Poslat článek emailem

*) povinné položky
22. 3. 2002
ID: 16163upozornění pro uživatele

Pomluva a její postih

Lidé jsou osoby intrikující, a tak se snad každému z nás jistě stalo, že se dozvěděl, že některý z jeho více či méně blízkých přátel nebo známých o něm sděluje skutečnosti, které se ani v nejmenším nezakládají na pravdě nebo jde o pravdy poněkud pokroucené. Postoje postiženého k takovéto situaci mohou být různé, od prostého mávnutí rukou až k podstatně extrémnějším způsobům obrany své cti.


Lidé jsou osoby intrikující, a tak se snad každému z nás jistě stalo, že se dozvěděl, že některý z jeho více či méně blízkých přátel nebo známých o něm sděluje skutečnosti, které se ani v nejmenším nezakládají na pravdě nebo jde o pravdy poněkud pokroucené. Postoje postiženého k takovéto situaci mohou být různé, od prostého mávnutí rukou až k podstatně extrémnějším způsobům obrany své cti. Z hlediska právního ovšem nelze nepřipomenout, že ochranu postiženému pomluvou poskytuje i český právní řád, a to v souladu s Listinou základních práv a svobod České republiky, která ve svém článku 10 stanoví, že každý má právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Osoba, která o jiné osobě šíří pomluvu se může v prvé řadě dopustit přestupku. Podle § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích se přestupku proti občanskému soužití dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví výslovně, že je třeba úmyslného zavinění, postačí k odpovědnosti za tento přestupek zavinění z nedbalosti. Za tento přestupek může být jeho pachateli uložena pokuta až do výše 1.000 Kč.

Čest člověka však neochraňuje pouze přestupkový zákon. Ochranu jí samozřejmě poskytuje i trestní zákon. V hlavě páté trestního zákona, která upravuje trestné činy hrubě narušující občanské soužití, nalezneme i trestný čin pomluvy. Podle § 206 trestního zákona se trestného činu pomluvy dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Jak vyplývá z dikce trestního zákona je jedním z předpokladů pro spáchání tohoto trestného činu, aby sdělovaná skutečnost byla nepravdivá. Sdělení pravdivé informace se tedy za pomluvu nepovažuje a nelze ji na základě trestného činu pomluvy postihnout. Nepravdivá informace musí být způsobilá značnou měrou ohrozit vážnost dané osoby u spoluobčanů. Z formulace ustanovení je zřejmé, že k faktickému ohrožení této vážnosti dojít nemusí. Dostačující je ona způsobilost nepravdivé informace předpokládaný škodlivý následek způsobit. Samozřejmě se tato způsobilost musí posuzovat individuálně podle konkrétního případu. Stejná nepravdivá informace může být hodnocena jinak v případě, že je pomlouvanou osobou prodavačka v místní samoobsluze a zcela jinak, jestliže je pomlouvaným například starosta města.

Dále je třeba, aby pachatel sdělil nepravdivou skutečnost alespoň jedné jiné osobě. V případě, že by tuto nepravdivou informaci sdělil pouze osobě, které se týká, nešlo by o pomluvu. Pro spáchání trestného činu pomluvy je tedy nutné sdělení nepravdivé informace alespoň jedné osobě, která je rozdílná od osoby pomlouvané. Zákon stanoví přísnější sankce pro případy, kdy pachatel spáchá trestný čin pomluvy tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Ustanovení § 206 poskytuje ochranu všem – tedy i dětem, duševně chorým, vězňům atd., protože každý má právo na zachování jeho osobní cti a důstojnosti.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz