Určení výše škody způsobené úpravou počtu kilometrů na tachometru a trestný čin podvodu
V říjnu 2019 uspěla advokátní kancelář Valíček & Valíčková, advokátní kancelář, s.r.o. u Nejvyššího soudu ČR s dovoláním, když Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 8 Tdo 1153/2019-209 zrušil rozhodnutí soudu druhého a prvního stupně, kterými byla obžalovaná shledána vinnou z trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v účinném znění (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měla dopustit tím, že v úmyslu obohatit se prodala osobní motorové vozidlo za částku 39.900,- Kč s tím, že v kupní smlouvě bylo uvedeno, že jí není znám skutečný počet najetých kilometrů.
Stav ujetých kilometrů na tachometru byl v době prodeje poškozené zhruba 137 000 km, což vyplývalo i ze stavu tachometru při poslední evidenční kontrole. Když obžalovaná předmětný automobil sama kupovala za cenu 27.000,- Kč byl stav ujetých kilometrů 230 000 km. Tímto jednáním tak měla být způsobena poškozené škoda a obžalovaná se měla obohatit o částku nejméně 12.900,- Kč a tím způsobit škodu nikoliv nepatrnou.
Zásadní námitkou přednesenou naší advokátní kanceláří byla zejména absence výše způsobené škody požadované pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Soudy prvního a druhého stupně se řádně nezabývaly konstrukcí způsobu určení její výše. Jednoduše výši škody určily rozdílem mezi částkou, za kterou bylo vozidlo obžalovanou zakoupeno od předchozího kupce a částkou, za kterou obžalovaná dané vozidlo prodala poškozené. Touto částkou se pak měla dle soudů obou stupňů obžalovaná obohatit na úkor poškozené a naplnit tak podstatné znaky trestného činu podvodu.
Právní posouzení se v této souvislosti tedy týkalo naplnění jednotlivých zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podvodu, kterého se podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo „sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou.“ Stejně jako u ostatních trestných činů náleží i u podvodu k obligatorním znakům jeho objektivní stránky jednání, škodlivý následek a příčinná souvislost. Následkem je pak obohacení pachatele nebo jiné osoby a zároveň způsobení škody nikoliv nepatrné na cizím majetku.
Nejvyšší soud ČR se plně ztotožnil s námitkou naší advokátní kanceláře, když jako důvodné shledal zpochybnění postupu nalézacích soudů při výpočtu způsobené škody. Shledal postup soudu prvního stupně chybným, když výši škody určil prostým odečtením ceny, za kterou obžalovaná (dovolatelka) předmětný vůz koupila, od ceny, za níž jej následně prodala. Odvolací soud uvedené pochybení nenapravil, když sice konstatoval, že „vyčíslení není zcela přesné“ avšak již jej nijak neopravil.
§ 137 trestního zákoníku uvádí, že „při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“. Tímto způsobem se postupuje i v případě, je-li předmětem útoku motorové vozidlo. Avšak touto cenou není cena, za kterou obžalovaná auto pořídila. Tato cena je v daném případě irelevantní. Při stanovení výše škody na opotřebované věci se vychází buď z ceny, za kterou se konkrétní věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává, případně z odborného vyjádření nebo znaleckého posudku o stupni opotřebení jejím používáním, poškozením apod. k době vzniku škody (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, str. 1408 a násl.). Za rozhodující tak Nejvyšší soud ČR určil hodnotu automobilu za a) v okamžiku, kdy byl prodán poškozené, a za b) v místě, kde k uvedené transakci došlo. Nejvyšší soud ČR rovněž vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly, jak se podvodně stočené kilometry promítly do prodejní ceny vozidla.
Nejvyšší soud ČR proto uzavřel, že soudy nižších instancí zákonným způsobem neurčily, zda byla protiprávním jednáním způsobena škoda na majetku poškozené a kolik případně činila. Podotkl, že dokud není nade vší pochybnost stanovena výše škody, a není tedy postaveno na jisto, že jednáním obžalované byla způsobena škoda nejméně ve výši 5.000,- Kč, nelze spolehlivě uzavřít, že došlo ke spáchání trestného činu podvodu. Dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a uložil soudu prvního stupně zjistit výši způsobené škody vypracováním znaleckého posudku či alespoň odborným vyjádřením, aby na jisto byla postavena výše škody na straně jedné a obohacení dovolatelky na straně druhé.
JUDr. Irena Valíčková, MBA,
advokátka
Mgr. Miroslav Papoušek,
advokát
Mgr. Petra Mergenthalová,
advokátní koncipientka
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
