Otázka kácení dřevin na kulturní památce

Pro skácení nemocného stromu budete muset nejdříve získat povolení ke kácení od obecního úřadu dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v účinném znění (dále jen ZOPK).

Protože je zahrada prohlášená za kulturní památku, jejíž je strom součástí (§ 507 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění) je třeba dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v účinném znění (dále jen ZoSPP) k jeho skácení třeba i souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Dle ustanovení § 44a odst. 3 ZoSPP je z hlediska právní formy povolení ke kácení správním rozhodnutím.

Zde se dostáváme k prvnímu problému. V rámci jedné věci, kácení jilmu, vydávají dva rozdílné orgány dvě rozdílná rozhodnutí, přičemž obě jsou vykonatelná.

Uvedený problémem dvojího rozhodnutí se v rámci své metodické činnosti zabývala dotčená ministerstva. Ministerstvo životního prostředí se k problému staví následovně: „Primárním účelem zákona o státní památkové péči je pečovat o kulturní památky tak, aby zůstaly zachovány. Z toho důvodu zákon o státní památkové péči vyžaduje k provedení obnovy kulturní památky závazné stanovisko, které vydává orgán státní památkové péče. Povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les vydává rozhodnutím ve věci orgán ochrany přírody. Každý z těchto aktů posuzuje hodnoty dřeviny odlišně v souladu s účelem příslušného zákona a cílem ochrany.“[1] Z uvedeného názoru Ministerstva životního prostředí vyplývá, že příslušný k vydání rozhodnutí je pouze obecní úřad na základě ustanovení § 8 odst. 1 ZOPK.

Oproti tomu Ministerstvo kultury zastává opačný názor, kdy oba orgány jsou příslušné k vydání rozhodnutí ve věci. „V daném případě tedy souběžně dvě právní normy zakládají pravomoc dvěma orgánům veřejné správy k posouzení téže činnosti, pochopitelně pouze z hlediska jimi chráněných zájmů, děje se tak ovšem bez výslovně zakotvené možnosti vzájemné výstupy provázat. Základním předpokladem pro legálnost činnosti je v tomto případě kladný postoj obou příslušných orgánů.“[2]

V daném případě souhlasím s argumentací Ministerstva kultury, že se v obou případech vydávají samostatná rozhodnutí, (tedy nikoli závazné stanovisko) což vyplývá z ustanovení § 44a ZoSPP, které jednoznačně stanoví: „Závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 a 2, je-li vydáno orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle zvláštního právního předpisu, je samostatným rozhodnutím ve správním řízení, jinak je úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím.“ Z uvedeného ustanovení zákona ani z ustanovení ZOPK nelze nijak dovodit, že by v zkoumaném případě kácení dřevin měl orgán státní památkové péče vydávat závazné stanovisko.

Tato dvě vydaná rozhodnutí by na první pohled mohly svádět k myšlence, že se při vyřizování povolení může uplatnit překážka litispendence (případ, kdy by např. bylo již zahájeno řízení dle ZoSPP a žadatel by požádal o povolení dle ZoPK), či res iudicata (v případě, že by při podání druhé žádosti již bylo o první rozhodnuto).

Překážky litispendence i res iudicata (přesnější pojem by byl res administratae) jsou upraveny v ustanovení § 48 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v účinném znění. U obou překážek je určujícím prvkem, běžící řízení, resp. rozhodnutí ve stejné věci z téhož důvodu. Ačkoli se v tomto případě jedná o řízení v téže věci, dle mého názoru nejde z pohledu chráněných zájmů o řízení z téhož důvodu. V jednom případě je určujícím ustanovením pro vedení řízení § 8 odst. 1 ZOPK, jehož účelem je chránit veřejné zájmy na ochraně přírody a krajiny. Ve druhém případě je určující § 14 odst. 1 ZoSPP, v rámci kterého jsou chráněny veřejné zájmy státní památkové péče. Není zde tedy shodný důvod vedení řízení a výše uvedené překážky se dle mého názoru neuplatní.

Občan si tedy „oběhne kolečko“ po své věcně a místně příslušné obci a bude mít v ruce dvě rozhodnutí ke skácení stromu. V případě že bude jedno či obě rozhodnutí zamítavá má žadatel možnost využít opravných prostředků, které mu správní řád poskytuje.

Náhradní výsadba

Při povolení kácení stromu dle ustanovení § 8 odst. 1 ZOPK uloží obecní úřad náhradní výsadbu dle ustanovení § 9 odst. 1 ZOPK vždy (odvody místo náhradní výsadby dle odst. 3 není možné uložit, neboť není právní předpis stanovující jejich výši). Taktéž v rámci rozhodnutí o povolení kácení dle ustanovení § 14 odst. 1 ZoSPP může obecní úřad obce s rozšířenou působností s ohledem na zachování charakteru místa s ohledem na zájmy státní památkové péče v rámci podmínek stanovit určité druhové složení dřevin, které mají nahradit kácené dřeviny.  

A zde již může velmi snadno dojít k problému v případě, že druhové určení náhradní výsadby bude v rozhodnutích ve vzájemném rozporu.

Při ukládání náhradní výsadby dle § 9 odst. 2 ZOPK obecní úřad především sleduje náhradu způsobené ekologické újmy (§ 27 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů). Orgán státní památkové péče, na druhou stranu sleduje zájem zachování historické autentičnosti – v daném případě zahrady.

Není nemožné si tedy představit situaci, kdy z hlediska státní památkové péče bude žádoucí zachovat stávající druhovou skladbu v našem případě Jilmu, ale dle zájmů ochrany přírody a krajiny by bylo vhodnější druhy diverzifikovat, například dubem z důvodu hrozby opakování nákazy nemocí.

Zákon nijak konkrétně neřeší koordinaci těchto orgánů při vydávání rozhodnutí. Obecně je vzájemná součinnost správních orgánů upravena v § 8, dle kterého má dotčená osoba správní orgány upozornit, že je ve věci týkající se týchž práv vedeno řízení před jiným správním orgánem. Dle odstavce druhého pak správní orgány mají spolupracovat v zájmu dobré správy.  

Žadatel se tak dostává do situace, kdy může mít v ruce dvě vzájemně si odporující rozhodnutí a možnosti obrany omezené. Pokud to přichází z hlediska odborné kvality rozhodnutí v úvahu, může žadatel podat odvolání proti jednomu či druhému rozhodnutí a napadnout jeho věcnou správnost. Druhou možností je v rámci odvolání napadnout jedno z rozhodnutí a žádat jeho zrušení z důvodu nedodržení základních zásad správního řízení, konkrétně § 8 odst. 2 správního řádu. Nadřízený správní orgán pak může uložit podřízenému orgánu povinnost vzít při rozhodování v potaz i druhé již vydané rozhodnutí.

Žadatel taktéž může riziko rozdílných rozhodnutí zmenšit tím, že v případě souběžně běžících řízení správní orgány o této skutečnosti uvědomí (§ 8 odst. 1 správního řádu). Zainteresované správní orgány by pak v duchu ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu („Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem“) měly jimi chráněné veřejné zájmy vyvážit, a najít řešení, které by bylo v souladu se všemi chráněnými zájmy.

Správní praxe taktéž mnohdy směřuje k řešení, kdy orgán obecní úřad povolující kácení dle § 8 ZOPK bude již při podání žádosti o kácení stromu požadovat rozhodnutí orgánu státní památkové péče. Nicméně toto řešení nemá oporu v zákoně a obecní úřad povolující kácení stromu toto rozhodnutí orgánu státní památkové péče nemůže vyžadovat.

Závěrem

Řešení předestřené situace přinášel návrh zákona o ochraně památkového fondu (sněmovní tisk 666), který ve svém § 138 předpokládal, že orgán státní památkové péče by vydával v této věci závazné stanovisko, které by bylo podkladem pro rozhodnutí obecního úřadu dle ustanovení § 8 odst. 1 ZOPK. Uvedený návrh zákona však byl zamítnut a v současné době se nepřipravuje předpis, který by situaci legislativně řešil.

Samotnému žadateli v nastíněné situaci lze poradit pouze, aby oba rozhodující orgány upozornil na tento souběh a žádal po nich, aby při vydávání rozhodnutí koordinovaly své postupy při ochraně jimi chráněných zájmů v duchu ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu.

Mgr. et Mgr. Martin Tomaštík

e-mail:  tomastikmartin@gmail.com

________________________________________________
[1] Sdělení Ministerstva životního prostředí č. 15 publikované ve Věstníku MŽP částka 8-9 z roku 2008
[2] Památková péče a ochrana zeleně porada Ministerstva kultury s pracovníky krajských úřadů a MHMP konaná dne 25. října 2016


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz