17. 3. 2003
ID: 21487upozornění pro uživatele
STANOVISKA PREZIDIA EXEKUTORSKÉ KOMORY ČR K PRÁVNÍM PŘEDPISŮM UPRAVUJÍCÍCH EXEKUČNÍ A DALŠÍ ČINNOST
Za vymožené plnění v souladu s ust. § 5 odst.1 vyhl.č 330/2001 Sb.je nutné považovat každé plnění, které povinný na úhradu své povinnosti uvedené v exekučním titulu uskutečnil poté co bylo soudem rozhodnuto o nařízení exekuce, bez ohledu nato, že povinný takto plnil bez vědomí exekutora. K takovému plnění totiž došlo v zahájeném řízení ve kterém již bylo rozhodnuto o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení.
V rámci své pravomoci podává dne 27. ledna 2003 prezidium Exekutorské komory České republiky v souladu s § 9 odst.1 písm.g) Organizačního řádu EK ČR ze dne 6.12.2001 toto stanovisko k právním předpisům upravujících exekuční a další činnost.
Stanovisko prezidia Exekutorské komory ČR č. 1/2003
Za vymožené plnění v souladu s ust. § 5 odst.1 vyhl.č 330/2001 Sb.je nutné považovat každé plnění, které povinný na úhradu své povinnosti uvedené v exekučním titulu uskutečnil poté co bylo soudem rozhodnuto o nařízení exekuce, bez ohledu nato, že povinný takto plnil bez vědomí exekutora. K takovému plnění totiž došlo v zahájeném řízení ve kterém již bylo rozhodnuto o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení. Z každého takového plnění náleží proto soudnímu exekutorovi odměna v souladu s ust. § 6 odst.1 vyhl.č 330/2001 Sb.
Důvodová zpráva:
V souladu s § 35 odst.2 věta třetí e.ř. může exekutor začít provádět exekuci poté, co mu exekuční soud udělí pověření k jejímu provedení. Po obdržení tohoto usnesení je exekutor dle § 47 odst.1 e.ř. oprávněn posoudit, jakým způsobem bude exekuce provedena a vydat exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Již v těchto etapách exekučního řízení a to zjišťovací fázi (§ 33 e.ř.) a zajišťovací fázi s právními účinky speciálního inhibitoria (§ 282 odst.3, § 304 odst.3 o.s.ř. apod.) dochází k vytvoření tlaku na povinného a to na základě psychologického účinku konkrétního exekučního příkazu či nařízení exekuce obecně, směřujícího pod tlakem exekuce k vymožení plnění. Z tohoto důvodu je nutné považovat veškerá plnění na úhradu povinnosti uvedené v exekučním titulu po nařízení exekuce, ať už prostřednictvím exekutora či nikoli, za výsledek činnosti soudního exekutora, tedy za vymožená plnění.
Stanovisko prezidia Exekutorské komory ČR č. 2/2003
Bylo-li již zahájeno exekuční řízení a povinný na úhradu své povinnosti uvedené v exekučním titulu plnil oprávněnému po zahájení řízení, nelze pohlížet na takové jednání povinného jako splnění povinnosti dobrovolně dle ust.§ 46 odst.3 e.ř.
Za dobrovolné plnění lze požadovat jen takové plnění ze strany povinného, které bylo uskutečněno v den následující po uplynutí lhůty k vykonatelnosti exekučního titulu do dne podání návrhu na nařízení exekuce. Oprávněný může totiž návrh na nařízení exekuce dle ust.§ 37 odst.2 e.ř. podat jen nesplní-li povinný dobrovolně to co mu ukládá exekuční titul. Proto jakékoliv další plnění poté co již exekuční řízení bylo zahájeno nelze považovat za plnění dobrovolné.
Důvodová zpráva:
Z ustanovení § 37 ost. 2 EŘ jednoznačně vyplývá, že jednou ze základních podmínek pro podání návrhu na nařízení exekuce je skutečnost, že povinný dobrovolně nesplní to, co mu ukládá exekuční titul podle EŘ. Jestliže ustanovení § 50 odst. 2 EŘ a § 46 odst. 3 EŘ hovoří
o možnosti povinného dobrovolně splnit povinnost uloženou mu exekučním titulem, jde
o označení které není zcela přesné a v budoucnu bude zřejmě vhodné tato ustanovení zákona novelizovat. Povinný plní v exekučním řízení vždy nuceně a to jednak na základě obecného preventivního působení exekučního řízení nebo na základě konkrétního exekučního příkazu,
kdy postižení věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot je pro povinného subjektivně osobně či ekonomicky nepřijatelné. Vždy však jde o výsledek standardního procesně – právního postupu soudního exekutora vedoucí k uspokojení oprávněného v exekučním řízení nikoli nějaké quasi dobrovolné plnění povinného.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Stanovisko prezidia Exekutorské komory ČR č. 1/2003
Za vymožené plnění v souladu s ust. § 5 odst.1 vyhl.č 330/2001 Sb.je nutné považovat každé plnění, které povinný na úhradu své povinnosti uvedené v exekučním titulu uskutečnil poté co bylo soudem rozhodnuto o nařízení exekuce, bez ohledu nato, že povinný takto plnil bez vědomí exekutora. K takovému plnění totiž došlo v zahájeném řízení ve kterém již bylo rozhodnuto o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení. Z každého takového plnění náleží proto soudnímu exekutorovi odměna v souladu s ust. § 6 odst.1 vyhl.č 330/2001 Sb.
Důvodová zpráva:
V souladu s § 35 odst.2 věta třetí e.ř. může exekutor začít provádět exekuci poté, co mu exekuční soud udělí pověření k jejímu provedení. Po obdržení tohoto usnesení je exekutor dle § 47 odst.1 e.ř. oprávněn posoudit, jakým způsobem bude exekuce provedena a vydat exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Již v těchto etapách exekučního řízení a to zjišťovací fázi (§ 33 e.ř.) a zajišťovací fázi s právními účinky speciálního inhibitoria (§ 282 odst.3, § 304 odst.3 o.s.ř. apod.) dochází k vytvoření tlaku na povinného a to na základě psychologického účinku konkrétního exekučního příkazu či nařízení exekuce obecně, směřujícího pod tlakem exekuce k vymožení plnění. Z tohoto důvodu je nutné považovat veškerá plnění na úhradu povinnosti uvedené v exekučním titulu po nařízení exekuce, ať už prostřednictvím exekutora či nikoli, za výsledek činnosti soudního exekutora, tedy za vymožená plnění.
Stanovisko prezidia Exekutorské komory ČR č. 2/2003
Bylo-li již zahájeno exekuční řízení a povinný na úhradu své povinnosti uvedené v exekučním titulu plnil oprávněnému po zahájení řízení, nelze pohlížet na takové jednání povinného jako splnění povinnosti dobrovolně dle ust.§ 46 odst.3 e.ř.
Za dobrovolné plnění lze požadovat jen takové plnění ze strany povinného, které bylo uskutečněno v den následující po uplynutí lhůty k vykonatelnosti exekučního titulu do dne podání návrhu na nařízení exekuce. Oprávněný může totiž návrh na nařízení exekuce dle ust.§ 37 odst.2 e.ř. podat jen nesplní-li povinný dobrovolně to co mu ukládá exekuční titul. Proto jakékoliv další plnění poté co již exekuční řízení bylo zahájeno nelze považovat za plnění dobrovolné.
Důvodová zpráva:
Z ustanovení § 37 ost. 2 EŘ jednoznačně vyplývá, že jednou ze základních podmínek pro podání návrhu na nařízení exekuce je skutečnost, že povinný dobrovolně nesplní to, co mu ukládá exekuční titul podle EŘ. Jestliže ustanovení § 50 odst. 2 EŘ a § 46 odst. 3 EŘ hovoří
o možnosti povinného dobrovolně splnit povinnost uloženou mu exekučním titulem, jde
o označení které není zcela přesné a v budoucnu bude zřejmě vhodné tato ustanovení zákona novelizovat. Povinný plní v exekučním řízení vždy nuceně a to jednak na základě obecného preventivního působení exekučního řízení nebo na základě konkrétního exekučního příkazu,
kdy postižení věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot je pro povinného subjektivně osobně či ekonomicky nepřijatelné. Vždy však jde o výsledek standardního procesně – právního postupu soudního exekutora vedoucí k uspokojení oprávněného v exekučním řízení nikoli nějaké quasi dobrovolné plnění povinného.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
