Právo na informace o životním prostřední

Jednou z nejvýznamnějších svobod demokratické společnosti je právo na informace, které je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod České republiky. Zvláštním projevem práva na informace je právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů (čl 35 odst. 2 Listiny). Toto právo úzce souvisí s čl. 31 Listiny, který se týká práva každého na ochranu zdraví. Právo na informace o stavu životního prostředí je vázáno na konkretizaci v prováděcích zákonech podle čl. 41 Listiny. Tímto zákonem je zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, který vstoupil v účinnost 1. července 1998. Zákon o právu na informace o životním prostředí je speciálním k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je nutno podotknout, že zatímco informace na základě žádosti podle zákona 123/1998 Sb. jsou podávány bezplatně, za informace poskytované podle o zákona č. 106/1999 Sb. může poskytovatel žádat úhradu za prostředky vynaložené na vyhledání informace a za práci spojenou s touto činností.
Účelem zákona je poskytování včasných a úplných informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, jimiž disponují orgány státní správy, orgány územní samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo pověřené právnické osoby. Účelem zákona je také zpřístupnit veřejnosti informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, které mají výše zmíněné orgány k dispozici.
Podle tohoto zákona lze žádat informace např. o stavu životního prostředí, o stavu vody, ovzduší, půdy, o vlivu staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí, o správních řízeních probíhajících ve věcech životního prostředí a jejich výsledcích a jiné. Výčet v § 2 zákona je pouze demonstrativní a záleží na posouzení konkrétní požadované informace.
Žadatel požádá příslušný orgán o zpřístupnění informace o životním prostředí, tato žádost nemusí být odůvodněna. Žádost lze učinit ústně, písemně, telefonicky, telegraficky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou. Žadatel může ve své žádosti navrhnout způsob nebo formu, kterých má být použito při zpřístupnění informace. Pokud je žádost podána nepříslušnému orgánu, je tento orgán povinen sdělit žadateli nejpozději do patnácti dnů od obdržení žádosti, že požadovanou informaci nemůže poskytnout a pokud je to možné, poučí žadatele o tom, kde je třeba žádost správně podat. Dožádaný orgán by měl zohlednit formu navrhovanou žadatelem, pokud však takový způsob nelze ze závažných důvodů využít, zvolí takový způsob zpřístupnění informace s ohledem na splnění účelu žádosti a její optimální využití žadatelem. Zákon stanoví pro zpřístupnění informace lhůtu třiceti dnů od obdržení žádosti. Výjimečně lze tuto lhůtu prodloužit, nejvýše však do šedesáti dnů. O takovém prodloužení, musí být žadatel před uplynutím třicetidenní lhůty vyrozuměn.
V § 8 zákona nalezneme případy, ve kterých bude zpřístupnění informace odepřeno. Bude se jednat zejména o zpřístupnění informací o skutečnostech utajovaných ve státním zájmu, informací, které jsou vyloučeny předpisy o ochraně obchodního tajemství, o ochraně osobních údajů a o ochraně osobnosti,o ochraně duševního vlastnictví.
V případě odepření zpřístupnění informace, vydá orgán o tomto odepření rozhodnutí. Jestliže orgán ve stanovené lhůtě neposkytli informace nebo nevydal rozhodnutí, má se za to, že rozhodl informace odepřít.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz