10. 5. 2016
ID: 101176upozornění pro uživatele
Střídavá péče versus široký rozsah styku
Ačkoliv se v případě rozchodu rodičů, může střídavá péče jevit z pohledu rodičů, jako zjevně nejspravedlivější uspořádání poměrů k dítěti, ne vždy je tento způsob úpravy poměrů k dítěti dost dobře realizovatelný. Jako alternativa střídavé péče se přitom nabízí svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů za současného stanovení širokého rozsahu styku druhému rodiči. Jaký je přitom rozdíl v obou těchto možných způsobech úpravy poměrů k dítěti, se pokusíme popsat níže.
 |
Oproti tomu rozhodování o záležitostech, které jsou pro dítě významné, je povinností a především právem obou rodičů, a to bez ohledu na to, že jeden z rodičů má dítě v péči a druhý je oprávněn pouze ke styku. V případě, že tak vyloučí jeden z rodičů z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče, může na návrh vyloučeného rodiče o této záležitosti rozhodnout soud. Za významnou záležitost se přitom považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.
S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že v případě široce nastaveného styku rodiče s dítětem, které je ve výlučné péči druhého rodiče, zůstávají takřka veškerá rodičovská práva a povinnosti oběma rodičům plně zachována, díky čemuž se, co do obsahu těchto práv, může široká úprava styku, za předpokladu, že je tento rozsah podstatně široký, téměř rovnat střídavé péči.
I přes tuto skutečnost, však existuje mezi střídavou péčí a širokým stykem rodiče s dítětem jeden podstatný rozdíl, kvůli kterému zůstává v případě stanovení širokého styku rodiče s dítětem, postavení obou rodičů do jisté míry nerovné. Tímto rozdílem je vyživovací povinnost rodičů k dítěti. Zatímco v případě střídavé péče obou rodičů, kdy se vyživovací povinnost k dítěti, po důkladném zhodnocení jejich možností, schopností a majetkových poměrů, zpravidla stanoví oběma rodičům, se při svěření dítěte do výlučné péče jednoho rodiče a stanovení širokého styku druhému rodiči, vyživovací povinnost stanoví pouze a jen rodiči oprávněnému ke styku. Její výše je přitom podstatnou otázkou.
V případě široce stanoveného styku rodiče s dítětem nelze při určování vyživovací povinnosti k dítěti vycházet pouze z tzv. ministerské tabulky, celým názvem Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti, která vychází pouze z věku dítěte a výše příjmu povinného rodiče, ale je třeba zohlednit vedle jiných skutečností, rovněž to, jakou měrou rodič, jež je oprávněn k širokému styku s dítětem, o své dítě osobně pečuje a jak se na zajištění jeho potřeb sám podílí. Tento závěr je možné dovodit i z ustanovení § 9 odst. 2) občanského zákoníku.
Jak vyplývá z výše uvedeného, vedle vyživovací povinnosti rodiče oprávněného ke styku s dítětem, která se v mnoha ohledech může zdát jako nespravedlivá a která činí mezi střídavou péči a širokou úpravou styku nezanedbatelný rozdíl, je možné obě tyto úpravy poměrů označit za obsahově totožné, přičemž však zcela jistě závisí na tom, jak široký rozsah styku rodiče s dítětem bude stanoven.
V návaznosti na tento závěr, je možné poukázat na aktuální nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15.3.2016, v němž se Ústavní soud vyjadřuje k otázce potřebnosti širokého styku rodiče s dítětem zcela jednoznačně, když udává jasný směr pro obecné soudy, jakým by se měly ve svém rozhodování o úpravě poměrů vést.
„V tomto ohledu obecně platí, že řízení před soudy má být konáno, a přijatá opatření mají být činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). To se nutně týká i rozhodování o úpravě styku dítěte s rodičem, jemuž nebylo svěřeno do péče. Pokud jde o otázku, co je "nejlepším zájmem dítěte", Ústavní soud v této souvislosti vymezil základní (ústavněprávní) kritéria, na základě nichž by měl být "nejlepší zájem dítěte" zjišťován a posuzován [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18 a násl. (N 105/73 SbNU 683)];
„Ústavní soud nemá žádné výhrady k tomu, jak krajský soud upravil styk v období školních prázdnin, neboť zde tomu bylo ve vztahu k rodičům rovnoměrně. Zcela jinak tomu však bylo v případě styku v běžném (školním) roce, neboť v něm je nezletilé umožněno stýkat se se stěžovatelem jen o víkendu jednou za 14 dní, což v konečném důsledku znamená, že s ním nebude moci trávit ani čtvrtinu roku (bude-li navíc počítán pátek, kdy je styk zahájen, jako polovina dne).
Reklama
Závěrem je možné shrnout, že ani v případě svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů za současného stanovení styku s dítětem druhému rodiči, tato úprava poměrů nepředstavuje pro druhého rodiče žádné omezení v jeho právech, coby rodiče, které by pro něj představovalo nemožnost podílet se na rozhodování o významných záležitostech svého dítěte a konečně ani nemožnost o své dítě v konkrétně stanovené míře osobně a plnohodnotně pečovat. I přes výše uvedenou aktuální judikaturu Ústavního soudu, která jednoznačně hovoří ve prospěch široké úpravy styku, zůstává nadále rozhodujícím kritériem pro posouzení každého jednotlivého případu nejlepší zájem dítěte, o jehož úpravě poměrů se rozhoduje, když se vždy jako prioritní a nejlepší způsob řešení, jež je v zájmu všech, jeví dohoda rodičů.
JUDr. David Řezníček, Ph.D., LL.M.
Mgr. Alena Hejná
Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář
U Černé věže 66/3
370 01 České Budějovice
Tel.: +420 386 323 247
Fax: +420 383 839 361
e-mail: recepce@reznicek.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
