„Nepřeji si, aby mé dítě bylo nuceno mít nasazenou roušku ve třídě během vyučování. Toto nařízení považuji za nesmyslné, nezákonné, nemorální a zdraví ohrožující. Není vyhlášen nouzový stav a tuto povinnost neukládá žádný zákon. Ministerstvo nesmí takto mohutným způsobem zasahovat do práv občanů, což bylo konstatováno i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 14 A 41/2020. Ponechávám tedy dceru v domácím vzdělávání a budu dceru doučovat sám. Učivo probírané ve škole si dcera bude postupně doplňovat, dopisováním a komunikací se spolužáky.“ (Pro potřeby článku kráceno a upraveno.)

Shrneme-li to, sdělil zákonný zástupce žákyně základní školy řediteli, že žákyně nebude kvůli jeho nesouhlasu s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví vydanými z důvodu omezování šíření nákazy koronavirem plnit až do odvolání povinnou školní docházku v prezenční formě.

Právní základ mimořádného opatření „ve škole s nasazenou rouškou“

Zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování, byl uložen všem osobám mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-35/MIN/KAN, a to s účinností ode dne 18. září 2020 od 0:00 hod. do odvolání. Tento zákaz se mj. nevztahuje na žáky a pedagogické pracovníky 1. stupně základní školy v budovách škol a školských zařízení podle školského zákona, mimo jejich společné prostory. Výkladem lze tedy odvodit, že zákaz postihuje žáky 2. stupně základní školy a pedagogické pracovníky je učící. Mimořádné opatření je veřejně dostupné na webu Ministerstva zdravotnictví.[1]

Reklama

Nové přestupkové právo 2021 (online - živé vysílání) - 20. 1. 2021
20.1.2020 09:003 250 Kč s DPH

Koupit

Pokud se týká výhrady zákonného zástupce, že „tuto povinnost mi neukládá žádný zákon“: Je třeba říci, že citované mimořádné opatření bylo vydáno na základě § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví[2] a dle § 80 odst. 1 písm. g) téhož zákona je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno takové omezení nařídit. Pokud fyzická osoba nesplní povinnost uloženou mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g) k ochraně zdraví fyzických osob při epidemii, nebezpečí jejího vzniku, dopustí se dle § 92n odst. 1 písm. b) téhož zákona přestupku, za nějž jí může být uložena pokuta až do výše 3 mil. Kč.

Povinnost uložená v mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví, proti kterému zákonný zástupce brojí, je jeho dceři (a s ní i ostatním žákům 2. stupně a pedagogickým pracovníkům) uložena na základě zákona a v jeho mezích a její neplnění je postižitelné sankcí. Dokud nebude mimořádné opatření zrušeno, a je jedno zda aktivitou téhož orgánu, který je vydal, či soudem na základě návrhu, je dle § 171 správního řádu[3] závazné pro každého, kdo je v něm uveden jako nositel nějaké povinnosti, v tomto případě povinnosti zdržovat se v prostorách třídy 2. stupně a společných prostorách základní školy pouze s nasazenou ochranou dýchacích cest, zjednodušeně s rouškou.

Souvislosti podle školského zákona

Dle § 22 odst. 1 písm. a) školského zákona[4] pak platí, že žáci jsou povinni řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat. Dle odst. 3 téhož ustanovení jsou zákonní zástupci žáka povinni mj. zajistit, aby žák docházel řádně do školy, a dokládat důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem. Dle § 30 školského zákona je školní řád závazný i pro zákonné zástupce, a to v částech upravujících výkon jejich práv a povinností vůči škole. Dle § 36 téhož zákona je povinná školní docházka povinná po dobu devíti školních roků, vztahuje se mj. na všechny státní občany České republiky, začíná zpravidla počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. Žák plní povinnou školní docházku v základní škole účastí na vyučování.

Pokud zákonný zástupce argumentuje tím, že bude po dobu nepřítomnosti ve vyučování v důsledku toho, že nesouhlasí se zmíněným mimořádným opatřením, žákyni vzdělávat individuálně, je nutno zmínit, že o přípustnosti tohoto jiného způsobu plnění povinné školní docházky rozhoduje dle § 41 odst. 1 školského zákona ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Za situace, kdy zákonný zástupce po zaslání svého stanoviska škole zůstane dále nečinný, resp. dále nebude umožňovat své dceři účast na prezenční formě vyučování, bude škola u jeho dcery evidovat s největší pravděpodobností neomluvenou nepřítomnost ve vyučování.[5]

Dopady jednání zákonného zástupce v rovině občanskoprávní a trestněprávní

Jednání zákonného zástupce, který má v úmyslu bránit svému dítěti plnit povinnou školní docházku způsobem, jaký stanoví školský zákon, má ještě další právním řádem upravené souvislosti. Povinnost zajišťovat výchovu a vzdělání dítěte patří do práv a povinností tvořících v souhrnu tzv. rodičovskou odpovědnost.[6] Výkon rodičovské odpovědnosti v rozporu se zájmy dítěte nebo její nevykonávání vůbec dává prostor k ingerenci do vztahů mezi rodiči a dětmi orgánu sociálně-právní ochrany,[7] ale i soudu.[8] V krajním případě by mohl být zákonný zástupce ve své rodičovské odpovědnosti k dítěti soudem omezen (§ 870 o. z.) nebo i zbaven (§ 871 odst. 1 o. z.).

V souvislosti se sdělením zákonného zástupce je třeba se zaměřit i na přestupkové, resp. trestněprávní aspekty jeho (přinejmenším zamýšleného) jednání. Pokud by zákonný zástupce bez náležitého právního důvodu umožňoval žákyni neplnit povinnou školní docházku způsobem, jak stanoví školský zákon, mohl by se dopustit přestupku dle § 182a odst. 1 písm. a) bodu 3 školského zákona, jehož skutkovou podstatou je zanedbávání péče o povinnou školní docházku žáka ze strany zákonného zástupce. V případě déletrvajícího zanedbávání by bylo namístě uvažovat i o trestném činu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. písm. d) trestního zákona.

Shrnutí

Na základě shora uvedeného se domnívám, že zákonný zástupce v popsaném případě postupuje protiprávně, pokud odmítá zajišťovat, aby žákyně docházela řádně do základní školy k prezenčnímu vyučování, s odkazem na jeho nesouhlas s povinnostmi, resp. omezeními, která jsou uloženy žákyni (ale i jemu) závazným právním předpisem, konkrétně mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, které je opatřením obecné povahy. Pokud chce zákonný zástupce docílit toho, aby jeho dcera nemusela absolvovat vyučování s nasazenou ochranou dýchacích cest, měl by se obrátit na příslušný správní soud s žalobou na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a ne se vymezovat vůči škole, která jen plní svou zákonnou povinnost vzdělávat jeho dceru a při tom postupuje v souladu s omezeními, stanovenými závazným mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví vydaným dle zákona.