epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    18. 3. 2021
    ID: 112746

    Daň z nemovitostí

    Je-li v daňovém řízení uplatňováno osvobození od daně z nemovitostí podle § 4 odst. 1 písm. a), či podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, vždy musí být váženo, zda osvobození nebrání důvody uvedené v § 4 odst. 3 a v § 9 odst. 4 téhož zákona.

    (Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky č.j. 2 Afs 25/2020-36 ze dne 21.1.2021)

    Nejvyšší správní soud rozhodl v právní věci žalobce: Zemědělský podnik Razová, státní podnik v likvidaci, se sídlem P., zast. JUDr. T.M., advokátem se sídlem P., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem B., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2019, č. j. 22197/19/5100-31462-708633, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. 65 Af 20/2019 -35, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. 65 Af 20/2019-35 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

    Reklama
    Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

    Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

    REGISTROVAT ZDE

    Z odůvodnění: 

    I. Vymezení věci

    [1] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále též „správce daně“) výzvou ze dne 11. 5. 2018 vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 2016. Výzva se týkala řady konkretizovaných pozemků v k. ú. P., S., V. B., K., B. u Š., O., B. u V. L., Ch., P. Ž., R., S. u L., P., H., Š., V. L., Z. na M., Ž., N. V. a V. u J. Na vyhovění výzvě a podání daňového přiznaní, které není ve spise založeno, lze soudit z výzvy správce daně k odstranění pochybností ze dne 25. 6. 2018, ze sdělení žalobce ze dne 3. 7. 2018 a z dalšího postupu správce daně. Výsledky postupu k odstranění pochybností byly správcem daně zaslány žalobci dne 14. 9. 2018 a vyjadřují se k akceptaci či neakceptaci osvobození od daně ve vztahu k jednotlivým pozemkům v daném zdaňovacím období. Žalobce na to reagoval sdělením, že a z jakých důvodů uplatňuje osvobození od daně. Správcem daně byl následně dne 8. 10. 2018 vydán platební výměr na daň z věcí nemovitých č. j. 1836820/18/3101-70461-809481, jímž byla vyměřena částka 19 563 Kč jako daň z pozemků a částka 164 Kč jako daň ze staveb a jednotek; platební výměr obsahuje podrobný rozpis pozemků a důvodnost jejich zdanění či osvobození od daně.

    [2] Žalobce proti platebnímu výměru podal odvolání. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019, č. j. 22197/19/5100-31462-708633, odvolání zamítl a platební výměr potvrdil. K odvolacím námitkám konstatoval přehled pozemků, u nichž správce daně akceptoval osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písmeno o) zákona 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění rozhodném pro dané zdaňovací období (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“), neboť se jednalo o pozemky sloužící jako komunikace, a přehled pozemků, u nichž správce daně uznal osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) téhož zákona, neboť se jednalo o pozemky zajišťující přístup veřejnosti na určité místo. Dále konstatoval čtyři pozemky správcem daně osvobozené od daně z jiných důvodů. U zbývajících nespecifikovaných pozemků souhrnně uvedl, že správcem daně nebyl shledán důvod pro osvobození od daně, a podrobně popsal úvahu správce daně ohledně staveb. K odvolacím námitkám žalovaný poukázal na znění § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí a uvedl, že toto osvobození od daně lze přiznat, jen pokud pozemky či stavby nejsou užívány k podnikání, pronajímány ani propachtovány. Majetek státního podniku včetně nemovitých věcí je majetkem státu, který byl přenechán státnímu podniku k jeho užívání při podnikatelských záměrech. Smyslem osvobození od daně podle citovaných ustanovení je umožnit osvobození nemovitých věcí, které jsou vlastnictvím státu a jsou užívány jinými subjekty než podnikateli. Neoprávněné osvobození od daně podnikatelského subjektu by mohlo být vnímáno jako veřejná podpora poskytovaná státem. Není podstatné, že daňový subjekt je v likvidaci a nevykonává žádnou podnikatelskou činnost. Za podstatné žalovaný označil, že daňový subjekt je ve smyslu § 421 občanského zákoníku 89/2012 Sb. stále považován za podnikatele, neboť je zapsán v obchodním rejstříku (§ 5 odst. 1, § 2 odst. 1 zákona 77/1997 Sb., o státním podniku). Stejně tak je právnickou osobou ve smyslu § 42 písm. a) zákona 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (…), a má zapsaný předmět podnikání. Žalovaný dále uvedl, že žádný z důkazů předložený v daňovém řízení neprokazuje, že pozemky neslouží k podnikání a nesplňují podmínky § 4 odst. 3 zákona o evidenci nemovitostí. Majetek státu, s nímž nakládá státní podnik, je třeba vždy považovat za majetek určený k podnikání.

    II. Rozhodnutí krajského soudu

    [3] Žalobce v žalobě namítal existenci důvodů pro osvobození od daně z pozemků podle § 4 odst. 1 písm. a), odst. 3 a § 9 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o dani z nemovitostí, neboť pozemky jsou ve vlastnictví státu a nejsou užívány k podnikání, což bylo v řízení prokázáno. Krajský soud v napadeném rozsudku označil rozhodnutí žalovaného za vnitřně rozporné, neboť ten na jedné straně dovozuje, že žalobce nelze od daně osvobodit na základě jeho prostého postavení jako státního podniku, a na druhé straně konstatuje, že žalobce nepředložil důkazy o tom, že předmětné nemovitosti neslouží k podnikání. Žalovaný vyšel z toho, že ke státnímu podniku je třeba přistupovat jako k podnikatelskému subjektu, a současně se podrobně zabýval žalobcem předloženými důkazy a dovodil, že jimi není prokázáno, že se jedná o nemovitosti osvobozené od daně. Byl-li tedy žalovaný názoru, že z hlediska podmínek § 4 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o dani z nemovitostí je postačující povaha žalobce jako podnikatele, nemohl již posuzovat, zda žalobcovy důkazy prokazují či neprokazují využití nemovitostí k podnikatelským účelům; takové úvahy stojí proti sobě. Žalovaný také ve svém rozhodnutí nezdůvodnil rozdíly při výkladu osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) a písm. l) ve vztahu k § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitostí. Ve vztahu osvobození podle písm. l) vyložil § 4 odst. 3 cit. zákona neformálnějším způsobem, kdežto ve vztahu k osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) cit zákona jej vyložil formálně, pouze z hlediska postavení žalobce jako podnikatele. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitostí se vztahuje jak na § 4 odst. 1 písm. a), tak na § 4 odst. 1 písm. l) tohoto zákona a žalovaný ve svém rozhodnutí (ani správce daně v platebním výměru) nevysvětlil rozdílný přístup. Proto krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

    III. Kasační stížnost a vyjádření žalobce

    [4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností opřenou o kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); namítl tedy nepřezkoumatelnost rozsudku a nesprávné právní posouzení věci soudem v předchozím řízení. Závěry soudu označil za nesprávné, neboť jeho rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné. Je povinností správního orgánu podle § 116 odst. 2 zákona 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vypořádat se se všemi odvolacími námitkami a vyhodnotit daňovým subjektem navrhované důkazní prostředky. To znamená vypořádat se i s těmi, které pro rozhodnutí nemají význam; zde stěžovatel poukazuje na komentářovou literaturu. Přitom se jednalo o vypořádání se s důkazními prostředky připojenými k odvolání, s nimiž je třeba se vypořádat vždy; to plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012, č. j. 9 As 89/2011 – 32, a dalších v něm citovaných rozhodnutí a z rozsudku téhož soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 Afs 360/2017 – 35. Skutečnost, že se žalovaný zabýval důkazními prostředky, je tedy zcela v souladu s judikaturou správních soudů.

    [5] Věcně je stěžovatel názoru, že účelem státního podniku je podnikání, tedy vytváření zisku. K žalobci tedy bylo namístě přistupovat jako k podnikatelskému subjektu, což vylučuje uplatnění § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí Tento závěr nemohl být zvrácen ani daňovým subjektem předloženými důkazními prostředky, což stěžovatel řádně vyhodnotil, a to zcela v souladu se svým základním názorem, že státnímu podniku nelze osvobození přiznat. Stěžovatel v odvolacím rozhodnutí v žádném případě daňovému subjektu nevytýkal neunesení důkazního břemene. Závěry stěžovatele byly zcela konzistentní a základní myšlenka nemožnosti přiznat osvobození se prolíná celým rozhodnutím.

    [6] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu o rozdílném přístupu k výkladu § 4 odst. 1 písm. a) a písm. l) zákona o dani z nemovitostí. Nemohl se tímto rozdílem zabývat v odvolacím rozhodnutí, neboť nic takového nebylo uplatněno v odvolání. Tuto námitku uplatnil daňový subjekt až v žalobě a v replice v soudním řízení. Nebyl ani jiný důvod řešit tuto otázku v odvolacím rozhodnutí, neboť jedinou odvolací námitkou bylo neosvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí. Výtka krajského soudu, že se stěžovatel tímto rozdílem nezabýval v odvolacím rozhodnutí, je proto nemístná. V rámci soudního řízení se stěžovatel k této otázce vyjádřil, krajský soud to ovšem nevzal v úvahu. Stěžovatel v daňovém řízení nepostupoval nekonzistentně, posoudil možnost osvobození u každého pozemku jednotlivě. Jednoznačné bylo osvobození pozemků sloužících jako komunikace podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o dani z nemovitostí, podle § 4 odst. 1 písm. l) cit. zákona správce daně přiznal osvobození od daně u pozemků, na nichž jsou veřejně přístupné parky, prostory a sportoviště. Ve vztahu k § 4 odst. 3 zákona zohlednil užívání širokou veřejností, tedy veřejně prospěšné účelové určení; pokud by ho nebylo, muselo by se vycházet jen z toho, že jde o pozemky státního podniku. Nárok podle § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí je spjat přímo s osobou poplatníka, určující tedy je, že nárok na osvobození je navázán na subjekt -zde Českou republiku, a na s pozemky podnikající státní podnik, přičemž důvody osvobození prokazuje daňový subjekt. Rozdíly mezi osvobozením podle § 4 odst. 1 písm. a) a podle písm. l) téhož ustanovení zákona o dani z nemovitostí je jasný. Veškeré závěry krajského soudu proto stěžovatel považuje za nesprávné a navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.

     

    [7] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na aktuální komentářové odborné názory, podle nichž se osvobození od daně z nemovitostí vždy odvozuje od charakteru zdanitelného pozemku, tedy od předmětu daně, a nikoliv od osoby poplatníka. Stěžovatel ve svém rozhodnutí neodůvodnil rozdílný přístup při aplikaci § 4 odst. 1 písm. a) a písm. l) zákona o dani z nemovitostí, nerespektoval stávající odborné názory, a tím založil formulační nesrozumitelnost svého rozhodnutí. Přitom rozdílný postoj zjevně zaujal. Argumentace pojetím organizačních složek státu nakládajících se státním majetkem je nepřiléhavá, nekonzistentní a rozporná. Stěžovatel svým výkladem vztahuje možnost osvobození prakticky jen na nadace. Kromě toho žalobce sám fakticky nepodniká a veškerá jeho činnost směřuje k ukončení své činnosti a vypořádání restitučních nároků. Stěžovatel ve svém vyjádření k žalobě výslovně užil formulace, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno. Žalobce se proto ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

    IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu

    IV.1. Podmínky projednání kasační stížnosti

    [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel jedná osobou s předepsaným právnickým vzděláním. Kasační stížnost je tedy přípustná a projednatelná.

    [9] Důvodnost kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

    [10] Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s.

    IV.2. Posouzení důvodnosti kasačních námitek

    [11] Kasační stížnost stojí na kasačních důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Předně je třeba zkoumat, zda je dán kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť jen u rozhodnutí přezkoumatelného a bez podstatných vad lze zpravidla vážit další kasační námitky. Stěžovatel sice tento kasační důvod uplatnil, nicméně z jeho kasační argumentace by pod něj bylo možno podřadit pouze tvrzení, že krajský soud při odůvodnění rozsudku nevzal v potaz vyjádření stěžovatele k žalobě a že se zabýval i argumentací neuplatněnou v odvolání v daňovém řízení.

    [12] Krajský soud je při rozhodování o žalobě podle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán žalobními důvody. Vyjádření žalovaného je jeho právem a soudu nepochybně může přispět při posuzování důvodnosti žaloby. Neznamená to však, že je krajský soud povinen podrobně se v rozsudku vypořádat s vyjádřením žalovaného, pokud jeho argumentaci nepřisvědčí. V daném případě bylo žalobními důvody zejména tvrzení, že nemovitosti žalobce měly spadat pod osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a), a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, a to proto, že žalobcem nejsou užívány k podnikání. Po uplynutí lhůty pro podání žaloby žalobce v replice na vyjádření žalovaného označil jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné a vytkl mu, že důkazní prostředky byly nesprávně označeny za neprůkazné ve vztahu k tvrzení o neužívání nemovitostí k podnikání. Pozdní uplatnění této námitky není podstatné, neboť krajský soud je povinen se nepřezkoumatelností správního rozhodnutí zabývat z moci úřední [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V daném případě také krajský soud podle tohoto ustanovení postupoval. Neřešil tedy věcné žalobní důvody a z tohoto hlediska ani správnost věcných závěrů žalovaného. Důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného byl názor soudu, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť si jeho odůvodnění vzájemně odporuje, a dále nedostatek zdůvodnění odlišného přístupu k uplatnění osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitostí. Neřešil-li krajský soud zákonnost právního posouzení podmínek pro osvobození od daně z nemovitostí, neměl důvod zabývat se názorem žalovaného na správnost tohoto posouzení.

    [13] Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný ani pohledem kasačních námitek stěžovatele, ani z jiných důvodů, k nimž by kasační soud podle § 109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlížet nad jejich rámec z moci úřední. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn.

    [14] Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že nesprávně zrušil jeho rozhodnutí jako nepřezkoumatelné. Krajský soud tak učinil zejména proto, že žalovaný na jedné straně označil podmínky pro osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) a podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona

    o dani z nemovitostí za nesplněné a na druhé straně vyhodnocoval důkazní prostředky předložené s odvoláním. Stěžovateli lze přisvědčit, že je jeho povinností podle § 116 odst. 2 daňového řádu v odůvodnění rozhodnutí vypořádat všechny důvody, v nichž odvolatel spatřuje nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Kromě stěžovatelem citovaných rozhodnutí tohoto soudu lze dále poukázat i na jeho rozsudek ze dne 13. 2. 2014, č. j. 2 Afs 20/2013 -38, podle něhož „pokud je v odvolacím řízení doplněno dokazování, musí odvolací rozhodnutí kromě náležitostí stanovených v § 116 odst. 2 zákona 280/2009 Sb., daňového řádu, obsahovat i náležitosti plynoucí z § 102 odst. 4 téhož zákona; tj. důkazy musí být vyhodnoceny“. V daném případě žalobce podal odvolání proti platebnímu výměru dne 6. 11. 2018 a argumentoval v něm tím, že fakticky nepodniká a že již 10 let před vstupem do likvidace došlo k výmazu činností, které představující podnikání, a že od té doby neprovozuje činnost, která by odpovídala definičním znakům podnikání podle občanského zákoníku. Uvedl, že v současné době má zapsanou činnost spočívající ve vypořádání restitučních nároků a ve vypořádání hospodářské činnosti podniku. K tomu poukázal na konkrétní důkazní prostředky předložené správci daně. Správce daně k tomu před předložením odvolání žalovanému připojil Výpisy dat z rejstříku ARES. Bylo proto povinností žalovaného se s těmito tvrzeními i odkazovanými důkazy vypořádat. Žalovaný vycházel z názoru, že osvobození se vztahuje k samotnému subjektu, jemuž nemůže být poskytnuto, pokud je podnikatelem, přičemž daňovým subjektem předložené důkazní prostředky nepovažoval za prokazující, že nemovitosti neslouží k podnikání.

    [15] K tomu je třeba poukázat na rozhodnou právní úpravu:

    [16] Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky ve vlastnictví České republiky. Podle odst. 3 téhož ustanovení „pozemky uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány; jsou-li tyto pozemky pronajaty nebo propachtovány obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou užívány k podnikání (…)“.

    [17] Podle § 9 odst. 1 písm. a) jsou od daně ze staveb osvobozeny zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky ve vlastnictví České republiky. Podle odst. 4 téhož ustanovení „zdanitelné stavby, s výjimkou budov obytných domů, a zdanitelné jednotky, které zahrnují nebytový prostor jiný než sklep nebo komoru, uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně ze staveb a jednotek, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány; jsou-li pronajaty nebo propachtovány obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou užívány k podnikání“.

    [18] Je-li tedy v daňovém řízení uplatňováno osvobození od daně z nemovitostí podle § 4 odst. 1 písm. a), či podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, vždy musí být váženo, zda osvobození nebrání důvody uvedené v § 4 odst. 3 a v § 9 odst. 4 téhož zákona.

    [19] Nejvyšší správní soud je názoru, že způsob, jakým se žalovaný se všemi těmito podmínkami na základě argumentace uplatněné v odvolání a při poukazu na konkrétní důkazní prostředky zabýval ve svém rozhodnutí, nevede k nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí.

    [20] Krajský soud nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného shledal i v tom, že se nezabýval tím, zda podmínky podle § 4 odst. 3 zákona o dani z nemovitostí se nedotýkají i pozemků, jimž bylo přiznáno osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitostí, tedy pozemků veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť: „pozemky uvedené v odstavci 1 písm. d) až g), l), r), t) a u) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány“). Je pravdou, že v platebním výměru je u několika pozemků konstatováno, že je akceptován názor daňového subjektu na charakter pozemku a nahlédnutím do map bylo ověřeno, že jde o pozemky veřejně přístupné nepodléhající dani z nemovitostí. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí tento stav akceptoval a v odst. 20 se zabýval i tím, zda u vyjmenovaných pozemků, u nichž bylo správcem daně uznáno osvobození podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o dani z nemovitostí, nejsou dány překážky osvobození plynoucí z odst. 3 téhož ustanovení. Přesto, že jde o pozemky ve vlastnictví státního podniku, preferoval skutečné využití sloužící široké veřejnosti. Žalovaný zde tedy skutečně do jisté míry postupoval jinak než při hodnocení osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitostí, nelze však říci, že tento svůj postup neodůvodnil, což je právě to, co mu krajský soud vytýkal jako další důvod nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odvolání nesměřovalo proti správcem daně přiznanému osvobození od daně, lze toto vyjádření v rozhodnutí žalovaného považovat za dostačující. I z tohoto hlediska shledal Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného přezkoumatelným.

    [21] Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného obstojí a krajským soudem nemělo být z tohoto důvodu zrušeno. V tom je kasační stížnost důvodná.

    [22] Stěžovatel v kasační stížnosti také poukazuje na rozdíly v osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a), l) a o) zákona o dani z nemovitostí a obhajuje správnost svého věcného posouzení. Tím se ovšem v tomto kasačním řízení nelze zabývat, neboť správnost věcného posouzení krajský soud nehodnotil.

    V. Závěr a náhrada nákladů řízení

    [23] Kasační stížnost stěžovatele je důvodná ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto byl napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

     

    [24] V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), tedy že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné; věc posoudí v mezích žalobních námitek.

     


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    redakce (jav)
    18. 3. 2021

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)
    • Příspěvek na péči
    • Opatrovník
    • Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)
    • Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)
    • Ztížení společenského uplatnění
    • Vyvlastnění, moderační právo soudu
    • Dotace pro malé zemědělce (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odpady
    • Vývozní povolení
    • Stavební spoření

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Obchodní vedení společnosti
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?

    Soudní rozhodnutí

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

    Příspěvek na péči

    Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

    Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

    Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.