Stěhování jednoho z rodičů do zahraničí s nezletilým dítětem

Jelikož je Česká republika členským státem Evropské unie, použijí se na případy týkající se manželství a rodičovské odpovědnosti se zahraničním prvkem přímo s předností před zákonem Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/200 (nařízení Brusel II. bis). A jelikož je Česká republika zároveň i signatářem haagské Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980, jenž je publikována jako sdělení Ministerstva zahraničí ČR pod 34/1998 Sb., je třeba si dát pozor na to, že před odstěhováním se s nezl. dítětem do zahraničí bude potřeba souhlasu druhého rodiče s tímto odstěhováním se, jinak se může stát, že takovéto jednání bude druhým rodičem považováno za mezinárodní únos dítěte, a následně soudem takto kvalifikováno, což by vedlo soud k rozhodnutí o navrácení dítěte zpět do České republiky a mohlo by vést následně i k rozhodnutí o svěření nezl. dítěte do péče druhého rodiče.

Přesto, že únos dítěte jedním z rodičů do zahraničí není v České republice považován za trestný čin, v jiných zemích za trestný čin považován být může, a proto je potřeba nepodcenit včasnou domluvu s druhým rodičem o Vašem přestěhování i s nezl. dítětem do zahraničí.

A to i z toho důvodu, že rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče ve vzájemné shodě, jak plyne z ust. § 876 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, v planém znění (dále jen „občanský zákoník“).

Pokud jste tedy schopni s bývalým partnerem komunikovat o věcech týkajících se Vašeho nezl. dítěte je nejjednodušší variantou nechat si před odcestováním od druhého partnera, a to písemně, potvrdit, že s Vaším dlouhodobým či trvalým vycestování do zahraničí i s nezl. dítětem souhlasí, a pro co největší jistotu podpis nechat i úředně ověřit.

Vzory, jak takový souhlas druhého rodiče může vypadat lze nalézt na webových stránkách Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jenž je správním úřadem s celostátní působností, se sídlem v Brně-střed, zřízený ust. § 3 zákona 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, který vystupuje ve všech případech, kde se vyskytuje vztah k cizině.[1]

Jen souhlas však nestačí.

A to proto, že pro vycestování či odstěhování se do zahraničí s nezletilým dítětem je dále potřeba si nechat souhlas druhého rodiče přeložit do jazyka státu, do nějž hodláte vycestovat. Následně je potřeba si nechat listinu opatřit tzv. apostilou (ověřovací doložka, jež uděluje buď ministerstvo spravedlnosti ČR nebo zahraničních věcí ČR, dle toho, kdo listinu vydal či ověřil) nebo tzv. superlegalizací (tedy dvojí ověření, vedle ověření ministerstva ČR je třeba ještě i ověření listiny, např. zastupitelským úřadem státu, kde má být listina použita). [2]

Smyslem apostily i superlegalizace je věrohodně prokázat skutečnost, že listina byla vydána nebo ověřena určitým justičním nebo správním orgánem ČR anebo před ním podepsána. Ověřuje se tedy pravost úředního razítka a podpisu na listině, nikoliv obsah listiny samotné.

Pro zjištění, zda je potřeba apostily nebo superlegalizace listiny je třeba zjistit, zda stát do nějž se hodláte odstěhovat je smluvním státem Úmluvy o Apostile, o zrušení požadavku ověření cizích veřejných listin[3], pokud ano postačí „jen“ apostila, v opačném případě je potřeba vyššího ověření tedy superlegalizace listiny.

Za ověření apostilou je stanoven správní poplatek 100 Kč dle zákona 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění-položka 5b Sazebníku správních poplatků, kdy tento poplatek se při ověřování na ministerstvu spravedlnosti vybírá v kolcích.

O apostilu si lze zažádat osobně na ministerstvu nebo také prostřednictvím poštovního styku, v takovémto případě je potřeba zaslat průvodní dopis, jenž bude obsahovat:

• stát, ve kterém bude listina použita
• Vaši přesnou adresu, na kterou bude ověřená listina zaslána
• telefonní číslo, event. e-mailovou adresu
• potřebný počet kolků (volně vložených do obálky)

a připojí se vlastní listina (event. již opatřená potřebným předchozím ověřením, např. ověřením zastupitelským úřadem cizího státu při superlegalizaci).[4]

Pozor si však dejte pouze na tzv. dobré slovo partnera, protože ústně daný souhlas se později těžko prokazuje.

Nahrazení souhlasu rodiče rozhodnutím soudu

Na druhou stranu občanský zákoník v ust. § 877 pamatuje i na situace, kdy se rodiče nejsou schopni dohodnout o záležitosti, jež je pro nezl. dítě významná s ohledem na jeho zájmy, čímž přestěhování se do zahraničí s jedním z rodičů rozhodně je.[5][6]

V takovém případě je potřeba, aby se rodič, jenž se hodlá s nezl. dítětem odstěhovat do zahraničí a druhý rodič mu souhlas odmítá udělit, obrátil na soud s žádosti o vyslovení souhlasu s vycestováním či odstěhováním se. Tento návrh je třeba dle ust. § 466 písm. j) a násl. zákona 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, aby podal zákonný zástupce nezl. dítěte u obecného soudu nezletilého, tedy u soudu v místě bydliště nezl. dítěte.

Výhodou u tohoto řízení je, že nepodléhá soudnímu poplatku, tedy za jeho podání na soud se neplatí.

Zmiňované určení příslušného soudu dle bydliště nezl. dítěte, k němuž se podává návrh na udělení souhlasu s odstěhováním se rodiče s nezl. dítětem, je třeba uvést, že bydliště je definováno v občanském zákoníku také, a to jako: „místo, kde se člověk zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale.“

Význam pojmu bydliště je dále upřesňován ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2394/2012, ze dne 5. 6. 2013: „Na to, kde má fyzická osoba bydliště, nemají vliv okolnosti jen dočasné povahy, jako jsou například léčebný pobyt ve zdravotnickém zařízení, pobyt v místě studia nebo výkonu zaměstnání, výkon trestu odnětí svobody apod. Pro bydliště fyzické osoby je současně charakteristické, že ve svém bydlišti (popřípadě více bydlištích) má svůj byt nebo dům a že tam spolu s ní pobývá její rodina (příslušníci její domácnosti), tedy že – řečeno jinak – fyzická osoba je v místě (místech) pobytu natolik integrována, že tam vnímá svůj domov“.[7] Z uvedeného vyplývá, že bydliště dítěte je typicky tam, kde je bydliště rodičů.

Soud při rozhodování o udělení souhlasu bere v potaz skutečnosti, zda bude zachován kontakt nezl. dítěte s druhým rodičem a zbytkem rodiny, velkou roli hraje samozřejmě i věk dětí a otázka, jak je vyřešena v zahraničí školní docházka, školka či bydlení, aby byla zajištěna, co nejlepší integrace dítěte do nového kolektivu a do nového prostředí, a především jazyková integrace dítěte.

Častým argumentem rodiče, jenž se chce odstěhovat s dítětem do zahraničí je skutečnost, že dvojjazyčné prostředí je pro děti tím nejlepším zájmem pro budoucí uplatnění na trhu práce. Často také v případě odstěhování se do zahraničí, myšleno do příhraničí, kde cesta do ČR je časově stejná jako z Moravy do Čech, není až takovým problémem, co se týče styku s ostatními členy rodiny, a především druhým rodičem, za situace, kdy například rodič je ochoten z ciziny nezl. dítě vozit druhému rodiči na pravidelný styk.

U soudu určitě neobstojí argument rodiče, jehož souhlas má být nahrazen, a to poukaz na účelovost jednání druhého rodiče, tedy znemožnit rodiči styk a způsobit odcizení za situace, že se rodič s nezl. dítětem hodlá odstěhovat z důvodu lepší pracovní nabídky.

Jiným případem je situace, když se rodič, jenž má svěřeno nezl. dítě do péče rozhodne přestěhovat, avšak pouze v rámci České republiky. V těchto případech není třeba souhlasu druhého rodiče s přestěhováním se i s nezl. dítětem. Stejně tak nebude třeba souhlasu druhého rodiče v případě, že se jedná pouze o krátkodobý pobyt v zahraničí ve smyslu letní či zimní dovolené v délce jednoho či dvou týdnů apod.

Závěrem je třeba upozornit, že v případě, že ještě nebyla uzavřena dohoda mezi rodiči o péči o nezl. dítě či nebylo vydáno rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jednomu z rodičů či do střídavé péče obou rodičů nelze s nezl. dítětem trvale vycestovat do zahraničí.

Mgr. Adéla Hubinková,
advokátní koncipient


JUDr. David Pytela, MBA, LL.M. advokátní kancelář
     
Litovelská 1349/2b
779 00 Olomouc
 
Tel.:    +420 607 600 442
e-mail:    pytela@akpytela.cz


__________________________________
[1]K tomu viz. https://www.umpod.cz/unosy-deti/cestovani-s-ditetem-do-zahranici/
[2] K tomu blíže viz. https://uok.msmt.cz/uok/procedure.php?sec=mez_sml&w=1
[3] Sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 45/199 Sb., Úmluva o Apostile, o zrušení požadavku ověření cizích veřejných listin přijatá v Haagu dne 5. 10. 1961, v platnosti pro ČR 16. 3. 1996
[4]K tomu blíže viz. https://cizinci.wordpress.com/2011/10/06/overovani-listin-v-cr-pro-jejich-pouziti-v-cizine/
[5]K tomu blíže viz. komentář k ust. § 877 občanského zákoníku, HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 897-902.
[6]K tomu také viz. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3716/12 ze dne 8. 7. 2013
[7]K tomu blíže viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republik sp. zn. 21 Cdo 2394/2012, ze dne 5. 6. 2013


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz