Práva zvlášť zranitelné oběti - právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci
Zákon 45/2013 Sb., o obětech trestných činů o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) (dále také jako „ZoOTČ“) „smýšlí“ o každé z obětí trestného činu jako o zranitelné. Avšak existují i tzv. zvlášť zranitelné oběti, u kterých je například vyšší riziko způsobení druhotné újmy (sekundární viktimizace)[1], a proto zákon o obětech trestných činů zvlášť zranitelným obětem připisuje krom práv, která jsou dána všem obětem, také určitá speciální práva.
Kdo je dle zákona o obětech trestných činů považován za zvlášť zranitelnou oběť taxativně vymezuje § 2 odst. 4 zákona o obětech trestných činů. Za zvlášť zranitelnou oběť jsou považovány:
- děti, tedy osoby mladší 18-ti let,
- osoby vysokého věku (senioři) či hendikepované osoby (osoby s fyzickým, mentálním, psychickým či smyslovým hendikepem), a to pokud věk či hendikep může vzhledem k okolnostem případu a poměrům této osoby bránit jejímu plnému a účelnému uplatnění ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy,
- osoby, které se staly obětmi trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), trestného činu znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) nebo trestného činu teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku),
- a v neposlední řadě osoby, které se staly obětmi trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím, trestného činu spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo oběť trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.
Dle zákona o obětech trestných činů jsou zvlášť zranitelným obětem přiznána práva, která mají minimalizovat riziko vzniku sekundární viktimizace. Mezi tato práva patří právo na:
- bezplatnou odbornou pomoc (§ 5 odst. 1 ZoOTČ),
- zesílenou ochranu před druhotnou újmou (§ 17 až 22 ZoOTČ),
- zabránění kontaktu s pachatelem (§ 17 odst. 2 ZoOTČ),
- výslech osobou stejného nebo opačného pohlaví (§ 19 odst. 1 ZoOTČ),
- tlumočníka stejného nebo opačného pohlaví (§ 19 odst. 2 ZoOTČ),
- provádění výslechu obzvláště citlivě (§ 20 odst. 1 ZoOTČ),
- provádění výslechu vyškolenou osobou v přípravném řízení (§ 20 odst. 2 ZoOTČ),
- omezení opakování výslechu a v případě opakování pak výslech stejnou osobou (§ 20 odst. 3 ZoOTČ),
- zabránění bezprostředního vizuálního kontaktu s pachatelem (§ 20 odst. 4 ZoOTČ) a
- právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně (§ 51a zákona 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním).
Pro tentokrát se pozornost tohoto článku zaměří na právo zvlášť zranitelné oběti na bezplatnou odbornou pomoc.
Bezplatná odborná pomoc je poskytována subjekty, kteří jsou zapsáni v tzv. registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.[2] Jedná se zejména o pomoc v podobě psychologických služeb, sociálního poradenství, právní pomoci či možnost účasti v tzv. restorativních programech.[3] V registru je také uvedeno u každého z poskytovatelů bezplatné odborné pomoci pro jaký okruh obětí a jaké konkrétní služby jsou poskytovány.
Nárok na bezplatnou odbornou pomoc mají osoby, které splní následující podmínky:
- osobě je přiznán dle zákona o obětech trestných činů status zvlášť zranitelné oběti, a to s výjimkou dětí, které jsou oběťmi trestného činu zanedbání povinné výživy v důsledku neplacení výživného, avšak pokud tím nevzniklo nebezpečí nouze nebo trvale nepříznivý následek,
- o bezplatnou odbornou pomoc požádají (postačí i ústně), a to kdykoliv před zahájením, v průběhu či po skončení trestního řízení a
- je shledáno, že daná osoba skutečně pomoc potřebuju, když uvedené posuzuje každý z poskytovatelů samostatně. Poskytnutí bezplatné odborné pomoci není vázáno (podmíněno) na sociální a majetkové poměry.
V praxi to běžně vypadá tak, že zvlášť zranitelná oběť požádá o poskytnutí bezplatné odborné pomoci organizaci, nejčastěji se jedná o neziskové organizace, kdy většina z nich je schopna zajistit obětem komplexní pomoc (služby), a to jak psychologickou pomoc, sociální poradenství, krizovou intervenci, často i náhradní (azylové) bydlení, právní pomoc či alespoň právní poradenství.
Mgr. Denisa Kartusová,
advokát
Advokátní kancelář Kartusová Legal
Vodičkova 791/41
110 00 Praha 1
Tel.: +420 777228557
e-mail: kartusova@kartusovalegal.cz
[1] Sekundární viktimizace, jinak označována jako druhotná újma či druhotné zraňování. Pojem je například užíván v kriminologii, kriminalistické psychologii, soudnictví či mediálních studiích. Druhotné zraňování je stav, během něhož se zvlášť zranitelná oběť trestného činu stává v podstatě obětí znovu, neboť je nucena opakovaně hovořit s orgány činnými v trestním řízení o traumatizujících a bolestivých událostech, které byla nucena protrpět, opakovaně si vybavovat sebemenší detaily prožitého apod. Oběť v důsledku uvedeného tak trpí znovu, tentokrát po psychické stránce.
[3] Mezi restorativní programy patří například mediace, restorativní konference a kruhy. Cílem restorativních programů je vytvoření bezpečného prostoru pro setkání oběti, pachatele či dalších osob. Tito zde mohou společně hovořit o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jejich život, jak lze následky napravit apod.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
