Úvaha nad změnami zákonů vztahující se k výstavbě v telekomunikacích

Úvod

V současné době probíhá bouřlivý kvasný proces v legislativním kotli s nápisem „výstavba v telekomunikacích“. Ve vládě leží návrh zákona o elektronických komunikací (ZoEK) zpracovaný Ministerstvem informatiky, připraven je i nový stavební zákon (SZ), jakož i návrh zákona o vyvlastnění (ZoV) – oba zákony jsou v gesci Ministerstva pro místní rozvoj. Oba zákony by měly reagovat na změněnou společenskou poptávku po legislativě upravující tuto oblast.

Stran obecných podmínek výstavby telekomunikačních sítí v budoucnosti, příliš mnoho se pravděpodobně nezmění, a pokud ano, tak k snad jen k horšímu. Pro sítě telekomunikační i nadále nebude nutné stavební povolení ani ohlášení (§ 114 odst. 1 písm. b) body 1.– 2. návrhu SZ).

Obávám se ale, že pro operátory telekomunikačních sítí či lépe řečeno – v souladu s připravovanou legislativou – sítí elektronických komunikací, je tato zpráva jedinou kladnou v souvislosti s předloženou rekodifikací stavebního práva. Všechny úvahy v rámci sektoru byly dosud vedeny linií „horší pro výstavbu v telekomunikacích už to být nemůže“. Nevím, zde jsme se nemýlili…

Veřejný zájem na budování sítí elektronických komunikací je „nechtěné dítě“ legislativy

Co se týče veřejné prospěšnosti či veřejném zájmu na budování sítí elektronických komunikací, tento zájem uvedený expressis verbis v návrhu ZoEK byl z tohoto zákona vypuštěn po projednání v LRV, čili návrh SZ v souladu s tím konstatuje, že telekomunikační sítě (lepší je označení sítě elektronických komunikací v souladu s novým předpisovým rámcem elektronických komunikací EU) jsou dle § 2 odst. 1 písm. f) návrhu SZ veřejnou infrastrukturou, která může být i veřejně prospěšnou stavbou stavba, ale jen v případě, že je takto označena ve schválené územně plánovací dokumentaci.

Prokazování veřejného zájmu je ovšem v navrhovaných právních předpisech opět – podobně jako v současném SZ – definováno kruhem – vyvlastnit lze nemovitosti jen pro veřejně prospěšnou infrastrukturu (§ 178 návrhu SZ) a veřejně prospěšnou infrastrukturou se rozumí veřejně prospěšné stavby. Detailu upravuje zákona o vyvlastnění (ZoV), který kruh dokončuje - veřejným zájmem je podle něj (§ 2 návrhu SZ) ochrana veřejného zdraví, ochrana životního prostředí, zajištění obrany a bezpečnosti státu, a dále  to, co za veřejný zájem  považuje zvláštní zákon: a tímto zvláštním zákonem se rozumí mj. stavební zákon. Dle odkazu zde učiněného je zřejmé, že nebude-li veřejný zájem definován v ZoEK, nebude pro účely výstavby sítí EK pozemek vyvlastnit, ale pouze směnit.

Potvrdily se tak obavy skeptiků, že veřejný zájem na výstavbě sítí elektronických komunikací – přes proklamace EU o vytvoření informační společnosti v Evropě – nebude v tomto zákoně definován. Jaký to výsměch v odkazu č. 2 ZoV – celá plejáda zde uvedených zákonů s veřejným zájmem na výstavbě síťové infrastruktury počítá – viz např. zákon 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),ve znění pozdějších předpisů,  zákon 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),ve znění pozdějších předpisů. Dle § 5 návrhu ZoV lze vyvlastnit jen za podmínky, že veřejný zájem na dosažení účelu, pro který je vyvlastnění navrhováno, převažuje nad ochranou dosavadního práva; toto musí vyvlastnitel v řízení prokázat.

Zatímco tedy Pražská teplárenská, Jihomoravská energetika či Veolia Water jej prokáží odkazem na zákon, GTS či TeliaSonera nebo jiný podnikatel v oblasti EK jej bude dokladovat od A až do Z. A to přesto, že dle § 6 téhož ZoV je stávající zákon o telekomunikacích výslovně zmíněn. Stejnou úvahu podporuje i text důvodové zprávy k § 6, podle níž je „vztah nového zákona ke zvláštním zákonům uvádějícím účely, pro něž je vyvlastnění přípustné, vztahem „subsidiárním“. Zvláštní zákony  případně dle potřeby stanoví další předpoklady vyvlastnění specifické právě pro určitý zvláštní účel, které jdou nad rámec předpokladů stanovených tímto zákonem, a které mohou vymezený obecný režim pouze zpřísnit nikoli usnadnit.“

Regulační plán

Zásady územního rozvoje dle § 39 návrhu SZ mj. vymezí plochy a koridory nadmístního významu, pro umístění veřejně prospěšných staveb a opatření ve veřejném zájmu. Obsah zásad územního rozvoje stanoví prováděcí právní předpis. Výstavba veřejně prospěšné infrastruktury by se měla ve smyslu § 67 odst. 2 řídit regulačním plánem, který musí vždy stanovit podmínky pro vymezení pozemků, pro jejich využití a prostorové uspořádání, podmínky pro stavby veřejné infrastruktury a opatření ve veřejném zájmu. K žádosti o pořízení regulačního plánu žadatel doloží doklady prokazující jeho vlastnické nebo obdobné právo k pozemkům a stavbám v řešené ploše, souhlas vlastníků pozemků a staveb v ploše nebo dohodu o parcelaci, pokud k nim žadatel nemá vlastnická nebo obdobná práva.

Existence regulačního plánu má dopad na typ rozhodnutí o využití území – je nutné územní rozhodnutí, pokud je však záměr v zastavěném území nebo v ploše řešené regulačním plánem a v souladu s veřejnými zájmy chráněnými podle zvláštních právních předpisů, postačuje územní souhlas. Doklady prokazující vlastnické nebo obdobné právo k pozemkům a stavbám v řešené ploše, souhlas vlastníků pozemků a staveb v ploše nebo dohodu o parcelaci, pokud k nim žadatel nemá vlastnická nebo obdobná práva je navrhovatel povinen předložit i v územním řízení, ale souhlas nebo dohoda o parcelaci se nevyžaduje, pokud lze pro navrhovanou stavbu nebo opatření pozemky (stavbu) vyvlastnit nebo směnit návrhu SZ). Dle tohoto ustanovení může úřad územního plánování po splnění podmínek tohoto zákona rozhodnout o směně pozemku určeného regulačním plánem k zastavění nebo pro opatření ve veřejném zájmu za přiměřený pozemek, k němuž má navrhovatel směny vlastnické právo.

Bez návrhu prováděcího předpisu nelze zásady územního rozvoje ani obsah regulačního plánu (§ 67 odst. 1) rozklíčovat (je otázkou, zda to není v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti správního rozhodnutí ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva). Bez přesných podmínek, za nichž lze stavbu, resp. veřejnou infrastrukturu, posoudit jako veřejně prospěšnou  - bez ohledu na to, zda bude našim zájmům příznivá – se zde otvírá prostor pro neomezené správní uvážení a rizika korupce atd. z něj přímo vyplývající.

Závěr

Co říci závěrem? Výstavba neustala ani za současného stavu, který není výstavbě liniových staveb ve telekomunikacích právě příznivě nakloněn, na rozdíl od jiných síťových odvětví. Otázkou je, zda se tak nedělo na základě toho, že operátoři problémy tlačí před sebou s nadějí, že příští úprava jim bude více nakloněna. Mnohé napoví i výsledky připomínkového řízení a jednání Legislativní rady vlády. Stejně zajímavé bude i čtení v přechodných ustanoveních všech zde uváděných právních předpisů…