Převod podle občanského zákoníku

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., v řadě ustanovení uvádí, že se změna právnické osoby považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Zejména se jedná o koupi závodu (§ 2175 odst.2), pacht závodu (§ 2349 odst.2), fůzi (sloučení, splynutí (§ 178 odst.1), rozdělení sloučením, odštěpením nebo splynutím (§ 179 odst.1).

Převod činnosti zaměstnavatele některou z uvedených zákonných forem ještě neznamená automatický přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

S účinností nového občanského zákoníku byla zrušena úprava převodu podniku (jeho samostatné organizační složky) na jiného na základě smlouvy o prodeji podniku a úprava nájmu podniku na základě smlouvy o nájmu podniku obsažená v původním obchodním zákoníku. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku pak ohledně koupě a pachtu závodu (části závodu) stanoví, že dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů (platná právní úprava toto nestanoví, říká to pouze důvodová zpráva, na rozdíl od dřívější právní úpravy prodeje podniku a nájmu podniku v obchodním zákoníku).[1] Předmětná úprava se obdobně použije na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.

Přeměny právnických osob

Obecná ustanovení o přeměnách právnických osob obsahuje občanský zákoník v § 174 a násl.

Právní úprava považuje fúze a rozdělení za převod činnosti zaměstnavatele. V důsledku toho dochází k přechodu dotčených zaměstnanců na nástupnickou právnickou osobu. Při změně právní formy k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nedochází. Např. společnost s ručením omezeným se přeměňuje na akciovou společnost.

U fúze občanský zákoník rozlišuje sloučení a splynutí. Sloučení je ve smyslu § 178 odst. 2 případ, kde nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká a práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na osobu nástupnickou (§ 178 odst. 2). Splynutí je případ, kdy zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká nová nástupnická právnická osoba (§ 178 odst. 3). Práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na osobu nástupnickou.

U rozdělení rozlišuje občanský zákoník rozdělení rozštěpením, kdy dochází k založení nových právnických osob, přičemž jsou-li na rozdělení právnické osoby zúčastněny již osoby existující, jde o rozštěpení sloučením, zatímco mají-li nástupnické osoby rozdělením teprve vzniknout, jedná se o rozštěpení založením nových právnických osob. Další formou rozdělení je odštěpení, kterým se rozumí to, že rozdělovaná osoba nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu. Všechny uvedené způsoby se také mohou kombinovat.

V případě rozdělení je třeba určit, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických osob.  Podle občanského zákoníku o této skutečnosti rozhodne orgán právnické osoby, který je příslušný k přijetí rozhodnutí o přeměně právnické osoby (§ 180). Tato úprava odpovídá právní úpravě v § 341 odst. 1 a 2 zák. práce, podle nichž orgán, který rozhodl o zrušení zaměstnavatele rozdělením, určí, který z nově vzniklých zaměstnavatelů přijímá od dosavadního zaměstnavatele zaměstnance (který zaměstnavatel je povinen uspokojit nároky zaměstnanců zrušeného zaměstnavatele).[2]

Zánik pracovněprávních vztahů

Určité nejasnosti panují v případě přeměn právnických osob ohledně toho, kdo uspokojí nároky zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztahy do dne přechodu zanikly. U fúzí občanský zákoník jasně stanoví, že práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na osobu nástupnickou (zcela jistě se tím rozumí i nároky zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztah ke dni přechodu zanikl), tudíž zde problémy nebudou. Ovšem v případě rozdělení právnické osoby občanský zákoník pouze stanoví, že příslušný orgán určí, kteří zaměstnanci přecházejí, ke které právnické osobě, a už nikoli která právnická osoba uspokojí nároky zaměstnanců, kteří ke dni přechodu již nejsou v pracovněprávním vztahu vůči rozdělované společnosti. Podle názoru autorky tak musí učinit příslušný orgán současně s určením, kam přejdou zaměstnanci rozdělované společnosti (také § 341 odst. 2 zák,práce).

Ostatní důvody přechodu

Dalším, právním předpisem je zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů[3] (dále jen „zákon o přeměnách“), který upravuje typy přeměn obchodních společností, jsou to:

a) fúze (sloučení, splynutí), b) rozdělení, c) převod jmění na společníka a d) změnu právní formy.

Právní úprava přeměn obchodních korporací je speciální ve vztahu k obecné právní úpravě přeměn právnických osob v občanském zákoníku. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů je také důsledkem fúzí a jiných přeměn obchodních korporací.

