Provoz bezpilotních letadel ve zvláště chráněných územích
Bezpilotní letadla v běžné mluvě označovaná jako „drony“ nemají v českém právní řádu zakotvenu definici. Nalezneme ji však v evropských předpisech. V současné době se jedná o běžně dostupná zařízení snadno sehnatelná v jakémkoliv obchodě s elektronikou, jejichž obliba každým rokem významně stoupá. Provoz ani těch nejjednodušších bezpilotních letadel však není na území České republiky bez omezení a v dnešním článku se zaměříme na právní úpravu provozu bezpilotních letadel ve zvláště chráněných územích z pohledu leteckého práva.
Definice bezpilotního letadla je zakotvena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. 7. 2018, o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, jako: „jakékoli letadlo provozované nebo projektované pro autonomní provoz nebo pro pilotování na dálku bez pilota na palubě“. S pojmem úzce souvisí i termín bezpilotní systém, kterým se rozumí bezpilotní letadlo včetně vybavení pro jeho řízení na dálku, viz Nařízení Komise (EU) 2019/947 ze dne 24. května 2019, o pravidlech a postupech pro provoz bezpilotních letadel.
Úvodem je třeba rovněž dodat, že kategorie zvláště chráněných území vyjmenovává ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), dle kterého jako kategorie zvláště chráněných území aktuálně rozlišujeme národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky.
Národní parky
Přímo v zákoně o ochraně přírody a krajiny, konkrétně v jeho ustanovení § 16 odst. 2 písm. s), nalezneme omezení spočívající v zákazu provozu letadel způsobilých létat bez pilota nebo modelů letadel na celém území národních parků mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí. Tento zákaz byl do zmíněné právní úpravy zaveden tzv. velkou novelou zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2017 a reagováno jím bylo na stále vzrůstající počet provozovaných dronů a rizika spojená s tímto provozem v podobě negativního vlivu na živočichy. Znění tohoto zákazu nakládá stále s termíny „letadla způsobilá létat bez pilota“ a „model letadla“, neboť evropská definice bezpilotního letadla v době přijetí velké novely zákona o ochraně přírody a krajiny ještě neexistovala.
Modelem letadla se dle dřívějšího znění zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon o civilním letectví“), rozumělo zařízení nepřevyšující hmotnost 20 kg, a které nebylo schopno nést člověka na palubě. Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 se modely letadel aktuálně považují za bezpilotní letadla a používají se především k volnočasovým aktivitám.
Zákaz provozovat bezpilotní letadla na území národních parků přitom není absolutní a ve stejném zákoně, konkrétně v ustanovení § 43 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, nalezneme možnost výjimky z tohoto zákazu, ke které je nutné povolení příslušného orgánu ochrany přírody. Povolení může být uděleno pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, v případech zájmu ochrany přírody anebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Typicky se může jednat např. o drony určené k získávání vědeckých poznatků o zvířatech, či obhospodařování kritické infrastruktury.
Další zvláště chráněná území
Základ pro další omezení provozu bezpilotních letadel ve zvláště chráněných územích mimo národní parky pak obsahuje ustanovení § 44e odst. 1 zákona o civilním letectví, dle kterého může Úřad pro civilního letectví opatřením obecné povahy trvale zakázat, omezit nebo stanovit podmínky užívání vzdušného prostoru České republiky k létání bezpilotních letadel nad vymezenými oblastmi mimo jiné z důvodu ochrany životního prostředí. Tato zákonná úprava implementuje článek 15 Nařízení Komise (EU) 2019/947. Na základě zmíněného zákonného ustanovení Úřad pro civilního letectví předmětný správní akt vydal, konkrétně se jedná o opatření obecné povahy ve formě vyhlášky ze dne 30. 12. 2020, č. j. 15149-20-701, které bylo k datu 1. 1. 2024 zrušeno a nahrazeno aktualizovaným opatřením obecné povahy s č. j. 13411-23-701 ze dne 19. 12. 2023.
V opatření obecné povahy Úřadu pro civilního letectví zřídil omezený prostor LKR10 – UAS pro uplatnění podmínek bezpilotních letadel, potažmo bezpilotních systémů. Omezený vzdušný prostor je vymezen trojrozměrně pomocí státních hranic České republiky a horní hranice FL660 (cca 22 km) nad zemí. Provoz bezpilotních letadel pak v tomto omezeném prostoru může být prováděn pouze do výšky 120 metrů nad zemí. V tomto omezeném prostoru opatření obecné povahy vyhlašuje ochranná pásma mimo jiné v podobě zvláště chráněných území, ve kterých je provoz bezpilotního letadla možný pouze na základě oprávnění k letu nebo oprávnění k provozu vydaného Úřadem pro civilní letectví s předchozím souhlasem příslušného správního orgánu, a to kromě IV. zóny chráněné krajinné oblasti, pro kterou předchozí povolení Úřadu pro civilní letectví není třeba, pokud činností bezpilotního letadla nebudou rušeny chráněné druhy živočichů. Nadto opatření obecné povahy výslovně uvádí, že provoz bezpilotního letadla nad těmito ochrannými pásmy v podobě zvláště chráněných území smí být prováděn pouze způsobem vylučujícím jejich narušení za běžných i mimořádných okolností.
