Překonání bezpečnostního opatření (hesla) k účtu FACEBOOK coby trestný čin

V usnesení sp. zn. 7 Tdo 1134/2020, ze dne 4. 11. 2020 se Nejvyšší soud zabýval v současné době nikoliv ojedinělým trestním případem z oblasti kyberkriminality, jehož podstata spočívala ve zneužití přístupového hesla k účtu FACEBOOK a v němž si Nejvyšší soud propůjčil na podporu své argumentace přirovnání s porušením domovní svobody užité státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného.

Obviněný byl soudem prvního a druhého stupně uznán vinným mj. právě ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 29. 3. 2019 na přesně nezjištěném místě překonal za pomocí telefonního čísla bezpečnostní opatření – přístupové heslo k účtu poškozené na sociální síti facebook.com, které následně změnil, čímž uživatelce znemožnil užívat její a účet na sociální síti, kdy této nezpůsobil žádnou škodu na majetku.

Proti užité právní kvalifikaci obviněný v rámci dovolání namítl, že pachatel musí neoprávněně získat přístup k počítačovému systému překonáním bezpečnostních opatření (např. hesla), ale on v žádném případě bezpečnostní opatření nepřekonal, protože to byl on, kdo zřizoval daný počítačový účet a měl k němu také přístup. I okresní soud, v bodě 46. odůvodnění dle obviněného uvedl, že neoprávněně využil heslo, které znal z dřívějška, a to proto, aby zablokoval přístup k facebookovému účtu poškozené. Nepřekonal tak žádnou překážku, neboť heslo k danému účtu znal.

Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl s tím, že považuje za přiléhavé přirovnání uvedené státní zástupkyní ve vyjádření k dovolání, a to sice že profil na Facebooku je v podstatě virtuální prostor a má podobnou povahu jako „obydlí“, jehož „dveře“ tvoří počítačový systém, či jiný nosič informací, přičemž „klíčem“ k těmto „dveřím“ je bezpečnostní opatření, jimiž je lze odemknout. Trestní zákon při ochraně ústavou zaručeného práva na soukromí sankcionuje jakýkoli neoprávněný vstup do obydlí, a to i za pomoci shodného klíče, aniž by pachatel musel dveře do domu prolamovat násilím. Obdobně je tedy nutno postihovat případy, kdy pachatel prolomí „dveře“ do virtuálního prostoru například za pomoci hesla, které znal z dřívější doby, či za pomoci telefonního čísla, na který jsou tyto soukromé účty navázány. Rozhodující je – obdobně jako u porušování domovní svobody – že v okamžiku, kdy pachatel tohoto způsobu narušení soukromí využívá, ví, že do toho důvěrného prostoru vstupuje neoprávněně, a je s tímto následkem přinejmenším srozuměn. Za překonání „bezpečnostního opatření“ ve smyslu § 230 odst. 1 trestního zákoníku je proto možno považovat i využití duplikátu telefonní SIM karty, na kterou jsou tyto soukromé účty vázány, s jejímž využitím lze do důvěrného prostoru vstupovat přímo, nebo za pomoci nově vygenerovaných hesel.