Pracovní cesta

Pracovní cesta byla zejména v minulých letech velmi oblíbenou záležitostí, kam si poměrně často zaměstnanci jezdili spíše „vyhodit z kopýtka“ než skutečně pracovat. V posledních letech se však i přístup k pracovní cestě změnil.

Zákoník práce definuje pracovní cestu jako časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem mimo sjednané místo výkonu práce. Významnou změnou, kterou přinesla poslední velká novela zákoníku práce, je podmínka souhlasu zaměstnance s vysíláním na pracovní cesty, který musí být dohodnuta již v pracovní smlouvě Zaměstnavatel je tedy oprávněn vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu, pokud je možnost vyslání zaměstnance dohodnuta v pracovní smlouvě. Zaměstnavateli nadále není umožněno, aby i proti vůli zaměstnance jej na základě jednostranného příkazu vyslal na pracovní cestu, tak jak to umožňovala stará právní úprava této problematiky. Je nutno upozornit, že souhlas zaměstnance s pracovní cestou se nevyžaduje, pokud vykonává takový druh práce, který je obvykle spojen s pracovními cestami. Souhlas zaměstnance s vysíláním na pracovní cesty je v tomto případě spojován s jeho souhlasem s druhem vykonávané práce dohodnutým v pracovní smlouvě.

Zákoník práce nijak neupravuje dobu vyslání na pracovní cestu, ani vzdálenost místa pracovní cesty od místa bydliště zaměstnance. Zpravidla je pracovní cesta konána mimo obec bydliště zaměstnavatele, ale není to podmínkou, protože pracovní cestou je i cesta na jiné pracoviště téhož zaměstnavatele, pokud se podle ujednání pracovní smlouvy nejedná o místo pravidelného pracoviště zaměstnavatele. Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí místo jeho nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání pracovní cesty a může určit též způsob dopravy a další podmínky pracovní cesty.

Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal, takže v tomto případě nedochází ke změně v dispoziční pravomoci. Pokud je to však výhodnější a jestliže zaměstnavatel vysílá zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační jednotky (k jinému zaměstnavateli), může pak pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval. Rozsah pravomocí však musí vysílající zaměstnavatel vymezit v pověření a s tímto pověřením je nutno seznámit i zaměstnance. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nejsou oprávnění činit vůči zaměstnanci právní úkony jménem vysílajícího zaměstnavatele.

Určitá omezení jsou spojena s pracovními cestami, které se týkají žen. Těhotné ženy a ženy pečující o děti do věku osmi let a stejně tak osamělé ženy pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let smějí být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz