10. 5. 2001
ID: 7055upozornění pro uživatele
Stavba na cizím pozemku
V běžném životě se lze setkat s pojmy neoprávněná stavba a nepovolená stavba, které se často zaměňují, ač jejich význam je značně rozdílný stejně tak jako důsledky, které z nich mohou vyplynout. Stavba nepovolená je stavba, která je pořízena v rozporu se stavebně právními předpisy.
V běžném životě se lze setkat s pojmy neoprávněná stavba a nepovolená stavba, které se často zaměňují, ač jejich význam je značně rozdílný stejně tak jako důsledky, které z nich mohou vyplynout. Stavba nepovolená je stavba, která je pořízena v rozporu se stavebně právními předpisy. Následky takovéto stavby jsou upraveny ve stavebním zákoně (Zjistí-li orgán státního stavebního dohledu nepovolenou stavbu, oznámí to stavebnímu úřadu;jde-li o stavbu rozestavěnou, vyzve bezodkladně stavebníka,aby zastavil práce na stavbě - § 102 odst. 5 zákona č. 50/1976 Sb.).
Naproti tomu stavbu neoprávněnou lze vymezit jako stavbu zřízenou bez toho, že stavebník má k pozemku takové právo, jehož obsahem je možnost zřídit na něm stavbu. Ve většině případů se jedná o stavbu pořízenou na cizím pozemku. Důsledky neoprávněné stavby jsou upraveny v občanském zákoníku. Zatímco obecný občanský zákoník z roku 1811 uplatňoval zásadu římského práva superficies solo cedit, podle níž nemovitá stavba je součástí pozemku a je tedy také ve vlastnictví vlastníka pozemku. Postupným legislativním vývojem byly z této zásady činěny výjimky. Podle občanského zákoníku z roku 1950 nemovité stavby již byly samostatnými věcmi v právním smyslu a vlastníkem nemovité stavby mohla být i osoba odlišná od vlastníka pozemku. V současné době platná právní úprava vychází ze zásady, že stavba postavená neoprávněně na cizím pozemku je ve vlastnictví stavebníka. Tato zásada je modifikována sankcemi, které mohou podle občanského zákoníku nastoupit a o kterých rozhoduje soud.
Podle občanského zákoníku lze neoprávněné stavby řešit třemi způsoby (§ 135c OZ).
Soud může na návrh vlastníka pozemku nařídit odstranění stavby a to na náklad toho, kdo stavbu na pozemku neoprávněně postavil (vlastník stavby). Při rozhodování o odstranění stavby musí soud přihlédnout k hledisku účelnosti takovéhoto zásahu. Účelnost je nutno posuzovat objektivně a individuálně v každém jednotlivém případě.
Shledá-li soud, že odstranění stavby není účelné, přikáže za náhradu stavbu vlastníkovi pozemku. (Při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene soudem musí soud přihlédnout k ceně pozemku, ke kterému se věcné břemeno zřizuje, k výši nájemného, jehož by bylo možno v dané době a v daném místě za pronájem tohoto pozemku
dosáhnout a k míře omezení vlastníka pozemku.) Vlastník musí s tímto postupem vyjádřit souhlas. Soudní praxe není jednotná v názoru, zda musí vlastník pozemku nejprve žádat soud o nařízení k odstranění stavby nebo je mu ihned dána možnost žádat, aby mu byla stavba za náhradu přikázána do vlastnictví.
Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, tj. může zejména ve prospěch stavebníka neoprávněné stavby zřídit za náhradu věcné břemeno (zejména se bude jednat o zřízení práva příchodu a přístupu), které je nezbytné k výkonu vlastnického práva k nemovité stavbě. Výše uvedené postupy při řešení otázka stavby na cizím pozemku lze považovat za taxativní, což znamená, že soudu není dána jiná možnost uspořádat vztahy mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku než stanovenými způsoby.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Naproti tomu stavbu neoprávněnou lze vymezit jako stavbu zřízenou bez toho, že stavebník má k pozemku takové právo, jehož obsahem je možnost zřídit na něm stavbu. Ve většině případů se jedná o stavbu pořízenou na cizím pozemku. Důsledky neoprávněné stavby jsou upraveny v občanském zákoníku. Zatímco obecný občanský zákoník z roku 1811 uplatňoval zásadu římského práva superficies solo cedit, podle níž nemovitá stavba je součástí pozemku a je tedy také ve vlastnictví vlastníka pozemku. Postupným legislativním vývojem byly z této zásady činěny výjimky. Podle občanského zákoníku z roku 1950 nemovité stavby již byly samostatnými věcmi v právním smyslu a vlastníkem nemovité stavby mohla být i osoba odlišná od vlastníka pozemku. V současné době platná právní úprava vychází ze zásady, že stavba postavená neoprávněně na cizím pozemku je ve vlastnictví stavebníka. Tato zásada je modifikována sankcemi, které mohou podle občanského zákoníku nastoupit a o kterých rozhoduje soud.
Podle občanského zákoníku lze neoprávněné stavby řešit třemi způsoby (§ 135c OZ).
Soud může na návrh vlastníka pozemku nařídit odstranění stavby a to na náklad toho, kdo stavbu na pozemku neoprávněně postavil (vlastník stavby). Při rozhodování o odstranění stavby musí soud přihlédnout k hledisku účelnosti takovéhoto zásahu. Účelnost je nutno posuzovat objektivně a individuálně v každém jednotlivém případě.
Shledá-li soud, že odstranění stavby není účelné, přikáže za náhradu stavbu vlastníkovi pozemku. (Při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene soudem musí soud přihlédnout k ceně pozemku, ke kterému se věcné břemeno zřizuje, k výši nájemného, jehož by bylo možno v dané době a v daném místě za pronájem tohoto pozemku
dosáhnout a k míře omezení vlastníka pozemku.) Vlastník musí s tímto postupem vyjádřit souhlas. Soudní praxe není jednotná v názoru, zda musí vlastník pozemku nejprve žádat soud o nařízení k odstranění stavby nebo je mu ihned dána možnost žádat, aby mu byla stavba za náhradu přikázána do vlastnictví.
Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, tj. může zejména ve prospěch stavebníka neoprávněné stavby zřídit za náhradu věcné břemeno (zejména se bude jednat o zřízení práva příchodu a přístupu), které je nezbytné k výkonu vlastnického práva k nemovité stavbě. Výše uvedené postupy při řešení otázka stavby na cizím pozemku lze považovat za taxativní, což znamená, že soudu není dána jiná možnost uspořádat vztahy mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku než stanovenými způsoby.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
