Smluvní svoboda partnerů před uzavřením manželství na Slovensku

S ohledem na společensky žádoucí stabilitu a funkčnost manželského vztahu stejně jako ostatních rodinných vztahů právní úprava značně limituje individuální zájmy jednotlivců. Proti sobě tedy stojí dvě významné zásady - autonomie vůle jednotlivců a zásada ochrany manželství, rodiny a rodičovství.

Předmanželská smlouva je v různých právních řádech tradičně chápána jako smlouva, která upravuje majetkové aspekty manželského soužití po dobu jeho trvání i pro případ zániku manželského svazku. Je možné ji označit za výsledek projevu autonomie vůle muže a ženy, plánujících spolu vstoupit do manželství, jako dvou svobodných jedinců, kteří si s ohledem na své potřeby a přání upraví své vlastní majetkové poměry. Předmanželskou smlouvu je také možné pojmout jako určité smluvní řešení či prevenci možných manželských problémů majetkového charakteru.[1]

Většina právních řádů upravuje předmanželskou smlouvu jako pojmenovanou typovou smlouvu s předepsanými obligatorními náležitostmi, prostřednictvím které si snoubenci mohou vybrat jeden z více možných majetkových režimů. Pro zachování formy smlouvy se všeobecně vyžaduje notářský zápis a v některých zemích i následný zápis do veřejného registru. Obsah takové smlouvy posoudí zpravidla soud při vypořádání majetkoprávních vztahů manželů, především co se týče jejich souladu s veřejným pořádkem a dobrými mravy.[2]

I přes dlouhodobé plánování zařadit předmanželské smlouvy do slovenského právního pořádku současný právní stav tento institut stále nezahrnuje. Zavedení předmanželských smluv na Slovensku předpokládal už Legislativní záměr Občianskeho zákonníku z roku 2009, ani dnes však ještě není snoubencům umožněno takovou smlouvu platně uzavřít. Je možné se však setkat i s takovým názorem, že „obdobu“ předmanželské smlouvy je možné na Slovensku uzavřít i v současnosti. „Podľa JUDr. Róberta Bánosa, špecialistu na rodinné právo, ako minimálny štandard postačí aj uzavretie nepomenovanej zmluvy podľa ustanovení § 51 Občianskeho zákonníka, zmluva však nesmie odporovať účelu a obsahu tohto zákona. Navyše je potrebné, aby kvázi -predmanželská zmluva bola uzavretá vo forme notárskej zápisnice podľa ustanovení § 143a ods. 3 OZ prvej vety.“[3]

Reklama

Základy práce s AI pro právníky a poradce (online - živé vysílání) - 14.1.2026

14.1.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Kontradiktorně k uvedenému se staví současná aplikační praxe na Slovensku. I přes možnosti, které účastníkům právních vztahů poskytuje § 51 slovenského OZ a to uzavření inominátní smlouvy, která není jako smluvní typ výslovně zákonem upravená, je zastávaný názor, že v tomto případě je klíčovým právě ustanovení § 143a slovenského OZ[4], ze kterého je třeba při posouzení dané otázky vycházet. Zákon tu expressis verbis uvádí manžele a jim přiznanou možnost upravit si dohodou svůj majetkový režim, jinými slovy, zákonodárce stanovil jako podmínku pro uzavření takové smlouvy již existující manželský svazek muže a ženy. Proto při uzavření smlouvy podle nastíněného tvrzení dochází k rozporu se zákonem a soud by v rámci své rozhodovací činnosti považoval takovou kvazi-předmanželskou smlouvu za absolutně neplatný právní úkon v souladu s ustanovením § 39 OZ.

Stejný závěr konstatují slovenské soudy i při posuzování platnosti předmanželské smlouvy uzavřené v zahraničí. Krajský súd v Nitre ve svém rozsudku spisové značky 9Co/63/2019 uvedl: „Úprava BSM v Občianskom zákonníku je kogentná a akákoľvek dohoda uzatvorená v rozpore s týmto ustanovením zákona je absolútne neplatným úkonom z dôvodu rozporu so zákonom v zmysle ustanovenia § 39 Občianskeho zákonníka. V čase, keď strany sporu uzatvorili manželstvo, úprava BSM v slovenskom právnom poriadku nepripúšťala vznik predmanželskej zmluvy a akákoľvek dohoda k tomuto smerujúca bola neplatná. Pokiaľ potom pred uzavretím manželstva uzatvorili strany sporu v zahraničí predmanželskú zmluvu, táto je absolútne neplatným právnym úkonom pre rozpor s kogentným ustanovením Občianskeho zákonníka a súd z úradnej povinnosti nemohol na ňu prihliadať.“ Soud dále v rozsudku vysvětluje, že tato smlouva z důvodu svého obsahu může v dané věci sloužit jen jako nepřímý důkaz o tom, že žalovaný vlastnil před uzavřením manželství nemovitý majetek v zahraničí a žalobkyně žádný majetek nevlastnila. Slovenský Občiansky zákonník předmanželskou smlouvu neznal a nezná ji ani v současnosti, a proto soud zdůraznil, že k ní bylo možné přihlédnout jen jako k písemnému důkazu, který dokázal tvrzený skutkový stav, a který soud následně vyhodnotil v kontextu s dalšími důkazy, nemohl na ni však hledět jako na relevantní platný právní úkon.[5]

Na rozhodovací praxi soudů v oblasti akceptace předmanželských smluv poukážeme ještě prostřednictvím usnesení Najvyššieho súdu Slovenskej republiky spisové značky 5Cdo 99/2011, kterým Najvyšší súd zrušil rozsudek Krajského súdu v Žiline. Krajský súd ve svém rozsudku konstatoval, že na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že ještě před uzavřením manželství projevili účastníci vůli ponechat vlastnictví, jeho správu a užívání majetku odděleně po dobu trvání manželství, stejně jako nabývat nové vlastnictví každý samostatně. Soud vyzdvihl smluvní volnost účastníků v souvislosti s jimi uzavřenou smlouvou, tj. smlouvou předmanželskou a smlouvou o inventarizaci majetku, kterou je podle názoru soudu nutné respektovat dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Najvyšší súd svým usnesením tento rozsudek zrušil, přičemž uvedl, že účastníci uzavřeli manželský svazek jako státní příslušníci bývalého ČSFR v roce 1991 a majetkové vztahy mezi nimi se tak řídí právním pořádkem Slovenské republiky. Najvyšší súd taktéž konstatoval neexistenci institutu předmanželské smlouvy podle platného znění Občianskeho zákonníku, proto k ní bylo možné přihlédnout jen jako k písemnému důkazu dosvědčujícímu skutkový stav, nešlo však o platný právní úkon.[6]

I přes neexistenci institutu předmanželské smlouvy v právním pořádku Slovenské republiky však Občiansky zákonník od roku 1991 poskytuje řešení na uvedený požadavek manželů spravovat, užívat a nabývat majetek po dobu trvání manželství každý odděleně prostřednictvím uzavření tzv. modifikačních dohod bezpodílového spoluvlastnictví manželů po vzniku manželství. Manželé tedy v uvedené situaci měli k dispozici s právem souladný prostředek na dosažení zamýšleného výsledku, například v podobě uzavření modifikační dohody o správě společného majetku anebo dohody o vyhrazení vzniku bezpodílového spoluvlastnictví až ke dni zániku manželství podle ustanovení § 143a OZ.

Manželství se jako právní vztah dotýká většiny populace, jeho právní úprava je proto velmi důležitá a je potřebné jí věnovat zvýšenou pozornost. Snažili jsme se poukázat na prostor pro zlepšení a nevyhnutelnou potřebu změny právní úpravy vztahů mezi snoubenci v souvislosti se zásadou smluvní svobody jako jednou ze základních zásad soukromého práva, jelikož její projev v současné právní úpravě považujeme za nedostatečný.

Potřebnou změnu právní úpravy vidíme v nutnosti začlenění institutu předmanželské smlouvy do právního pořádku Slovenské republiky a umožnění tak snoubencům modifikovat si budoucí majetkové vztahy v manželství obdobným způsobem, jako to v současnosti zákon připouští mezi manžely.


Mgr. Tamara Fusková,
advokátska koncipientka

Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář

Růžová 1416/17
110 00 Praha

Koliště 1912/13
602 00 Brno

tel.: +420 222 544 201
e-mail: office@dolezalpartners.com