Zákon č. 82/1998 Sb. upravuje jak již vyplývá z jeho názvu odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci a odpovědnost územních samosprávných celků (obce, kraje) za škodu způsobenou při výkonu pravomocí svěřených jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Stát tak odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány (orgány moci výkonné a soudní), právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena a územní samosprávné celky, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem. Za výkon státní správy se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle exekučního řádu.

Jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, odpovídá stát za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

Jedná-li se o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, za niž odpovídá stát a jsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem pro to, aby mohl být uplatněn nárok na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zákon přesně stanoví, co je myšleno nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem), uplatní se nároku na náhradu této škody u ústředního úřadu. Tímto úřadem je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem, dále je úřadem příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Není-li možno takto příslušný úřad, jedná za stát Ministerstvo financí. Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno Českou národní bankou nebo Nejvyšším kontrolním úřadem nebo došlo-li u České národní banky nebo Nejvyššího kontrolního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu, jednají za stát tyto orgány.

Naopak v případě, že se jedná o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, není poškozený povinen svůj nárok u ústředního úřadu uplatňovat, protože v tomto případě není ke vzniku nároku nutné rozhodnutí příslušného orgánu o nezákonnosti a ústřední úřad by při posuzování oprávněnosti uplatněného nároku neměl z čeho vycházet.

Samotné projednávání uplatňovaného nároku není řízením, ale jedná se o jednání, jež je založeno na rovném postavení účastníků občanskoprávních vztahů (ústřední úřad projednávající náhradu škody nevystupuje při projednávání jako orgán státní moci, ale zastupuje stát, který je v roli subjektu občanského práva). Přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Teprve tehdy nebyl-li nárok poškozeného do šesti měsíců ode dne uplatnění plně uspokojen, může se poškozený domáhat náhrady škody u soudu.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz