Návrh na výkon rozhodnutí

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 2956/2006, ze dne 17.3.2008)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. V. M., zastoupeného advokátem, proti povinnému Doc. Ing. J. T., Dr.Sc., zastoupenému advokátem, pro 646.000,- Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 602/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2005, č.j. 28 Co 556/2005-72, tak, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2005, č.j. 28 Co 556/2005-72, a usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 15. 8. 2005, č.j. 19 E 602/2004-62, se ruší a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 8. 2005, č.j. 19 E 602/2004-62, kterým Okresní soud Praha - východ zamítl návrh, jímž se oprávněný domáhal nařízení výkonu rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, č.j. 50 Cm 46/2003-17) zřízením soudcovského zástavního práva na označených nemovitostech. Odvolací soud uzavřel, že výkon rozhodnutí nelze nařídit, „vznikne-li o vykonatelnosti rozhodnutí pochybnost.“ Ze zprávy Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, týkající se námitkového řízení vedeného pod sp. zn. 50 Cm 46/2003, takové pochybnosti vyplývají; řízení totiž není skončeno, výsledky dokazování nasvědčují tomu, že směnečný platební rozkaz nebyl povinnému řádně doručen, a proto „referátem vyřizujícího soudu“ bylo 7. 7. 2004 „zrušeno“ vyznačení právní moci „pro dosud neujasněné účinky doručení.“

V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení vykonatelnosti podkladového rozhodnutí (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). V rozhodnutích, jimiž soudy v nalézacím řízení (pravomocně) rozhodly o námitkách povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu, se pro soud výkonu rozhodnutí závazně řeší otázka včasnosti námitek; na tom nemůže podle dovolatele nic změnit „negativní“ aktualizace potvrzení (doložky) o právní moci, jímž bylo podkladové rozhodnutí opatřeno. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. oprávněný připomíná, že zmocněnec povinného (JUDr. M. P.) dosud nedoložil plnou moc. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je podle § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné (soud prvního stupně – vázán právním názorem odvolacího soudu – rozhodl jinak než v dřívějším usnesení z 8. 4. 2004, č.j. E 602/2004-15, jímž exekuci nařídil) a je i důvodné. 

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

Předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu (§ 251, § 274 o.s.ř.). Před nařízením výkonu se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou aspektů – lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení § 161, § 162, § 171 a § 172 a násl. o.s.ř. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde směnečného platebního rozkazu) je důvodem pro zamítnutí návrhu.

Směnečný platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání) vykonatelným – a má účinky pravomocného rozsudku (§ 159, § 159a o.s.ř.) – uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění (srov. § 175 odst. 1, 3 o.s.ř.). Podáním takových námitek se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě námitek – včasných a odůvodněných – pak (nalézací) soud v řízení podle § 175 odst. 4 o.s.ř. rozhodne, že směnečný platební rozkaz zůstává (zcela nebo zčásti) v platnosti  nebo že ho zrušuje (a v jakém rozsahu). Vysloví-li soud, že jej ponechává v platnosti, nabude směnečný platební rozkaz vykonatelnosti dnem, kdy rozsudek soudu o jeho ponechání v platnosti se stane vykonatelným. Zrušením směnečného platebního rozkazu v námitkovém řízení je titul odklizen a právní mocí rozsudku (nalézací) řízení končí.  

Naopak námitky, které nebyly podány včas, případně nejsou odůvodněny, soud podle ustanovení § 175 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. odmítne. Tím – z hlediska vyznačení potvrzení o právní moci (vykonatelnosti) – nastává situace, jako kdyby námitky nebyly vůbec podány. Podkladové rozhodnutí si pak způsobilost být exekučním titulem zachovává, i když osoba k tomu oprávněná (žalovaný) jej námitkami napadla.

Do doby než (nalézací) soud rozhodne tak, že námitky odmítne, nebo než věc projedná a rozhodne v námitkovém řízení podle § 175 odst. 4 o.s.ř., panuje stav nejistoty, zda suspenzivní účinky námitek skutečně nastaly. Soud výkonu rozhodnutí však musí v řízení, které nařízení výkonu předchází (a ostatně i v dalších stadiích vykonávacího řízení), najisto postavit, zda je směnečný platební rozkaz vykonatelným titulem, neboť jde o věcný předpoklad nařízení výkonu rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.). Okolnost, že proti směnečnému platebnímu rozkazu, jehož stejnopis byl opatřen potvrzením o vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), podal povinný námitky, takovou jistotu bez dalšího neposkytuje; k tomu je potřebné buď vyčkat rozhodnutí (nalézacího) soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda námitky obsahující odůvodnění byly podány včas, musí soud výkonu rozhodnutí posoudit (procesně regulérním způsobem) sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1808/2004).

Současně platí, že rozhodnutím (nalézacího) soudu o odmítnutí řádného opravného prostředku proti vykonávanému soudnímu rozhodnutí pro opožděnost je soud výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4, ve spojení s § 167 odst. 2 a § 254 odst. 1 o.s.ř. vázán a nemůže otázku včasnosti (v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí) znovu přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 610/2006).

V projednávané věci se odvolací soud při posuzování (formální) vykonatelnosti neřídil tím, co je vyloženo shora, závěr o nevykonatelnosti směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2003, č.j. 50 Cm 46/2003-17, opřel jen o sdělení, podle něhož z dokazování v námitkovém řízení vyplývají pochybnosti o okolnostech doručení titulu povinnému, a stran důsledků „zrušení“ potvrzení o právní moci směnečného platebního rozkazu se dopustil stejné nesprávnosti, kterou Nejvyšší soud vytýkal již v usnesení ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 569/2002. 

Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval tvrzenou vadou řízení – napadené rozhodnutí zrušil a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá, o.s.ř.).