6. 3. 2018
ID: 107259upozornění pro uživatele

Postupné prodlužování promlčecí doby přestupků

Původně zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, stanovil, že přestupek bylo třeba obecně projednat ve lhůtě jednoho roku od jeho spáchání, jinak odpovědnost za něj zanikla. S účinností od 1. října 2015 potom zákonem č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo k prodloužení prekluzivní lhůty pro projednání přestupků na dva roky. Ani tento časový limit však zjevně správním úřadům nepostačoval, a proto došlo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, k dalšímu prodloužení promlčecí doby přestupků, a to s účinností od 1. července 2017. Nově tak promlčecí doba u přestupků může činit tři, resp. až pět let.

 
 Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář
 
Nová úprava zániku odpovědnosti za přestupek

Jedním z důvodů pro přijetí nové úpravy zániku odpovědnosti za přestupek byla snaha sjednotit roztříštěnou právní úpravu doby, jejímž uplynutím zaniká odpovědnost za přestupek a jiný správní delikt. V jednotlivých zákonech byla tato otázka upravena odlišně a jednalo se o kombinace různě dlouhých subjektivních a objektivních lhůt pro jednotlivé fáze řízení. Ačkoliv se v textu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „Zákon“), používá termínu promlčecí doba (obdobně jako v trestním zákoníku), jedná se o lhůty prekluzivní.

Zákon upravuje čtyři základní důvody zániku odpovědnosti za přestupek. Vedle uplynutí promlčecí doby mezi ně patří smrt fyzické osoby, zánik právnické osoby bez právního nástupce, nebo vyhlášení amnestie.

Promlčecí doba

Podle současné právní úpravy činí délka promlčecí doby přestupku zásadně jeden rok, resp. u přestupků, za které je stanovena horní hranice sazby pokuty alespoň 100.000,- Kč, tři roky.

Zákon také podrobněji upravuje počátek běhu promlčecí doby v jednotlivých případech. Nejobvykleji začne promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku, přičemž dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Jestliže znakem přestupku je i účinek, který měl být přestupkem způsoben, počíná promlčecí doba běžet až dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Zákon dále stanoví, že u pokračujícího přestupku počíná promlčecí doba běžet až dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku, a u hromadného přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu útoku. V případě trvajícího přestupku potom promlčecí doba běží až ode dne následujícího po odstranění protiprávního stavu.

Pokud se pachatel dopustí více přestupků, běží pro každý z nich promlčecí doba zvlášť.

Obdobně jako v minulé právní úpravě se do promlčecí doby nezapočítávají některé doby (jež brání správnímu řízení o přestupku), a to doba:

  • po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení;
  • po kterou bylo řízení o přestupku přerušeno proto, že bylo možné očekávat uložení trestu obviněnému z přestupku za jiný skutek v trestním řízení, přičemž správní trest, který lze uložit v řízení o přestupku, je bezvýznamný vedle trestu, který by bylo možné uložit v trestním řízení;
  • po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní; nebo
  • po kterou trvalo podmíněné upuštění od uložení správního trestu.
Přerušení promlčecí doby a její maximální délka

Jak tomu bylo i v předchozí právní úpravě, Zákon vyjmenovává, z jakých důvodů dochází k přerušení běhu promlčecí doby (a kdy tedy začíná běžet promlčecí doba nová).

Podle § 32 odst. 2 Zákona se promlčecí doba přerušuje:

  • oznámením o zahájení řízení o přestupku;
Přestupky se obecně projednávají z úřední povinnosti a taková řízení z moci úřední jsou v souladu s § 78 Zákona zahájena doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení. O případném ústním vyhlášení oznámení o zahájení řízení správní orgán vydá účastníkům řízení na požádání potvrzení (zpravidla půjde o případy, kdy je samotnému zahájení řízení podezřelý z přestupku přítomen - např. se tam dostaví na základě předvolání správního orgánu). Jedná-li se o společné řízení, to je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení všem podezřelým z přestupku.

  • vydáním rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; nebo
  • vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání.
Výše popsanými přerušeními promlčecí doby začíná vždy běh nové promlčecí doby přestupku (opět v délce jednoho roku, resp. tří let u přestupků, u nichž je stanovena horní hranice sazby pokuty alespoň 100.000,- Kč).

Fungování shora popsaných pravidel lze ilustrovat následovně: (i) první promlčecí doba počíná běžet od spáchání přestupku, (ii) pokud je během první promlčecí doby pachateli oznámeno zahájení řízení o přestupku (buď doručeno písemní oznámení nebo vyhlášeno ústně), počíná nově běžet další promlčecí doba, a (iii) jestliže je v jejím průběhu vydáno rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný z přestupku uznán vinným, běží opět nová (tentokrát třetí) promlčecí doba.

Aby se však v důsledku těchto přerušení řízení o přestupku neprotahovalo nad přijatelnou míru, byla celková doba řízení omezena a odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději tři (3) roky od jeho spáchání a v případě přestupků, za něž je stanovena horní hranice sazby pokuty alespoň 100.000,- Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději pět (5) let od jeho spáchání.

V této souvislosti stojí za pozornost, že podle trestního zákoníku uplynutím promlčecí doby zaniká rovněž trestní odpovědnost za trestný čin. Délka promlčecí doby činí např. pět (5) let, u trestných činů, u nichž činí horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, a tři (3) léta u trestných činů, u nichž je horní hranice trestní sazby odnětí svobody nižší než tři léta.

Při porovnání nově stanovené maximální délky promlčecí doby u přestupků a promlčecí doby u zmíněných trestných činů se tak nabízí otázka, zda jsou přestupky srovnatelně společensky nebezpečné jako trestné činy, aby to odůvodňovalo obdobně dlouhé promlčecí doby k zániku odpovědnosti za ně (jako jsou stanoveny u trestných činů).

Lze samozřejmě chápat, že prodlužování maximální délky trvání promlčecích dob u přestupků je též reakcí na časté „průtahy“ ze strany osob obviněných z přestupků, jimž se tímto způsobem daří uniknout potrestání za jejich spáchání. Je však sporné, zda případné potrestání po pěti letech od spáchání přestupku naplní zamýšlený účel. Navíc dlouhotrvající správní řízení o přestupcích mohou časem „zahltit“ správní orgány ještě více, než je tomu dosud, v důsledku čehož by se jednotlivá správní řízení mohla opět protáhnout. Může se tak stát, že by následně pro úspěšné dokončení přestupkových řízení nemusely stačit ani nyní stanovené maximální délky promlčecích dob. Jejich (ještě) další prodloužení však nelze považovat za reálné řešení tohoto problému. V tomto směru by to spíše chtělo zvýšit efektivitu řízení před správními orgány (a zpružnit jejich fungování), než prodlužovat maximální limit, v němž mohou přestupek projednat.


JUDr. Luboš Nevrkla, Ph.D.

JUDr. Luboš Nevrkla, Ph.D.
,
advokát


Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s. r. o.


Longin Business Center
Na Rybníčku 1329/5
120 00 Praha 2

Tel.:    +420 296 368 350
Fax:    +420 296 368 351
e-mail:    law.office@mn-legal.eu


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz