Výchozí kontext

V návaznosti na Zelenou dohodu pro Evropu z roku 2019[1] vydala Evropská komise v roce 2020 Vodíkovou strategii pro klimaticky neutrální Evropu[2], kterou projednal Evropský parlament v květnu 2021.[3] Evropská vodíková strategie mj. zdůrazňuje důležitost produkce zeleného vodíku, připouští dočasnou podporu modrého vodíku v zájmu rozvoje vodíkového hospodářství a efektivně zavrhuje černý/šedý vodík.[4]

V českém prostředí se rozvoji vodíkového hospodářství od roku 2007 věnuje Česká vodíková technologická platforma založená na základě iniciativy Ministerstva průmyslu a obchodu. Díky rozvinutému chemickému průmyslu již v současnosti probíhá v České republice značná produkce vodíku. Z drtivé většiny se však jedná povahově o černý/šedý vodík. Transformace výroby vodíku s výstupem na zelenýého či modréhoý vodíku bude v českém prostředí nelehký úkol. Odborná veřejnost [5] se domnívá, že výroba zeleného vodíku v České republice může být negativně ovlivněna nepříznivými geografickými podmínkami (mírnější vítr a slunečný svit). Výroba modrého vodíku z fosilních paliv se zachycováním CO2 může být stižena nedostatkem vhodných lokalit ke skladování zachyceného CO2. Výroba modrého vodíku pomocí elektrolýzy vody za využití elektřiny s nízkou uhlíkovou stopou, např. jaderné, se tak jeví jako reálná budoucí varianta. Očekává se, že české vodíkové hospodářství bude prvotně zaměřeno na nákladní a autobusovou dopravu a na rozšiřování sítě vodíkových plnících stanic. Následně by mělo dojít k implementací nízkouhlíkového vodíku v chemickém a těžkém průmyslu a energetice. Jedním z ultimativních cílů je i využití vodíku v domácnostech místo zemního plynu. S rostoucí tuzemskou i zahraniční spotřebou současně bude současně potřeba rozvíjet možnosti přepravy vodíku na českém území, např. za využití existující plynárenské soustavy či výstavbě nových vodíkových plynovodů.

Ve světle výše uvedeného lze předpokládat, že relevantní developerské projekty na území České republiky se budou ze začátku převážně týkat nákladní dopravy a výstavby vodíkové infrastruktury, zejména elektrolyzérů, plnicích stanic a vodíkových přepravních cest.

Současný právní stav

Český regulatorní rámec upravující otázky související s vodíkem je dlouhodobě nedostatečný a fragmentován do dílčích právních předpisů, které se týkají převážně pouze využití vodíku jako paliva v dopravě. Nedostatky jsou patrné zejména při srovnání stávající české právní úpravy se sousedními zeměmi. Tato skutečnost může představovat bariéru pro investory a developery vodíkových projektů v České republice, zejména těch infrastrukturních. Níže uvádíme přehled vybraných klíčových právních předpisů:

1. Energetický zákon: vodík nespadá pod definici plynu ve smyslu platného energetického zákona.[6] Na vodík se tak na první pohled výslovně energetický zákon ani navazující podzákonné předpisy nevztahují. Energetický zákon však upravuje klíčové otázky plynárenství, včetně výroby, přepravy, distribuce a obchodu s plynem. Vyplývající právní nejistota negativně ovlivňuje zejména infrastrukturní vodíkové projekty.
2. Zákon o pohonných hmotách: vodík je začleněn pod definici alternativního paliva ve smyslu platného zákona o pohonných hmotách.[7] Tato skutečnost však efektivně nepřináší žádné rozdíly a vodík jako alternativní palivo ultimativně patří pod definici pohonné hmoty ve smyslu daného zákona. Na prodej a výdej vodíku jako pohonné hmoty, registraci distributorů, evidenci čerpacích stanic apod. se tak vztahují stejná pravidla jako na tradiční pohonné hmoty.
3. Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů: vodík aktuálně není předmětem uvedené daně upravené zákonem o stabilizaci veřejného rozpočtu. Daň se vztahuje na konkrétní kódy nomenklatury (zejména zemní plyn), mezi které vodík není zařazen.[8]
4. Silniční daň: z ustanovení zákona o silniční dani[9] lze dovodit, že vodíkové vozidlo (a) podléhá silniční dani, pokud je vodík používán jako pohonná hmota; a (b) nepodléhá silniční dani, pokud je vodík používán jako palivový článek pro elektrický pohon.
5. Zákon o podporovaných zdrojích energie: s účinností od 1. ledna 2023 bude stávající konstrukce záruky původy elektřiny nahrazena zárukou původu energie, kterou bude možné vydat i na vodík. Záruka původu vodíku se pak bude vydávat na množství vodíku, které bylo výrobcem vodíku vyrobeno a dodáno v České republice.[10] Očekává se, že záruky původu budou sehrávat důležitou roli při obchodování s vodíkem.
6. Zákon o ochraně ovzduší: dodavatelům motorového benzinu/nafty bylo v roce 2018[11] umožněno splnit jejich povinnost snížit emise skleníkových plynů z jimi dodaných pohonných hmot i prostřednictvím prodejem vodíku pro dopravní účely.[12]
7. Zákon o pozemních komunikacích: vodíkové vozidlo je osvobozeno od povinnosti pořízení dálniční známky ve smyslu daného zákona.[13]
8. Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích: vodíkovému vozidlo lze přidělit registrační značku elektrického vozidla začínající na „EL“.[14]

Vodíková strategie České republiky

Usnesením z 26. července 2021 schválila Vláda České republiky Vodíkovou strategii České republiky („Vodíková strategie“).[15] Vláda v usnesení mj. uložila členům vlády zohledňovat Vodíkovou strategii při zpracování rezortních strategických dokumentů a při nastavení veřejné podpory a podílet se na zabezpečení realizace cílů ve smyslu Vodíkové strategie.

Vodíková strategie v současnosti představuje klíčový koncepční dokument o implementaci vodíkového hospodářství v České republice. Jejími strategickými cíli jsou redukce emisí skleníkových plynů a podpora hospodářského růstu. Vodíková strategie zejména analyzuje aktuální stav a předpokládaný budoucí vývoj výroby, využití, dopravy a skladování nízkouhlíkového vodíku v České republice až do roku 2050. Předpokládá se, že Vodíková strategie bude pravidelně aktualizována, a to minimálně ve tříletém cyklu.

Vodíková strategie identifikuje několik nedostatků stávající české právní úpravy. Jde zejména o kritiku energetického zákona (obdobně jak je uvedeno výše), dále např. absenci bezpečnostních předpisů a potřebu harmonizace národních právních předpisů s předpisy sousedních zemí. Vodíková strategie obsahuje karty úkolů, které rámcově vymezují i doporučované legislativní změny a odpovědné orgány k provedení změn. Ve většině případů jde o odpovědnost Ministerstva průmyslu a obchodu.

Dopady do praxe

Rozvoj vodíkového hospodářství v České republice přináší mnoho příležitostí. Pro podnikatele jsou připraveny různé formy veřejných podpor v řádech miliard Kč na evropské[16] i národní úrovni[17]. Na významu nabírají i platformy propojující jednotlivé vodíkové projekty.[18] Na území České republiky již probíhají práce na několika významných projektech, např. od ORLEN Unipetrol (projekt Hydrogen Eagle), DEVINN (projekt H2Base) a BIOWAY (projekt Black Horse).

S ohledem na výše uvedenou komplexní problematiku je pro investory a developery vodíkových projektů takřka nezbytné angažovat zkušené právní a další poradce, zejména pro adekvátní strukturování a realizaci projektu v českém prostředí. Ve světle očekávaných budoucích změn právních předpisů je rovněž potřeba monitorovat legislativní vývoj, včasně reagovat a v případě potřeby se i preventivně zapojit do veřejných konzultací.

Mgr. Maroš Podstavek
Senior Associate