Přeměna obchodní společnosti nebo družstva je možná i v případě, že probíhá insolvenční řízení nebo v případě, že bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. K přechodu u přeměn společností dochází při splnění stanovených podmínek dle § 338 zák. práce, zákon o přeměnách právní úpravu přechodu výslovně neobsahuje.

Fúze může být uskutečněna sloučením nebo splynutím a může mít podobu vnitrostátní nebo přeshraniční fúze.

Rozštěpením (forma rozdělení) rozdělovaná společnost zaniká. Jmění společnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jednu nebo více nástupnických společností a její společníci se stávají společníky jedné nebo více nástupnických společností. Odštěpením (forma rozdělení) rozdělovaná společnost nezaniká, ale vyčleněná část jejího jmění (včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů) přechází na existující nebo vznikající jednu nebo více nástupnických společností a její společníci se stávají společníky jedné nebo více nástupnických společností. Výše uvedené platí i o družstvech. Je třeba zdůraznit, že i když zákon o přeměnách o přechodu zaměstnanců výslovně nehovoří, projekt rozdělení musí obsahovat určení, kteří zaměstnanci zanikající nebo rozdělované společnosti se stávají zaměstnanci nástupnické nebo nástupnických společností nebo zůstávají zaměstnanci rozdělované společnosti při odštěpení [§ 250 písm. h)zákona o přeměnách] a zcela jistě také určení, které nástupnické společnosti jsou povinny uspokojit nároky zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztahy do dne přechodu zanikly [tohoto se týká § 250 písm. i) zákona o přeměnách – tj. určení, jaký majetek a jaké dluhy přecházejí na nástupnickou nebo jednotlivé nástupnické společnosti nebo družstva nebo zůstávají rozdělované společnosti nebo družstvu při odštěpení].

Za podmínek stanovených u jednotlivých forem obchodních společností mohou společníci nebo příslušný orgán rozhodnout, že se společnost zrušuje bez likvidace a jmění převezme jeden přejímající společník (nelze u družstva).

Změnou právní formy společnost nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků.

Pojem obchodního závodu

V souvislosti zejména s koupí závodu a pachtem závodu je třeba nejprve vymezit pojem obchodního závodu (zkráceně závodu). Obchodní závod je definován v § 502 občanského zákoníku. Tato úprava nahradila dřívější úpravu podniku v obchodním zákoníku.[4] Jedná se o organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho podnikatelské činnosti. Jmění je definováno v § 495 občanského zákoníku jako souhrn majetku a dluhů. Na rozdíl od závodu nebyly dle dřívější právní úpravy součástí podniku dluhy, které podnikateli vznikly v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti, neboť podnik byl chápán jako soubor aktiv (hmotné, nehmotné a osobní složky podnikání).

Součástí podniku byla dříve také osobní složka, která byla tvořena strukturou a kvalifikací zaměstnanců. Podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku není nyní osobní složka součástí obchodního závodu. Zaměstnanci netvoří imanentní součást závodu a je-li se závodem disponováno, musí právní úprava výslovně řešit důsledky dispozice na pracovněprávní vztahy zaměstnanců příslušejících k závodu.

Další změnou, kterou nová právní úprava přináší, je skutečnost, že podnikatel může mít více závodů (dříve koncept jednotnosti podniku – tzn. podnikatel i bez ohledu na počet svých podnikatelských aktivit měl vždy pouze jeden jediný podnik). Tyto závody budou odlišeny na základě subjektivního hlediska, vůlí podnikatele. V případě pochybností se uplatni § 502 věta druhá občanského zákoníku, v němž je zakotvena vyvratitelná právní domněnka, že závod vytváří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Význam přípustnosti více závodů spočívá zejména v tom, že podnikatel může disponovat jen s jedním z nich, což s sebou přináší problém identifikace zaměstnanců, kteří by měli přejít k novému zaměstnavateli.

Obchodní závod se může vnitřně dělit na pobočky. Každá z poboček je částí závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou (§ 503 odst. 1 občanského zákoníku). Aby část závodu byla pobočkou, musí vykazovat hospodářskou a funkční samostatnost danou především schopností být oddělitelná od ostatních částí závodu (musí vykazovat samostatný hospodářsko-ekonomický účel) a jednak musí podnikatel rozhodnout o tom, že daná část závodu bude pobočkou. Pokud podnikatel zamýšlí s vytvořením pobočky spojit i další právní důsledky, je nezbytné, aby pobočku nechal zapsat do obchodního rejstříku. Pobočka zapsaná do obchodního rejstříku z vůle podnikatele se stává odštěpným závodem ve smyslu § 503 odst. 2 občanského zákoníku.

