Režim schvalování odměňování členů orgánů obchodních korporací a jeho aplikace na zaměstnávání osob blízkých

Úprava odměňování členů orgánů obchodních korporací obsažená v zákoně o obchodních korporacích je podrobnější než byla úprava obsažená v obchodním zákoníku. Ačkoliv pravidla pro schvalování smluv o výkonu funkce členů orgánů a poskytování dalších plnění do značné míry kopírují předchozí úpravu, jsou zde též odchylky, a to zejména ve vztahu ke kapitálovým obchodním společnostem. Navíc se zákonodárce rozhodl rozšířit aplikaci předmětných pravidel částečně i na některé aspekty pracovněprávních vztahů osob blízkých členům orgánů obchodní korporace.

Schvalování smlouvy o výkonu funkce a poskytování plnění členům orgánů dle obchodního zákoníku

Vztah mezi společností a členy orgánů společnosti se obecně řídil přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce (byla-li uzavřena) nebo ze zákona nevyplývalo jiné určení práv a povinností. Obchodní zákoník vycházel z předpokladu, že výkon funkce je v zásadě úplatný (nebyla-li výslovně sjednána bezúplatnost), neboť pojmovým znakem mandátní smlouvy byla úplatnost. Člen orgánu tak měl nárok na odměnu ve výši sjednané ve smlouvě o výkonu funkce, popř. na odměnu obvyklou.

Obchodní zákoník ve svém § 66 odst. 3 stanovil, že jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Smlouva o výkonu funkce přitom musela mít písemnou formu a musela být schválena valnou hromadou nebo všemi společníky, kteří za závazky společnosti ručili neomezeně.

Úprava obchodního zákoníku tudíž kontrolu nad plněními poskytovanými členům orgánů ponechávala v zásadě na rozhodnutí valné hromady. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že výjimkou byla obvyklá odměna, na niž členovi orgánu, který neměl uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, vznikal tento nárok přímo ze zákona a nebylo třeba ji schvalovat valnou hromadou.

Smlouva o výkonu funkce dle zákona o obchodních korporacích

Zákon o obchodních korporacích (dále též jen „ZOK“) stanoví, že práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného.

Vzhledem k tomu, že příkazní smlouva podle občanského zákoníku může být úplatná i bezúplatná, může být i výkon funkce úplatný i bezúplatný.

Ustanovení § 59 odst. 3 dokonce stanoví nevyvratitelnou domněnku bezplatnosti výkonu funkce, jestliže odměňování člena orgánu ve smlouvě o výkonu funkce nebude sjednáno v souladu se zákonem o obchodních korporacích. Pro úplnost je třeba zmínit, že člen orgánu bude mít nicméně nárok na obvyklou odměnu v případech, kdy smlouva o výkonu funkce nebo ujednání o odměně budou neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo smlouva o výkonu funkce nebude uzavřena z důvodu překážek na straně obchodní korporace nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu.

Obdobnou nevyvratitelnou domněnku bezplatnosti výkonu funkce obsahují i přechodná ustanovení zákona o obchodních korporacích, která v § 777 odst 3 zavádí povinnost uvést ujednání smluv o výkonu funkce a o odměně do souladu s tímto zákonem do 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti, jinak platí, že je výkon funkce bezplatný.

Oproti obchodnímu zákoníku je požadavek písemné formy stanoven pouze pro smlouvy o výkonu funkce uzavírané se členy orgánů kapitálových společností, tedy pro společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Jiné obchodní korporace (mj. veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a družstva) mohou smlouvy o výkonu funkce uzavírat i v ústní formě, byť to z praktických důvodů zřejmě nebude příliš časté řešení.

Pro kapitálové společnosti je dále stanovena i podrobná úprava požadavků na údaje o odměňování, které musí smlouva o výkonu funkce obsahovat, a to:

(i) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu (včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění);
(ii) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby;
(iii) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány; a
(iv) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Rovněž povinné schvalování smluv o výkonu funkce (a jejich změn) nejvyšším orgánem společnosti se vztahuje pouze na kapitálové společnosti (viz § 59 odst. 2 ZOK) a družstva (viz § 656 písm. e) ZOK). V ostatních obchodních korporacích může povinnost schvalovat smlouvy o výkonu funkce stanovit společenská smlouva, která by měla též určit, který orgán obchodní korporace bude mít jejich schvalování v kompetenci.

