Změna judikatury v otázce zastoupení vlastníka na shromáždění na základě plné moci
V usnesení ze dne 23.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 judikoval, že vlastník se může nechat na shromáždění vlastníků zastoupit třetí osobou na základě plné moci pouze tehdy, pokud tento postup povolují stanovy společenství vlastníků jednotek. V usnesení sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, ze dne 16. 10. 2019 Nejvyšší soud konstatoval, že v poměrech nové právní úpravy již tento jeho právní závěr není použitelný.
Nejvyšší soud připomněl, že uvedený názor vycházel z právní úpravy zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a tedy z premisy, že v soukromoprávních vztazích lze činit jen to, co je zákonem (stanovami) výslovně dovoleno, zatímco zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) preferuje zásadu autonomie vůle a zásadu, že vše je dovoleno, co není zakázáno.
Dalším důvodem, kterým lze argumentovat ve prospěch možnosti zastoupení vlastníka jednotky na základě plné moci, je dle Nejvyššího soudu skutečnost, že dřívější pojem právní úkon jako projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 obč. zák.), byl nahrazen pojmem právní jednání, jehož definici sice o. z. neobsahuje, ale v § 545 stanoví, že právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.
Konečně je třeba dle Nejvyššího soudu připomenout, že současná právní úprava umožňuje zásadně každému nechat se při právním jednání zastoupit (§ 436, § 441 odst. 1 o. z.).
Z uvedeného plyne dle Nejvyššího soudu závěr, že vlastník jednotky je oprávněn s účinností od 1. 1. 2014 nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou (odlišnou od vlastníka jednotky), jestliže to stanovy společenství nevylučují.
Změnu judikatury Nejvyššího soudu v předmětné otázce lze přivítat. Závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 23.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010 byly totiž (kulantně řečeno) poněkud nešťastné. Tomu odpovídá ostatně krkolomné vyjádření Nejvyššího soudu o tom, že v soukromoprávních vztazích šlo údajně dříve sic! činit jen to, co je zákonem (stanovami) výslovně dovoleno. Z čeho tuto premisu Nejvyšší soud vyvodil mi známo není. Je to vo hviezdach, je to vo hviezdach. Nie na všetko má Najvyšší súd jasnú odpoveď…
JUDr. Vladimír Janošek,
advokát
trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.
V Jámě 699/1
110 00 Praha 1
Tel.: +420 731 773 563
e-mail: janosek@arws.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