Příslušnými správními orgány, jejichž souhlas je k vydání oprávnění pro provoz či let bezpilotního letadla ve zvláště chráněných územích třeba, jsou pro území národních parků správy těchto jednotlivých národních parků, např. Správa Krkonošského národního parku. Pro území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních památek a národních přírodních rezervací vykonává správu Agentura ochrany přírody a krajiny. Krajské úřady jsou pak příslušné pro oblasti přírodních rezervací a přírodních památek.
Důvodem pro omezování provozu bezpilotních letadel ve zvláště chráněných územích je zejména již zmíněná ochrana živočichů, obzvláště pak ptáků. Kromě toho, že ptáci mohou být po srážce s byť i nejmenším a nejjednodušším bezpilotním zařízením ohroženi na životě, tak bezpilotní letadla zároveň vydávají pro zvířata nepřirozené zvuky, které jejich život v přírodě značně narušují, fatální dopady mají pak na hnízdící ptáky.
Pro IV. zónu chráněné krajinné oblasti podmínka udělení oprávnění k činnosti bezpilotního letadla neplatí, neboť IV. zóna chráněné krajinné oblasti obecně představuje člověkem zcela pozměněné ekosystémy a části krajiny (např. zastavená území obcí), i tak však Agentura ochrany přírody a krajiny doporučuje zamýšlený provoz bezpilotního zařízení ve IV. zóně chráněné krajinné oblasti dopředu s jejím příslušným regionálním pracovištěm konzultovat, aby bylo možné riziko vyrušování zvláště chráněných druhů živočichů zcela vyloučeno.
Sankční ustanovení
Zákon o civilním letectví pamatuje pro případy porušení opatření obecné povahy v souvislosti s provozem bezpilotních letadel ve zvláště chráněných územích bezpochyby i na přestupky a za porušení podmínek v omezeném vzdušném prostoru LKR10 – UAS umožňuje uložit pokutu až do výše 100 000,- Kč.
Rovněž tak zákon o ochraně přírody a krajiny pamatuje na situaci, kdy je v rozporu se zákonem bezpilotní systém provozován na území národního parku a sankcionuje takové jednání pokutou až do výše 1 000 000,- Kč. Zákon o ochraně přírody a krajiny však umožňuje i postih okolností, kdy by provozem bezpilotního letadla bylo zasahováno do přirozeného vývoje ptáků či jiných živočichů.
Shrnutí
Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že v případech povolení výjimky ze zákazu provozu bezpilotních letadel na území národních parků je právní úprava paradoxně benevolentnější, když zákon o ochraně přírody a krajiny vyžaduje povolení příslušného orgánu ochrany přírody, tj. správy každého jednotlivého národního parku, máme za to, že tato zákonná úprava je s ohledem na nedávno vydané opatření obecné povahy Úřadem pro civilní letectví vyhlašující omezený vzdušný prostor LKR10 – UAS obsolentní, a stejně jako u tzv. dalších zvláště chráněných území je nutné i pro provoz bezpilotních letadel na území národních parků obstarat jak souhlas příslušného správního orgánu ochrany přírody, tak následně i správní rozhodnutí v podobě oprávnění k provozu vydané Úřadem pro civilního letectví.
Není od věci rovněž připomenout, že ačkoliv provoz těch nejjednodušších dronů, tj. dronů vážících méně jak 250 gramů, bez kamery a s označením hračky, které nepodléhají ani procesu registrace u Úřadu pro civilní letectví, tak i na tyto tzv. nejjednodušší bezpilotní systémy se předmětné opatření obecné povahy Úřadu pro civilní letectví č. j. 13411-23-701 vztahuje. Opatření obecné povahy k této otázce hovoří jasně, když podmínky pro provoz v omezeném prostoru LKR10 – UAS vztahuje na všechny bezpilotní systémy, tj. bezpilotní systémy spadající do působnosti prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/947.
JUDr. Ing. Jan Vych,
advokát
.jpg)
Mgr. Denisa Mokřížová,
advokátka
Advokátní kancelář Vych & Partners, s.r.o.
Lazarská 11/6
120 00 Praha 2
Tel.: +420 222 517 466
Fax: +420 222 517 478
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
