Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je ezinárodní úmluva, jejímž cílem je úprava otázek mezinárodního uznání a výkonu rozhodčích nálezů, vydaných v rámci rozhodčího řízení. Uzavřena 10. června 1958 v New Yorku. Pro Československo nabyla účinnosti dne 10. října 1959. Úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, vydaných na území cizího státu, vyplývajících ze sporů mezi fyzickými nebo právnickými osobami. Svým obsahem nahrazuje starší úpravu, kterou obsahoval Ženevský protokol o doložkách o rozsudím (z r.1923) a Ženevská úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (z r.1927).

Obsah úmluvy.

Každý smluvní stát uzná písemnou rozhodčí smlouvu, kterou se strany v mezinárodním obchodním styku zavazují podrobit svůj spor (již existující nebo budoucí) rozhodčímu řízení. Každý smluvní stát uzná za následujících podmínek též rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů, platných na území, kde je nález uplatňován. K tomu nebudou stanoveny o nic tíživější podmínky než pro uznání a výkon rozhodčích nálezů tuzemských. Strana, která žádá uznání a výkon, je proto povinna předložit spolu s žádostí i originál nebo ověřenou kopii rozhodčího nálezu a originál nebo ověřenou kopii rozhodčí smlouvy. Žádost i rozhodčí smlouva musí být v úředním jazyce země, kde je nález uplatňován. Uznání a výkon mohou být odepřeny na žadost jedné ze stran v následujících případech:

1) strany byly nezpůsobilé k jednání, nebo rozhodčí smlouva není platná podle práva, jemuž strany dohodu podrobily,

2) strana nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla uplatnit své požadavky,

3) nález se týká sporu, pro který nebyla uzavřena rozhodčí smlouva nebo který přesahuje dosah smlouvy o rozhodci,

4) složení rozhodčího soudu neodpovídá ujednání stran,

5) nález se nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo jeho výkon byl odložen.

Uznání a výkon rozhodčího nálezu mohou být také odepřeny, jestliže příslušný orgán země, kde se o uznání a výkon žádá zjistí, že předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení, anebo že uznání nebo výkon nálezu by byl v rozporu s veřejným pořádkem dané země. Orgán, u něhož strana požádala o výkon může na její žádost neřídit straně druhé, aby složila přiměřenou jistotu.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz