Jak tedy prokázání totožnosti provést? Ze všeho nejdříve je nutno zdůraznit, že povinnost a způsob toliko se prokázat ukládá zpravidla příslušný zákon upravující působnost konkrétního subjektu, který disponuje oprávněním nebo vůči němu směřuje povinnost kontrolu totožnosti provést. Dikce zákonů se v každém případě částečně různí, a proto nelze hledat zcela univerzální odpověď.

Jestliže se zákon omezí na pouhé „prokázání totožnosti“, nejběžnějším způsobem jejího naplnění zůstává občanský průkaz. Mimoto další průkazy totožnosti představují zejména cestovní pas, rodný list, povolení k pobytu nebo pobytová karta rodinného příslušníka občana EU (1).

Povinnost prokázat však nesmí být požadována bez zákonného zmocnění. Přestože lze povinnost vymezit pouze v duchu zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, zákon takto stanovených povinností upravuje mnoho. Zároveň se liší požadavky na rozsah osobních údajů nebo jejich způsob prokázání.

S obecným „prokázáním totožnosti“ bez dalšího se setkáme při prokazování v postavení svědka u soudu (2), dále vůči úřední osobě ve spojitosti se správou daně (3) nebo v praxi méně typicky vůči rybářské stráži (4). S legislativním upřesněním, jaké údaje se mají oním „prokázáním totožnosti“ na mysli, přichází zákony upravující působnost Policie České republiky (5), obecní policie (6), Celní správy České republiky (7) a Hasičského záchranného sboru České republiky (8), když v meritu mají mezi sebou jen drobné odchylky. Poměrně specifické požadavky jsou pak stanoveny např. při prokázání totožnosti vůči myslivecké stráži (9), dle režimu tzv. AML zákona (10) nebo v souvislosti s uzavíráním manželství (11).  

Někdy může k prokázání totožnosti postačit podat informaci o svém jméně, příjmení a datu narození. I tento poměrně minimalistický postup se považuje za současného splnění přiměřenosti rozsahu a způsobu zjišťovaných informací v daných případech za věrohodný, jak mimo jiné dovozuje Nejvyšší správní soud (12)[1]. Z praxe v tomto plyne jasný závěr, a to, že před výraznějšími kroky (například u Policie ČR předvedení) je zkrátka nutno vyčerpat všechny méně zatěžující, a přitom stále účelné, možnosti zjištění totožnosti (13)[2].

V některých případech právní řád mimořádně vyžaduje konkrétní průkaz totožnosti. V takových situacích ani jinak všeobecně akceptovaný občanský průkaz nebude postačovat a dotčený subjekt bude povinen (jak potvrdila i judikatura (15)[3] (16)[4]) předložit konkrétním zákonem stanovený identifikátor.

Jde-li o povinnost mít u sebe průkaz totožnosti, ačkoli zákon stanovuje občanům ČR starším 15 let s trvalým pobytem na území ČR obecnou povinnost mít občanský průkaz (14), neexistuje, byť jediné účinné legislativní ustanovení o povinnosti nosit občanský průkaz při sobě stále nebo, jak praví ve společnosti nezanedbatelně rozšířené mýty, od 500 metrů od místa bydliště; tato domněnka tak přežívá bez faktického právního podkladu.

Sluší se neopomenout, že nedávnou novinkou ve světě ověřování a prokazování totožnosti se stala tzv. bankovní identita. Jedná se o zákonnou úpravu umožňující online ověření totožnosti skrze autentizační prostředky bank. Výhoda tkví v tom, že jde pomocí tohoto způsobu komunikovat nejen s bankami, ale rovněž se státními orgány a orgány územních samosprávných celků (17).

Lze tak uzavřít, že ať už budeme svou totožnost prokazovat v rozličných situacích, pamatujme, že základ k provedení kontroly vždy stanoví příslušný zákon, na jehož základě identifikace probíhá. Stejně tak příslušný zákon stanoví konkrétní situace, v nichž se takové kontrole vůbec musíme podrobit.

Mgr. David Urbanec

DUNOVSKÁ & PARTNERS s.r.o.,
advokátní kancelář

Palác Archa
Na Poříčí 24
110 00 Praha 1

Tel.: +420 221 774 000
e-mail: office@dunovska.cz

Citovaná literatura

1. PRADO: CZE - Česká Republika. Consilium Europa. [Online] [Citace: 8. Listopad 2021.] https://www.consilium.europa.eu/prado/cs/prado-documents/cze/all/docs-all.html.

2. § 126 odst. 2, zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

3. § 23 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

4. § 16 písm. b) bod 1. zákona č. 99/2004 Sb. o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.

5. § 63 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

6. § 12 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.

7. § 29 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

8. § 33 odst. 1 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

9. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

10. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.

11. § 664 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

12. 10 As 236/2015-40, Brno : Nejvyšší správní soud, 2016.

13. 7936/2016/VOP/MK, Brno : Veřejný ochránce práv, 2017.

14. § 3 odst. 1 zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech.

15. 6 As 276/2014-61, Brno : Nejvyšší správní soud, 2015.

16. II. ÚS 1449/2015, Brno : Ústavní soud, 2015.

17. § 38ad odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.