Změna koncepce péče o dítě a změna rozhodování o péči o dítě
Poslanecká sněmovna projednává návrh vládního zákona[1], kterým se mění zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), a další související zákony s tím, že zákon by měl dle původního návrhu nabýt účinnosti dne 1. ledna 2024, přičemž pozměňovací návrhy počítají s účinností od 1. července 2025, resp. od 1. ledna 2026. V rámci série článků Vám poskytneme náhled na vybrané nejdůležitější změny a nové instituty, která by měla novela do oblasti rodinného práva přinést.
Účelem novelizace je zrychlení a zjednodušení procesu rozvodu manželství a úpravy poměrů nezletilého dítěte dobu po rozvodu. Dále se navrhuje změna předběžné úpravy poměrů dítěte, kdy má dojít k zavedení nového institutu prozatímní úpravy poměrů nezletilého. Současně se navrhují koncepční změny péče o dítě a změny týkající se rozhodování o péči o dítě, kdy právě péče o dítě a rozhodování o ní budou předmětem tohoto článku.
Platná právní úprava
Občanský zákoník v aktuálně platné právní úpravě rozlišuje tři varianty péče o dítě po rozvodu manželství dle § 907 NOZ, kterými jsou výlučná péče jednoho z rodičů, střídavá péče a společná péče rodičů. Tato úprava se obdobně použije i na rodiče, kteří žijí odděleně. V souvislosti s rozhodnutím soudu o formě péče o dítě rozlišuje NOZ „rodiče, který má dítě v péči“ a „druhého rodiče“, který má právo na styk s dítětem v zákonem a soudem stanovených podmínkách, je-li to v zájmu dítěte. Dle důvodové zprávy je aktuální právní úprava nevhodná, jelikož dochází k faktickému odebrání práva a povinnosti „nepečujícího rodiče“ o dítě pečovat, kdy toto rozlišování vede k psychologickému znevýhodnění a „nepečujícího rodiče“ a nerovnosti mezi rodiči.
Zrušení rozlišování forem péče
Navrhovaná právní úprava směřuje ke zrušení shora uvedených jednotlivých forem péče o dítě, kdy tyto má nahradit stav, že oba rodiče pečují o dítě společně. Oba rodiče tedy mají mít právo a povinnost o dítě pečovat a udržovat s ním styk. Nově se dle důvodové zprávy má tedy hovořit o (společné) péči obou rodičů, resp. o péči každého z nich. Rozhodnutí soudu, ať potvrzuje dohodu rodičů či autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech, by mělo vymezit péči především v určení času, kdy jeden z rodičů o dítě pečuje. V těchto případech soud rozhodne i o výživném, a to autoritativně nebo schválením dohody. V případě, že soud dojde k závěru, že existují vážné důvody, aby o dítě pečoval pouze jeden z rodičů, měl by soud rozhodnout o pozastavení či omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, případně o zbavení rodičovské odpovědnosti. Z uvedeného vyplývá, že nelze rozhodnout o péči jen jednoho rodiče, pokud nebylo rozhodnuto o pozastavení, omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. Zároveň se v nově navrhovaném znění § 888 NOZ zakotvuje právo dítěte na rovnocennou péči obou rodičů.
Péče o dítě v širším a užším smyslu
Pro pochopení změn je důležité vysvětlit rozdíly mezi péčí o dítě v širším a užším smyslu. Zatímco péče v širším smyslu zahrnuje obecně veškerá práva a povinnosti rodičům k dítěti, kdy tato je jednou ze tří základních složek rodičovské odpovědnosti, tak péče v užším smyslu zahrnuje péči o zdraví dítěte a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Péče v širším smyslu v sobě zahrnuje péči v užším smyslu (v přechozí větě vyjmenované atributy), tak i ochranu dítěte, udržování styku s dítětem, zajišťování výchovy a vzdělání dítěte a určení bydliště dítěte. K pochopení rozlišení zákonodárce navrhuje novou strukturu § 858 NOZ upravující rodičovskou odpovědnost.
Styk s dítětem
V souvislosti s navrhovanými změnami dochází zároveň ke změně chápání obsahu práva udržovat osobní styk s dítětem. Styk s dítětem se má nově vázat k oběma rodičům, kdy přímá péče představuje jednu z forem realizace styku každého z rodičů. Opouští se tedy chápání, kdy styk s dítětem byl vnímán ve spojitosti s tzv. nerezidentním rodičem. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu o péči o dítě nezasahuje do rodičovské odpovědnosti, dochází pouze k omezení výkonu osobního (přímého styku) s dítětem. Nepřímý styk a právo na informace o dítěti zůstává rodiči i v době, kdy o dítě pečuje druhý rodič. Pokud je v zákoně uveden pojem „styk“ rozumí se tímto osobní (přímý) i nepřímý styk, resp. právo na informace o dítěti. Rodič, který nemá dítě v dané době v péči, a který bez vědomí rodiče, který právě o dítě pečuje, osobně kontaktuje dítě, poruší tímto svým jednáním rozhodnutí soudu.
Rozhodování o péči o dítě a změna poměrů
Dle nově navrhovaného znění § 907 odst. 1 NOZ je výchozím ideálním stavem dohoda rodičů o společné péči a výživném, která podléhá schválení soudu, bez toho, aby soud určoval rozsah péče. Druhý odstavec předmětného ustanovení dopadá na situace, kdy soud nerozhodne dle odstavce 1. V těchto případech soud bude vždy rozhodovat o rozsahu péče o dítě každého z rodičů i o výživném dle nového § 919 odst. 3 NOZ. Odstavec třetí a čtvrtý navrhovaného § 907 NOZ upravuje možnost soudu stanovit podmínky péče o dítě a možnost upravit nepřímý styk a právo na informace rodiče, který o dítě zrovna nepečuje. Dohoda je stanovena jako primární způsob změny práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, v případě změny poměrů, i v nově navrhovaném znění § 909 NOZ. V případě, že se rodiče nedohodnou při změně poměrů, soud rozhodne o této změně i bez návrhu. Při rozhodování soudu o péči po rozvodu manželství dle navrhovaných ustanovení § 907 a 909 NOZ se bude rozhodovat o péči v širším smyslu. Tímto rozhodnutím nedochází k zásahu do rodičovské odpovědnosti, ta přetrvává rodičům v plném rozsahu. Rozhodnutím soudu dochází jen toliko k omezení výkonu některých složek rodičovské odpovědnosti, a to pouze tam, kde je nutný osobní kontakt rodiče s dítětem. Ostatní složky rodičovské odpovědnosti, tedy ty, které nevyžadují osobní kontakt s dítětem, zůstanou nedotčeny.
Nová skutková podstata pozastavení rodičovské odpovědnosti
Navrhovaná právní úprava předkládá v § 869 odst. 2 novou skutkovou podstatu týkající se pozastavení rodičovské odpovědnosti. Tato by se měla aplikovat v případech, kdy hrozí narušení citového nebo psychického vývoje dítěte, nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak a je-li to zároveň v zájmu dítěte. Z formulace předmětného ustanovení zároveň vyplývá, že se jedná o prostředek ultima ratio, kdy nelze přistoupit k mírnějším opatřením. Potřeba zavedení nové skutkové podstaty pozastavení rodičovské odpovědnosti vyplývá z nové koncepce forem péče, resp. z toho, že již nemá být možné v rámci rozhodnutí soudu o péči o dítě rozhodnout o zákazu styku jednoho z rodičů (s výjimkou případů zásahů do rodičovské odpovědnosti). Dle důvodové zprávy má nová skutková podstata dopadat na situace, kdy mezi rodičem a dítětem existuje natolik závažné odcizení, že dítě kontakt velice špatně snáší, případně takový kontakt odmítá.
Přechodná ustanovení
Dle přechodného ustanovení není dotčeno rozhodnutí soudu o svěření do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče nebo do společné péče dle § 907 NOZ ve znění účinném do účinnosti novely. Změna těchto rozhodnutí je přípustná, půjde-li o změnu poměrů dle nově navrhovaného § 909 NOZ od účinnosti novelizace.
Závěr
Navrhované změny představují zásadní krok ke zjednodušení a zefektivnění řízení o úpravě péče o nezletilé, a to zejména ve vztahu k rodičům, kteří mají zájem dosáhnout dohody. Uvedené by mohlo a mělo rodiče motivovat k dosažení dohody, což ve svém důsledku, až na výjimky, znamená, že zájem nezletilého bude na prvním místě. Zvolená právní úprava – změna koncepce péče – zároveň odstraňuje psychologickou výhodu „pečujícího rodiče“ oproti „druhému rodiči“. Nezbývá než doufat, že i v praxi po účinnosti navrhovaných změn bude účel těchto změn, tedy nejlepší zájem dítěte a konsensuální dohoda o péči, naplněn.
JUDr. PhDr. Karolina Spozdilová, Ph.D.,
advokát a partner
David Heliman,
paralegal
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