Koupě závodu

 nepředstavuje samostatný smluvní typ (dříve smlouva o prodeji podniku), spadá pod koupi jako takovou. Na koupi závodu se tedy vztahují obecná ustanovení občanského zákoníku o koupi (§ 2079 – 2084), pokud ze zvláštních ustanovení občanského zákoníku (pododdíl šestý - § 2175 – 2183) neplyne něco jiného.

Koupě závodu občanský zákoník výslovně považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Nová právní úprava obsažená v občanském zákoníku mohla využit zmocnění daného v § 338 odst. 1 zák. práce a prohlásit, že při koupi závodu dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Tak by se úprava obsažená v občanském zákoníku přihlásila k zákoníkem práce předvídaným speciálním právním úpravám. Zákonodárce naproti tomu užitou formulací odkázal na § 338 odst. 2 zák. práce práce, v němž jsou specifikovány důsledky převodu činnosti zaměstnavatele. Ovšem důsledky prohlášení koupě podniku za převod činnosti zaměstnavatele jsou totožné s těmi, jaké by vyplývaly z § 338 odst. 1 zák. práce, tzn. jaké by vyplývaly z prohlášení, že při koupi závodu dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Při prodeji závodu tedy dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. Při koupi závodu budou ke kupujícímu (přejímajícímu zaměstnavateli) převedeni všichni zaměstnanci, kteří činnost v rámci závodu realizují. Kupující vstupuje do pozice prodávajícího (původního zaměstnavatele).[5]

Zaměstnanci dotčeni přechodem

Co se týče vymezení okruhu zaměstnanců, kterých se bude převod týkat (kteří by měli být převedeni), tak pokud dojde k převodu závodu jako celku, nebude identifikace dotčených zaměstnanců činit větší potíže. Jejich okruh bude dán vztahem mezi závodem a činností v něm realizovanou a zaměstnanci, kteří ji uskutečňují. Rozhodujícím kritériem je tedy druh práce, kterou jednotliví zaměstnanci vykonávají ve vztahu k obsahu činnosti, kterou zaměstnavatel v závodě, který se stal předmětem koupě, uskutečňuje. Je třeba, aby dotčení zaměstnanci byli k danému předmětu činnosti zaměstnavatele přiděleni.

Pokud ovšem dojde k prodeji pouze jednoho z více závodů, které patří jednomu podnikateli, nebo pouze části závodu, situace bude složitější. Rozhodující bude opět vazba mezi závodem (částí závodu), činností realizovanou v tomto závodě (části závodu) a zaměstnanci, kteří jsou k výkonu této činnosti přiděleni (viz např. rozhodnutí SDEU ve věci Botzen[6]).

Tento problém by mohla alespoň částečně vyřešit specifikace okruhu dotčených zaměstnanců ve smlouvě o koupi závodu nebo pořízení zápisu o předání závodu (u pachtu závodu se zápis pořizuje pouze fakultativně), v němž by jednotliví zaměstnanci byli jmenovitě uvedeni. Z tohoto hlediska se jeví jako užitečné to, aby ještě před uzavřením smlouvy poskytl prodávající kupujícímu všechny potřebné informace ohledně závodu, včetně informace o potencionálních zaměstnancích, které by měl kupující převzít (včetně např. jejich pracovních a mzdových podmínek, které bude muset nový zaměstnavatel dodržet i po převodu – tj. informace ohledně pracovněprávních aspektů transakce).

Stejná pravidla budou aplikována i při jiných převodech vlastnického práva k závodu (§ 2183). Jde např. o směnu (§ 2184 a násl. občanského zákoníku), darování (§ 2055 a násl. občanského zákoníku), zdědění závodu (§ 1479 a násl. občanského zákoníku) nebo nepeněžitý vklad do obchodní korporace [§ 15 a § 21 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů].[7] Zároveň stejná pravidla se uplatní při převodu části závodu tvořící samostatnou organizační složku (§ 2183). Pod pojmem samostatná organizační složka je nutné rozumět takovou část závodu, která vyhovuje všem podmínkám pobočky (ve smyslu § 503 odst. 1 – vykazuje dostatečnou hospodářskou a funkční samostatnost, aby mohla být přesně identifikována).

Pacht závodu

(dříve smlouva o nájmu podniku). Na pacht závodu se aplikují obecná ustanovení o pachtu (§ 2332 – 2344 občanského zákoníku), pokud zvláštní ustanovení nestanoví jinak (pododdíl třetí - § 2349 – 2357 občanského zákoníku).

Pachtem závodu přenechává propachtovatel právo užívat a požívat závod způsobem a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu, a pachtýř se zavazuje za pacht hradit pachtovné. Pachtýřem musí být vždy podnikatel, který disponuje příslušným podnikatelským oprávněním odpovídajícím činnosti, která je v závodu vykonávána. Tato skutečnost vyplývá z toho, že závazek pachtýře obsahuje i závazek závod užívat a požívat způsobem a v rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu, a že změnit činnost provozovanou v závodě může pachtýř pouze, pokud to bylo výslovně ujednáno mezi ním a propachtovatelem (§ 2349 odst. 1 občanského zákoníku). Toto ustanovení souvisí s ustanovením § 338 odst. 3 zákoníku práce, kde se hovoří, že přejímající zaměstnavatel je povinen pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele.

I v tomto případě občanský zákoník pacht závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Závěry, které byly učiněny v souvislosti s úpravou koupě závodu, se aplikují rovněž na pacht závodu (např. dochází k přechodu práv a povinností zaměstnanců, kteří vykonávají činnost pro propachtovatele ve vztahu k závodu, jenž je předmětem pachtu).

V souvislosti s přechodem je třeba upozornit na důležitou věc, a sice že pokud dojde k pachtu na dobu určitou, přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů bude mít sice omezený časový charakter, ale vůči pachtýři a propachtovateli se uplatní stejné povinnosti související s přechodem (např. povinnost informační a projednací nebo možnost výpovědi ze strany zaměstnanců, pokud nebudou s přechodem souhlasit), jako kdyby šlo o obchodní operaci nevratnou.[8]

Určení skupiny zaměstnanců, kteří mají přejít k novému zaměstnavateli, je dáno jejich organizováním ve vztahu k závodu, jež je předmětem pachtu. Rozhodující bude vztah mezi předmětem práce dotčených zaměstnanců a činností realizovanou v propachtovaném závodu.

Zánik pachtu

Vzhledem k tomu, že právní úprava nehovoří o právních důsledcích pro zaměstnance propachtovaného závodu, kteří přešli k pachtýři, lze se domnívat, že se zánikem pachtu práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů dotčené skupiny zaměstnanců přecházejí zpět na pronajímatele – propachtovatele (právní úprava nájmu podniku toto výslovně stanovila). I v tomto případě existuje informační a projednací povinnost propachtovatele i pachtýře, protože se zánikem pachtu je třeba spojovat důsledky odpovídající převodu činnosti zaměstnavatele. Je to i z toho důvodu, že smlouva o pachtu může po dobu své účinnosti doznat řady změn, které nebyly zaměstnancům známy na začátku pachtu, kdy propachtovatel i pachtýř vůči přecházejícím zaměstnancům informační a projednací povinnost splnili.[9]

Závěr :

Právní úprava odráží institut přechodu práv a povinností právě zejména ve vazbě na koupi závodu a pacht závodu, neboť směrnice o přechodu, kterou zákoník práce implementuje, směřuje zejména k zachování práv v případě převodu závodů nebo jejich části.

JUDr. Lada Jouzová, PhD.            

[1] Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. ze dne 22. března 2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3. 2. 2012

[2] HŮRKA, Petr, HORÁČEK, Tomáš, RANDLOVÁ, Nataša, JOUZOVÁ, Lada aj. Přechod práv a povinností zaměstnavatele při změně dodavatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 143 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-847-5, s. 49.

[3] Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[5] HŮRKA, Petr, HORÁČEK, Tomáš, RANDLOVÁ, Nataša, JOUZOVÁ, Lada aj. Přechod práv a povinností zaměstnavatele při změně dodavatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 143 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-847-5, s. 41-42.

[6] Rozhodnutí Soudního  dvora EU (SDEU) ve věci Botzen ze dne 7. 2. 1985, C-186/83.

[7] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

[8] HŮRKA, Petr, HORÁČEK, Tomáš, RANDLOVÁ, Nataša, JOUZOVÁ, Lada aj. Přechod práv a povinností zaměstnavatele při změně dodavatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 143 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-847-5, s. 46.

[9] HŮRKA, Petr, HORÁČEK, Tomáš, RANDLOVÁ, Nataša, JOUZOVÁ, Lada aj. Přechod práv a povinností zaměstnavatele při změně dodavatele. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 143 s. Práce, mzdy, pojištění. ISBN 978-80-7263-847-5, s. 47.