V této souvislosti je třeba zmínit, že schvalování smluv o výkonu funkce bude obecně náležet do kompetence valné hromady ve společnostech s ručením omezeným a v akciových společnostech. Zákon o obchodních korporacích však upravuje z tohoto pravidla dvě výjimky u akciových společností, kdy smlouvy o výkonu funkce se členy představenstva volenými dozorčí radou (v dualistickém systému) schvaluje právě dozorčí rada (viz § 483 ZOK) a smlouvu o výkonu funkce se statutárním ředitelem (v monistickém systému) schvaluje správní rada (viz § 463 odst. 1 ZOK). V družstvech schvalování smluv o výkonu funkce provádí členská schůze.

Schvalování poskytování jiných plnění členům orgánů dle zákona o obchodních korporacích

Podobně jako v obchodním zákoníku i podle zákona o obchodních korporacích je možné poskytnout členu orgánu obchodní korporace jiné plnění, než na které plyne právo z právního předpisu, ze schválené smlouvy o výkonu funkce nebo z vnitřního předpisu (schváleného orgánem schvalujícím smlouvy o výkonu funkce), pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce (viz výše). Zákon o obchodních korporacích navíc nově vyžaduje rovněž vyjádření kontrolního orgánu, jestliže bude zřízen (viz § 61 odst. 1 ZOK). Vedle výše zmíněných orgánů schvalujících smlouvu o výkonu funkce se tak k poskytnutí jiných plnění bude muset vyjádřit též dozorčí rada (bude-li zřízena), resp. kontrolní komise družstva.

Určení mzdy a jiné plnění zaměstnanci (členovi statutárního orgánu a osobě blízké)

Naprosto nově zákon o obchodních korporacích rozšiřuje aplikaci výše popsané úpravy schvalování jiných plnění ve prospěch členů orgánů také na určení mzdy a jiné plnění poskytované obchodní korporací (i) zaměstnanci, který je současně i členem statutárního orgánu společnosti, nebo (ii) osobě blízké členovi orgánu.

U pracovněprávního vztahu člena statutárního orgánu je požadavek obdobné aplikace pravidel schvalování celkem logický. Jeho cílem je zamezit účelovému obcházení povinnosti schvalování plnění ze strany obchodní korporace členům jejích orgánů prostřednictvím vyplácení částek členům statutárního orgánu bez kontroly na základě pracovněprávních vztahů.

Naopak vztažení stejného režimu i na aspekty pracovněprávních vztahů s osobami blízkými členům orgánů povede k dvojkolejnosti posuzování podmínek pro uzavírání smluv s takovými osobami blízkými. Na odměňování v pracovněprávní oblasti se totiž budou aplikovat pravidla pro schvalování smluv o výkonu funkce a jiných plnění (jak jsou popsaná výše), zatímco na ostatní smluvní vztahy se budou aplikovat pravidla o střetu zájmů obsažená v § 54 – 58 ZOK. Je sporné, zda úprava mzdových otázek je natolik specifická, aby skutečně vyžadoval samostatnou (odchylnou) úpravu.

Je nicméně značně pravděpodobné, že výše popsané formální požadavky kladené na schvalování určení výše mzdy a jiných plnění ve prospěch osoby blízké členům orgánů (zejména požadavek jejich schválení nejvyšším orgánem obchodní korporace) povedou k omezení takových pracovněprávních vztahů. Zejména u obchodních korporací s mnoha společníky (akcionáři, členy) lze očekávat problémy se sladěním termínu valné hromady s uzavřením pracovněprávního vztahu (neboť svolání valné hromady pouze k této otázce by zjevně nebylo ekonomické) a členy orgánů by také mohla odrazovat představa nutnosti obhajovat zaměstnávání takové osoby blízké před příslušným orgánem.

JUDr. Luboš Nevrkla, Ph.D.