Rychetský: reforma byla přijata neústavně

 

Ústavní soud zveřejnil odlišná stanoviska čtyř soudců k reformě státních financí

BRNO - "Konstatujeme, že zákon č. 261/2007 Sb. se proti elementárním a esenciálním požadavkům kladeným na zákon prohřešuje tak hrubě, že došlo k narušení samotného principu právního státu, zakotveného v ústavě." Takový je názor předsedy Ústavního soudu (ÚS) Pavla Rychetského a soudce Jana Musila na zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, který vstoupil 1. ledna v platnost.
Jeho zrušení loni navrhli poslanci za ČSSD, první částí jejich návrhu se ÚS zabýval 31. ledna. V tehdy zveřejněném verdiktu ÚS jako celek způsob přijetí reformy sice kritizoval, současně však ale 11 hlasy z 15 konstatoval, že prohřešky proti ústavnímu právu nejsou tak velké, aby vedly ke zrušení zákona.
Kromě Rychetského a Musila s tímto verdiktem nesouhlasili další dva členové senátu, soudci František Duchoň a Eliška Wagnerová. Také oni včera svá stanoviska zveřejnili na webových stránkách ÚS.

Už označení zákona je prý matoucí

Musil, který byl původně soudcemzpravodajem a pro odlišné stanovisko byl nahrazen kolegou Pavlem Holländerem, má spolu s Rychetským za to, že zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Jeho projednávání v parlamentu trpělo podle něho mnoha vadami, které mají ústavněprávní rozměr a již samo označení "zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů" je matoucí, ve skutečnosti značná jeho část nemá žádnou nebo jen mizivou souvislost se stabilizací veřejných rozpočtů.
Za ústavněprávně závadný označují oba soudci způsob předkládání a projednání rozsáhlých pozměňovacích návrhů, tzv. přílepků. Například Mirek Topolánek takto předložil 81 změn na 37 stránkách a Petr Tluchoř 14 stran textu. Podané pozměňovací návrhy nebyly nijak zdůvodněny, neprošly žádnou připomínkovou procedurou, která se jinak vyžaduje u vládního návrhu. Některými pozměňovacími návrhy došlo k novelizaci takových zákonů, které ve vládním návrhu nebyly vůbec zmíněny.
Jak míní jmenovaní ústavní soudci, při projednání návrhu v Poslanecké sněmovně byla porušena demokratická pravidla svobodné a informované parlamentní rozpravy. K předloženým návrhům nebylo reálně možné vést pro jejich rozsáhlost a složitost seriózní rozpravu na plénu, poslanci ani občané neměli možnost vyjádřit se se znalostí věci. Tím byl popřen jeden ze základních účelů veřejného parlamentního projednávání návrhů zákonů a došlo mj. i k porušení ochrany menšin při politickém rozhodování, míní ústavní soudci.
Rychetský s Musilem odmítli také způsob projednání zákona v Senátu. Ten se rozhodl zákonem se vůbec nezabývat, což soudci v případě tak závažné právní normy nepřímo označili za svévolný postup, jímž by mohl Senát zpochybnit samotný smysl své existence v parlamentním demokratickém systému. Podle ústavních soudců, oponujících většinovému názoru, je text zákona navíc obsahově nekonzistentní, nejasný až nesrozumitelný. Soudci označují zákon za součást neblahé praxe neustávající novelizace již mnohokráte novelizovaných zákonů a jejich připojování k obsahově nesouvisejícím návrhům zákonů, což ztěžuje až znemožňuje ustálení vědomí o tom, co jako právo platí.
Podle soudce Františka Duchoně tak právo "ztrácí svou vnitřní mravnost, trpí spravedlnost a oslabuje se přirozené právní vědomí jednotlivců, což činí život slušné většiny obtížným a zbytečně složitějším". Soudkyně Eliška Wagnerová ve svém obsáhlém stanovisku k způsobu přijetí tzv. reformního zákona varuje: "Vyřazení demokratické diskuse ze základů demokracie se, jak historie dokládá, nikdy nevyplatilo."


Zpracovatel: Anopress IT a.s.