně provede plátce vystavením opravného daňového dokladu (za předpokladu, že měl i u původního plnění povinnost vystavit daňový doklad). V případě, že plátce DPH neměl povinnost vystavit u původního plnění daňový doklad, provádí opravu jen v evidenci pro daňové účely. Pro vystavení opravného daňového dokladu (opravu evidence pro daňové účely) je stanovena lhůta 15 dnů ode dne skutečností rozhodných pro provedení opravy.

Náležitosti opravného daňového dokladu stanoví ustanovení § 45 odst. 1 zákona o DPH. Zákon umožňuje, aby plátce daně vystavil tzv. souhrnný daňový doklad, a to v případě, že se konkrétní důvodu nebo skutečnost zakládající povinnost opravy týká více zdanitelných plnění.

Významné je, že GFŘ ve zveřejněné informaci jednoznačně deklarovalo vstřícnost při požadavku na naplnění některých náležitostí opravného daňového dokladu, a to s ohledem na dosavadní praxi a nadměrné obtíže, které vzhledem k ní mohou vzniknout. Konkrétně ohledně referencí na původní daňové doklady GFŘ akceptuje i jen rámcové vymezení původních daňových plnění v souhrnném opravném dokladu, a to tak, aby vazby na původní zdanitelná plnění byly určitelné (např. daňové doklady vystavené v určitém časovém období nebo číselná řada daňových dokladů od - do). Rozdíly mezi opraveným základem daně a základem daně u původních zdanitelných plnění je možné u souhrnného dokladu uvést souhrnně za všechny opravovaná zdanitelná plnění. V případě opravy více zdanitelných plnění s rozdílnými sazbami daně GFŘ umožňuje rozdíly uvést souhrnně, jen trvá na rozdělení podle sazeb daně z přidané hodnoty. Uvádí však, že plátce musí být schopen konkrétně prokázat správnost opraveného základu daně a výše daně, a to ve vazbě na údaje uvedené v opravném daňovém dokladu (tj. smlouvami, původními daňovými doklady, evidencí pro daňové účely apod.).

GFŘ ve svém informačním stanovisku upozorňuje rovněž na to, že do problematiky záběru oprav základu a výše daně v případě tzv. bonusů spadá i povinnost provedení odpovídající opravy odpočtu daně na straně odběratele. Odběratel je povinen v těchto případech opravit odpočet daně, a to ve zdaňovacím období, kdy se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti ji provést - tj. v zásadě bez ohledu na doručení opravného daňového dokladu. Opravu plátce prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou, tedy např. smlouvou.

JUDr. Petr Novotný