Pojednání o panelu, který proběhl v souladu s ustanovením článku XXIII. odst. 2 GATTu ve věci nuceného nákupu odstředěného mléka v prášku ze zemí EEC

Panel byl zahájen dne 2. března 1977 na návrh Spojených států.

Evropská Komise zavedla nařízeními č. 563/76, 677/76, 746/76, 753/76 a 2076/76 následující nucené kompenzace. Dovozci a producenti olejových semen, dehydrovaného a míchaného krmiva pro hospodářská zvířata a dovozci krmiva na bázi kukuřičného lepku byli povinni kompenzovat svoje dovozy či produkci nákupem odstředěného mléka v prášku od vládních agentur zemí EEC a jeho zpracováním na krmivo pro hospodářská zvířata s výjimkou telat.

Kompenzační povinnost byla administrována tak, že byla vydávána potvrzení o kompenzačních nákupech jako jeden z průvodních dokladů zboží. Tyto doklady mohli být nahrazeny peněžní zástavou složenou v bance nebo bankovní zárukou.

Domácí výrobci zároveň byli souběžně podporováni v souladu s zemědělskou politikou EEC.

Spojené státy prohlásily, že výše uvedené opatření EEC odporuje ustanovením článku III. odst. 5, článku III. odst. 1, článku III. odst. 4, článku III. odst. 2, článku II. odst. 1 písm. b), článku II. odst. 2 písm. a) a článku I. odst. 1 GATTu.

K ustanovení článku III. odst. 5 první větě

Spojené státy tvrdily, že opatření Komise fungovalo jako předpis určující míchání, zpracování nebo používání výrobků domácí produkce v určitých množstvích nebo poměrech, což je zakázáno ustanovením článku III. odst. 5. Nic na věci nemění ani fakt, že povinnost mohla být nahrazena peněžní zástavou, neboť v případě nesplnění kompenzační povinnosti by peněžní záruka propadla a dovozci a výrobci tak byli ke kompenzačním nákupům nuceni.

EEC oponovalo, že předmětné opatření neodporovalo ustanovení článku III. odst. 5, neboť dovozci byli sice byli povinni odebírat mléčný prášek, ale jeho povinnost mohla být nahrazena peněžní zárukou a obligatorní zpracování odebraného mléčného prášku bylo k celé kauze irelevantní, protože EEC se pouze snažila pojistit finální použití odkupovaného výrobku.

Panel došel k názoru, že uvedená opatření neporušují ustanovení článku III. odst. 5 první věty GATTu, neboť tato opatření jsou sice vnitřním množstevním opatřením, ale ukládají pouze nakupovat a ne míchat, neboť povinnost nákupu může být nahrazena peněžní zárukou.

K ustanovení článku III. odst. 1 a článku III. odst. 5 druhé větě

EEC argumentovalo, že účelem bylo odstranění dočasného přebytku domácí produkce, že opatření bylo dočasné a uvalená kompenzační povinnost byla nízká v porovnání k objemu dovozu.

Spojené státy stručně namítaly, že předmětné opatření mělo za účel chránit domácí výrobce a tím je zvýhodňovat.

Panel se přiklonil k argumentaci Spojených států a došel k názoru, že uvedená opatření porušují ustanovení článku III. odst. 1 a článku III. odst. 5 druhé věty GATTu.

K ustanovení článku II. a článku III. odst. 2

Panel došel k názoru, že uvedené opatření spadá pod klasifikaci dle ustanovení článku III. jako vnitřní předpisy, jak argumentovalo EEC a ne pod klasifikaci dle ustanovení článku II. jako celní opatření, jak argumentovaly Spojené státy, neboť peněžní zástava zde sloužila jen jako mechanismus pro administraci nucených kompenzací. Tomu odpovídá i fakt, že jen měně než 1 procento zástav finálně propadlo.

K ustanovení článku III. odst. 4

Spojené státy argumentovaly, že v případě kukuřičného lepku byly nucené kompenzace uvalený pouze na dovozy kukuřičného lepku a ne také na domácí produkci kukuřičného lepku.

Navíc dle dikce ustanovení článku III. odst. 4 by měli být uvaleny také na domácí výrobky obdobné, což jsou v tomto případě zvířecí, rybí a syntetické proteiny.

EEC oponovalo, že vzhledem k tomu, že domácí produkce kukuřičného lepku je zanedbatelná, nemělo tedy význam na domácí producenty kompenzační opatření uvalovat.

Panel dospěl k názoru, že argumentace EEC ve věci domácího kukuřičného lepku dostatečně neodůvodňuje uvalení nucených kompenzací pouze na dovozy. Nicméně zvířecí, rybí a syntetické proteiny nepovažuje za výrobky obdobné jako kukuřičný lepek.

K ustanovení článku I. odst. 1

Spojené státy tvrdily, že EEC porušilo doložku nejvyšších výhod tím, že nucené kompenzace byly zaměřeny pouze na určité rostlinné proteiny, které byly z větší části dováženy ze Spojených států a naopak vynechalo jiné obdobné výrobky jako zvířecí, rybí a syntetické proteiny.

EEC oponovalo, že doložka nejvyšších výhod se vztahuje pouze na obdobné výrobky, jimiž ale zvířecí, rybí a syntetické proteiny ve vztahu k rostlinným proteinům nejsou. Taktéž namítala, že dovozy zvířecích, rybích a syntetických proteinů do EEC činí jen 4,2 procenta všech krmných proteinů. Regulace výroby zvířecích a rybích proteinů navíc nespadá do kompetencí Evropské komise.

Panel se přiklonil k názoru EEC a potvrdil, že opatření nebylo v rozporu s ustanovením článku I. odst. 1, protože zvířecí, rybí a syntetické proteiny sice jsou výrobky zaměnitelné ve smyslu, že obojí je spotřebováváno jako krmivo, ale doložka nejvyšších výhod se vztahuje pouze na výrobky obdobné.

K ustanovení článku XXIII.

Zde probíhala debata o procesních věcech, zda byly či nebyly splněny procesní podmínky pro přednesení sporu před Panel.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz