Poskytnutí dostatečné jistoty pro zánik zadržovacího práva

Zadržovací právo

Zadržovací právo je v souladu s § 1395 Občanského zákoníku věcným právem k věci cizí, které spočívá v oprávnění věřitele zadržet cizí movitou věc, kterou má u sebe, za účelem zajištění splatného dluhu osoby, které by měl jinak věc vydat. Zadržovací právo má akcesorickou povahu a může proto existovat pouze po dobu existence zajišťované pohledávky.[1]

Zánik zadržovacího práva poskytnutím jistoty

Jedním ze způsobů zániku zadržovacího práva je podle § 1399 písm. d) Občanského zákoníku[2] případ, kdy se věřiteli poskytne dostatečná[3] jistota. Jistota v takovém případě plní zejména zajišťovací funkci, tj. motivuje dlužníka k dobrovolnému splnění dluhu a věřiteli poskytuje jistotu, že dojde k jeho uspokojení i v případě, pokud by dlužník svůj dluh řádně a včas nesplnil. Plní také uhrazovací funkci, neboť věřitel je v případě nesplnění jeho pohledávky oprávněn uspokojit se z poskytnuté jistoty a nemusí se domáhat jejího uspokojení z jiného majetku.[4]

Reklama

Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 9.12.2025

9.12.2025 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Jistota může být obecně poskytnuta zejména zřízením zástavního práva, finanční zárukou, ručením způsobilým ručitelem, zajišťovacím převodem práva, popř. dalšími právními prostředky, které slouží k zajištění pohledávek. Za splnění určitých podmínek může být tímto prostředkem k zajištění pohledávky rovněž advokátní úschova.[5]

Souhlas věřitele s poskytnutím jistoty

Nejvyšší soud se v Rozsudku nejprve zabýval otázkou nutnosti souhlasu věřitele s poskytnutím jistoty dlužníkem. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že věřiteli nemůže být právo ze zajištění poskytnuto proti jeho vůli. Přestože není poskytnutí jistoty zákonem výslovně podmíněno souhlasem věřitele, potřebu tohoto souhlasu lze dovodit z obecné konstrukce zajišťovacích smluv.[6] Zákonem upravené způsoby[7], kterými lze poskytnout jistotu, jsou proto způsobilé přivodit právní účinky, pouze pokud jsou akceptovány věřitelem.

Poskytnutí jistoty do advokátní úschovy

Nejvyšší soud dále v Rozsudku posuzoval, zda složení dostatečné jistoty dlužníkem do advokátní úschovy na základě smlouvy o advokátní úschově uzavřené mezi dlužníkem a advokátem automaticky způsobí zánik zadržovacího práva v souladu s § 1399 písm. d) Občanského zákoníku.

S ohledem na výše uvedené pravidlo, že věřiteli nemůže být zajišťovací právo poskytnuto proti jeho vůli, je nutné složení jistoty do advokátní úschovy považovat za ofertu věřiteli k přijetí jistoty. Pokud věřitel nabídnutou jistotu neakceptuje, nemůže mít podle Nejvyššího soudu složení jistoty do advokátní úschovy pro právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem žádné právní následky a nemůže tak bez dalšího dojít k zániku zadržovacího práva ve smyslu ustanovení § 1399 písm. d) Občanského zákoníku.[8]

Shrnutí

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že poskytnutí dostatečné jistoty za účelem zániku zadržovacího práva vyvolává právní účinky pouze v případě, kdy věřitel poskytnutí této jistoty akceptuje. Toto pravidlo se uplatní rovněž v případě poskytnutí dostatečné jistiny prostřednictvím advokátní úschovy, když zadržovací právo věřitele zaniká až jeho akceptací jistiny složené do této úschovy.

Začátek formuláře

JUDr. David Mašek, Ph.D.,
advokát, partner

JUDr. Monika Pechová,
advokátní koncipientka

Mašek & Partners, advokátní kancelář, s.r.o.

Ovocný trh 573/12
110 00 Praha 1

Tel.: +420 226 886 271
e-mail: office@masekpartners.cz