Zákonné vymezení popření pohledávky v insolvenčním řízení

Z ustanovení § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění (dále jen „ins. z.“) vyplývá, že popěrným úkonem se rozumí procesní úkon dlužníka, insolvenčního správce nebo přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení, kterým se popírá pravost, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky.

Náležitosti popření pohledávky přihlášeným věřitelem

Popření pohledávky přihlášeným věřitelem musí mít stejné náležitosti jako žaloba dle zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky (§ 200 odst. 1 ins. z.).

Popěrný úkon tedy musí, stejně jako žaloba, kromě identifikačních údajů účastníků,[1] popřípadě jejich zástupců, obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se popírající věřitel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se popírající věřitel domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Z popěrného úkonu musí být dále stejně jako z jakéhokoli jiného soudního podání patrno, kterému soudu je určen a které věci se týká, a musí být podepsán a datován (§ 42 odst. 4. o.s.ř.).

Popření pohledávky přihlášeným věřitelem musí být dle § 200 odst. 1 ins. z. učiněno na zvláštním formuláři, jehož náležitosti stanovuje § 22a a § 22b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona v účinném znění. Nad rámec výše uvedených náležitostí, které vyplývají přímo ze zákona, lze zmínit zejména to, že popěrný úkon musí obsahovat vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána. Jde-li o popření výše pohledávky, musí obsahovat také údaj o skutečné výši pohledávky, a jde-li o popření pořadí pohledávky, údaj o pořadí, v jakém má být pohledávka uplatněna. Přílohami popření jsou kopie smluv, soudních rozhodnutí a dalších listin dokládajících důvody popření pohledávky a případně plná moc pro zástupce věřitele.

Předepsaný formulář k popření pohledávky je Ministerstvem spravedlnosti bezplatně zveřejněn na internetu.

Pojem petitu

Petitem se v právní praxi označuje část procesního podání představující uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá, ve formě návrhu na znění výroku rozhodnutí. Jsme si vědomi toho, že v právní teorii se pojem petit používá také na označení údaje o tom, čeho se navrhovatel (žalobce) domáhá bez ohledu na to, zda má podobu návrhu na znění výroku rozhodnutí,[2] v tomto článku však budeme s přihlédnutím k tomu, že je adresován zejména právní praxi, používat pojem petit v prvně uvedeném smyslu.

Proč petit není podstatnou náležitostí popření pohledávky přihlášeným věřitelem

Důvod, proč petit není nezbytnou náležitostí popěrného úkonu, je prostý – zákon jeho obsažení v popěrném úkonu nevyžaduje.

Tento závěr již byl jednoznačně potvrzen judikaturou insolvenčních soudů. Ta navázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se náležitostí žaloby ve sporném civilním řízení, která dovodila, že žalobní petit ve formě návrhu na znění výroku rozhodnutí není nezbytnou náležitostí žaloby.[3] Zcela shodný závěr je formulován i komentářovou literaturou.[4]

V usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 60 ICm 2736/2011 (101 VSPH 239/2011-28), který závěry výše zmíněné judikatury Nejvyššího soudu aplikoval na podmínky insolvenčního řízení, bylo k tomu konstatováno:

„při hodnocení úkonu popření přihlášky věřitelem je třeba přihlížet ke specifické formě tohoto úkonu, který je podáván na předepsaném formuláři, a z něhož petit podané žaloby vyplývá z obsahu interaktivního formuláře pouze nepřímo. Formulář primárně věřitele směřuje ke specifikaci popřené pohledávky a důvodů jejího popření, které se v případě splnění zákonných podmínek stávají současně věřitelovými žalobními tvrzeními. Vyplývá z něho, čeho se věřitel domáhá a z jakých důvodů a ze zákona je zřejmé, k jakému typu žaloby se vztahuje. S ohledem na popsanou konstrukci ust. § 200 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona proto není nutné trvat na požadavku doslovného uvedení závěrečného návrhu (případné) žaloby na popření pohledávky, od něhož ustoupila i obecná soudní praxe ve sporném civilním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 112/2007 ze dne 17.3.2008).“

Zcela obdobný postoj zaujal Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k dané otázce i v dalších rozhodnutích. Nelze přitom opomenout, že se jedná o rozhodnutí různých senátů. V usnesení č. j. 3 VSPH 449/2014-B-19, jakož i usnesení č. j. 4 VSPH 1548/2015-B-30 Vrchní soud v Praze například uvedl:

„jestliže věřitel učiní podání na předepsaném formuláři pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem a řádně jej vyplní, není z obsahového hlediska pochyb o tom, čeho se jím domáhá. Z toho, že popírající věřitel nevtělí do formuláře pro popření pohledávky návrh na znění výroku rozhodnutí insolvenčního soudu, což ostatně vzhledem k uspořádání formuláře ani učinit nemůže, nelze dovozovat, že by takové podání postrádalo některou ze zákonem požadovaných náležitostí. Platí, že žalobce (věřitel) není povinen formulovat návrh na znění výroku, neboť o formulaci výroku rozhodnutí rozhoduje pouze soud, jenž ani případným návrhem na znění výroku není vázán. Rozhodující je hledisko obsahové.“

Závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemusí obsahovat žalobní petit ve formě návrhu na znění soudního rozhodnutí.

Na obsah návrhu věřitele popírajícího pohledávku je tedy třeba usuzovat nejen z tvrzení, která v rámci popření jednotlivých pohledávek uvedl, nýbrž právě i ze samotného faktu, že tato tvrzení jsou vtělena do formuláře, který je určen právě a jedině k podání popěrného úkonu ve smyslu § 200 ins. z. Vtělením svých tvrzení do tohoto formuláře dává věřitel jednoznačně najevo, k vydání jakého typu rozhodnutí jeho návrh směřuje.


Mgr. et Bc. Juraj Juhás,
advokátní koncipient


Glatzová & Co., s.r.o.

Betlémský palác
Husova 5
110 00  Praha 1
 
Tel.:    +420 224 401 440
Fax:    +420 224 248 701
e-mail:    office@glatzova.com

___________________________________
[1] U fyzické osoby je to jméno, příjmení, bydliště, popřípadě rodné číslo nebo identifikační číslo, u právnické osoby obchodní firma, resp. název a identifikační číslo.
[2] Srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 495.
[3] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 112/2007 nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 302/2008. Obdobně judikoval též Vrchní soud v Praze, např. ve věci sp. zn. 102 VSPH 118/2015-84.
[4] Srov. RICHTER, O. Věřitelé a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. 1. vyd. C. H. Beck, 2014, s. 269.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz