16. 10. 2017
ID: 106468upozornění pro uživatele
Zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu
Věřitel vedl jako oprávněný exekuci proti povinnému na základě exekučního titulu, jímž byl rozhodčí nález rozhodce – fyzické osoby. V roce 2015 vydal soudní exekutor oznámení o ukončení exekuce vymožením, v roce 2016 pak povinný podal návrh na zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilosti exekučního titulu. Povinný argumentoval tím, že rozhodčí doložka byla neplatná pro neurčitost, a tím pádem exekuční titul – rozhodčí nález nebyl formálně ani materiálně vykonatelný.
Exekuční soud řízení o návrhu povinného zastavil, neboť dle jeho názoru není možné exekuci ukončit dvakrát – poprvé vymožením a podruhé případně zastavením. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a zopakoval, že „po provedení exekuce a jejím zániku je zastavení exekuce z povahy věci vyloučené“.
Povinný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, spor by veden u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 20 Cdo 3331/2017. V něm namítal, že exekuce „neměla být nikdy nařízena, případně měla být zastavena, a to i přesto, že návrh na zastavení exekuce byl podán až po skončení exekuce vymožením“; důvod zastavení spatřoval v ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud nejprve zopakoval rozdíl mezi zastavením exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu (po vydání exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané) a § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (exekuce je nepřípustná z jiného důvodu, například proto, že exekuční titul nikdy neexistoval). Dále poukázal na své starší rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, podle něhož soud „zastaví exekuci i poté, co vymáhané plnění bylo vymoženo“.
Dovolací soud nevidí důvod, proč zmíněný judikát neaplikovat i na tuto situaci, a to mj. „protože pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží… K zastavení exekuce z tohoto důvodu musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění z exekučního titulu a nákladů exekuce.“ Důvodem je to, že „v případném nalézacím řízení zahájeném povinným jako žalobcem o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný a případně soudní exekutor, jde-li o náklady exekuce, neměli právo, totiž soud nemůže posoudit jako předběžnou otázku, zda byl nebo nebyl dán důvod pro zastavení exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi.“
Nejvyšší soud také odvolacímu soudu vytkl názor, podle něhož je důležitější vydat rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce v čase probíhající exekuce než spravedlnost pro povinného, zejména zastání před tím, aby po něm bylo vymáháno plnění na základě neexistujícího exekučního titulu. S tím souvisí jednoznačný závěr Nejvyššího soudu o tom, že „exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu a pro případ, že tomu tak není, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy“.
Výše uvedené rozhodnutí dává do rukou mnoha povinných, jichž se dotkly rozhodčí nálezy neoprávněně vydané rozhodci-soukromými rozhodčími „soudy“. Na druhou stranu povinným lze jen doporučit podat návrh na zastavení exekuce rovnou, ve třicetidenní lhůtě od doručení výzvy k dobrovolnému plnění ve smyslu § 46 odst. 6 exekučního řádu, 120/2001 Sb., neboť takový návrh na zastavení exekuce má de facto charakter podaného návrhu na odklad exekuce a exekuční soud je povinen vyřešit vady exekučního titulu ještě před samotným provedením exekuce.
JUDr. Michaela Balousová,
advokátka
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Povinný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, spor by veden u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 20 Cdo 3331/2017. V něm namítal, že exekuce „neměla být nikdy nařízena, případně měla být zastavena, a to i přesto, že návrh na zastavení exekuce byl podán až po skončení exekuce vymožením“; důvod zastavení spatřoval v ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud nejprve zopakoval rozdíl mezi zastavením exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu (po vydání exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané) a § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (exekuce je nepřípustná z jiného důvodu, například proto, že exekuční titul nikdy neexistoval). Dále poukázal na své starší rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, podle něhož soud „zastaví exekuci i poté, co vymáhané plnění bylo vymoženo“.
Dovolací soud nevidí důvod, proč zmíněný judikát neaplikovat i na tuto situaci, a to mj. „protože pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží… K zastavení exekuce z tohoto důvodu musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění z exekučního titulu a nákladů exekuce.“ Důvodem je to, že „v případném nalézacím řízení zahájeném povinným jako žalobcem o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný a případně soudní exekutor, jde-li o náklady exekuce, neměli právo, totiž soud nemůže posoudit jako předběžnou otázku, zda byl nebo nebyl dán důvod pro zastavení exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným, procesním právem předvídaným, způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi.“
Nejvyšší soud také odvolacímu soudu vytkl názor, podle něhož je důležitější vydat rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce v čase probíhající exekuce než spravedlnost pro povinného, zejména zastání před tím, aby po něm bylo vymáháno plnění na základě neexistujícího exekučního titulu. S tím souvisí jednoznačný závěr Nejvyššího soudu o tom, že „exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu a pro případ, že tomu tak není, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy“.
Výše uvedené rozhodnutí dává do rukou mnoha povinných, jichž se dotkly rozhodčí nálezy neoprávněně vydané rozhodci-soukromými rozhodčími „soudy“. Na druhou stranu povinným lze jen doporučit podat návrh na zastavení exekuce rovnou, ve třicetidenní lhůtě od doručení výzvy k dobrovolnému plnění ve smyslu § 46 odst. 6 exekučního řádu, 120/2001 Sb., neboť takový návrh na zastavení exekuce má de facto charakter podaného návrhu na odklad exekuce a exekuční soud je povinen vyřešit vady exekučního titulu ještě před samotným provedením exekuce.
JUDr. Michaela Balousová,
advokátka
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
