Zveřejňování záběrů zákroků policie
Minulý měsíc proběhla médii kauza zveřejnění záběrů strážníků městské policie ze zákroku, řešení přestupku týkajícího se parkování, proti moderátorovi Ćeské televize Jakubu Železnému. Tento článek nemá za cíl zabývat se konkrétními okolnosti této kazy, ale zamyslet se obecně nad právními aspekty zveřejňování zákroků policie.
Obdobné zveřejňování zákroků policie je v současné době v podstatě běžné, jen nevyvolá tolik zájmu jako ve shora uvedeném případě, kdy se týká veřejně známé osobnosti. Záběry jsou zveřejňovány na policií zřízených facebookových profilech či YouTube kanálech a zveřejňovány jsou zejména záběry, u kterých lze předpokládat velký zájem veřejnosti např. pro jejich kuriozitu, akčnost, komičnost apod.
Podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Úprava ochrany osobnosti v občanském zákoníku je odrazem zakotvení ochrany osobnosti jako základního práva v Čl. 10 Listiny základních práv a svobod. V rámci ochrany osobnosti pak ustanovení § 84 občanského zákoníku dále stanoví, že zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením a ustanovení § 85 odst. 1 stanoví, že rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
Podle ustanovení § 88 odst. 1 občanského zákoníku svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Podle odst. 2 svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. Podle ustanovení § 89 se mohou podobizna nebo zvukový či obrazový záznam bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.
Zákon 553/1991 Sb., o obecní policii v ustanovení § 24b odst. 1 stanoví, že obecní policie je oprávněna, je-li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu. Obdobně pak ustanovení § 62 odst. 1 zákona 273/2008 Sb., o Policii České republiky stanoví, že policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu.
Policie většinou pořizování a zveřejňování záznamů odůvodňuje účelem informovat veřejnost o své činnosti či v rámci prevence kriminality upozorňovat na určité chování. Takto konečně odůvodnila zveřejnění záběru ze zásahu proti Jakubu Železnému i Městská policie Praha prostřednictvím své tiskové mluvčí. Vzhledem ke shora citovaným zákonným ustanovením, jakož i zejména povaze práva na ochranu osobnosti jako základního lidského práva garantovaného na ústavní úrovni, není dle mého názoru obecně, tedy ve vztahu k většině zveřejněných záběrů, důvody uváděné policií možné akceptovat jako zákonný zásah do práva na ochranu osobnosti.
Bez ohledu na shora uvedené je třeba uvažovat i případy, kdy zveřejnění nebude protizákonné. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 A 138/2014-38, je ve vztahu k posouzení zákonnosti zveřejnění informace, kterou je v projednávané věci videozáznam ze zadržení Jany Nagyové, ve smyslu ustanovení § 8d odst. 1 zákona 141/1961 Sb., trestní řád, soudem proveden test proporcionality práva na ochranu osobnosti a ochraně veřejné bezpečnosti, když dle Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jsou legitimními cíli omezení soukromí národní bezpečnost, veřejná bezpečnost, hospodářský blahobyt země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo ochrana práv a svobod jiných, tedy jsou posuzována dvě proti sobě stojící rovnocenná práva tak, aby v konkrétním případě žádnému nebyla bezdůvodně dána přednost. Městský soud v Praze pak zveřejnění posoudil jako oprávněné, když v tomto konkrétním případě uznal důvody jako závažné.
Pokud se policie brání s odkazem na anonymizaci záznamů, je třeba konstatovat, že zachycenou osobu je ve většině případu možno identifikovat, přičemž zásahem do práva na ochranu osobnosti je, i pokud se tak stane v rámci okruhu jí blízkých či známých osob.
Zveřejňováním záběrů zákroků strážníků obecní (městské) policie se v rámci své dozorové činnosti i Úřad pro ochranu osobních údajů, který ve svém stanovisku ze dne 24. 5. 2017 konstatuje, že zveřejnění pořízených záznamů, tedy zpřístupnění záznamů široké veřejnosti může představovat porušení povinností při zpracování osobních údajů, případně zásah do práv na ochranu osobnosti.
Ve stanovisku se konkrétně uvádí: „Jako orgán veřejné moci však při plnění těchto svých úkolů musí důsledně dbát základní zásady, vyplývající z ústavního pořádku České republiky, tedy, že uplatňovat veřejnou moc lze jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. V případech, kterými se Úřad zabýval, se ukázalo, že zveřejňování pořízených nahrávek, tedy osobních údajů těch subjektů údajů, vůči kterým obecní policie činila určité úkony, nebylo ani pro jeden z výše uvedených účelů (prevence či informování) nezbytné. Ze strany obecní policie současně nebylo objasněno, jakým způsobem může zveřejnění audiovizuálního záznamu zachycujícího jednání identifikovatelných osob přispět k prevenci kriminality, ani proč by měla být veřejnost informována o činnosti obecní policie tímto způsobem. Zveřejněné videozáznamy tak sloužily ve výsledku především jako zdroj pobavení pro širokou veřejnost. Z pohledu ochrany soukromí a ochrany osobních údajů je přitom zveřejňování audiovizuálních záznamů ve srovnání s jinými formami přenosu zpráv, např. písemným sdělením, obvykle spojeno s vyšší mírou zásahu do práv subjektů údajů.“ Dále pak: „Je proto třeba důsledně odlišit situaci, kdy je záznam strážníky obecní policie pořizován např. z důvodu zajištění nezbytného důkazního materiálu, anebo k jejich vlastní ochraně. V takovém případě jsou občané povinni pořizování zvukového, obrazového nebo jiného záznamu o průběhu zákroku či úkonu strážníka strpět. Zcela jinou situací je však následné medializování případů. V tomto směru je zároveň nutno uvést, že k zásahu do práv nedochází v souvislosti se zveřejněním záznamů pouze ve vztahu k osobě, se kterou strážníci obecní policie jednají, ale například i vůči přítomným nezletilým dětem. Úřad proto na základě poznatků ze své dozorové činnosti považuje za nepřijatelné, aby v oblasti výkonu veřejné moci, tedy při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti, byly mimo výslovně zákonem stanovené případy zveřejňovány záznamy soukromých osob. Záznamy veřejně činných osob (zejména samotných strážníků) pro účel prevence či propagace činnosti obecní policie veřejnosti zpravidla zpřístupnit lze.“
S ohledem na shora uvedené tak zůstává s podivem, že ke zveřejňování těchto záznamů běžně dochází.
Mgr. Jana Čižmárová
advokátní kancelář
Sokolovská 32/22
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
