epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    18. 10. 2017
    ID: 106549

    Odpovědnost státu za škodu

    Smyslem ustanovení § 8 odst. 2 zákona 358/1992 Sb. je založení odpovědnosti státu i v případech rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc, tedy takových rozhodnutí, jejichž výkon je způsobilý přivodit vznik škody ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci. Jde-li o rozhodnutí ve formě usnesení, vychází zákon z toho, že jeho vykonatelnost není zásadně vázána na právní moc, nýbrž zpravidla postačí jeho doručení (§ 171 odst. 1 a 2 o. s. ř.). V civilním řízení přitom platí, že vykonatelnými jsou i ta rozhodnutí, v nichž není uložena povinnost k plnění (srov. § 161 odst. 2 a § 171 odst. 2 o. s. ř.); k jejich výkonu však nemůže dojít cestou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu ani exekucí podle exekučního řádu. Podstatné je, že i taková rozhodnutí sama o sobě nebo na základě zákona vyvolávají právní následky, jež jsou způsobilé přivodit poškozenému újmu. Není proto vyloučeno, aby v případě, že budou v řízení o řádném opravném prostředku pro nezákonnost změněna nebo zrušena, zakládala titul pro odpovědnost státu za škodu.

    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 2116/2015, ze dne 28.6.2017)

    Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Mgr. R. G., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v P., o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 146/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, č. j. 15 Co 485/2014-45, tak, že dovolání se zamítá.

    Z odůvodnění:

    I. Dosavadní průběh řízení

    1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 2013 domáhal na žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 20. 6. 2012 ve věci sp. zn. 107 C 103/2012, jímž byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření spočívající v uložení povinnosti původní žalované Mgr. A. G., v současné době již bývalé manželce žalobce, vydat žalobci klíč od družstevního bytu, k němuž žalobci společně s bývalou manželkou svědčil společný nájem bytu a společné členství v družstvu, neboť bývalá manželka bez jeho vědomí a souhlasu vyměnila zámek vstupních bezpečnostních dveří do bytu, odmítla mu vydat klíče a po sedm měsíců mu znemožňovala užívání bytu. Žalobce neměl zajištěno jiné bydlení a byl nucen dehonestujícím způsobem přespávat ve své advokátní kanceláři. Za adekvátní proto žalobce považuje odškodnění v penězích ve výši 350 000 Kč, tedy 50 000 Kč za každý měsíc újmy.

    2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, č. j. 27 C 146/2013-27, zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky 350 000 Kč (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

    3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a též rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

    4. Soud prvního stupně učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu. Vycházel přitom ze spisu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, sp. zn. 107 C 103/2012. Soud prvního stupně zjistil, že nynější žalobce podal dne 19. 6. 2012 proti žalované Mgr. A. G. žalobu na uložení povinnosti vydat klíč od vstupních dveří jejich bytu a povinnosti zdržet se jednání, kterým by žalobci bránila v přístupu do bytu a v nerušeném bydlení v tomto bytě, když současně podal i návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalované povinnost vydat žalobci klíč od vstupních dveří bytu. Z obsahu žaloby současně vyplynulo, že účastníci jsou manželé a probíhá rozvodové řízení, přičemž žalovaná dne 1. 6. 2012 bez vědomí či souhlasu žalobce vyměnila zámek od vstupních bezpečnostních dveří jejich společného družstevního bytu a přes opakované výzvy jej odmítala vydat. Usnesením ze dne 20. 6. 2012 soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl, když podle odůvodnění rozhodnutí žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by bylo v současné době třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. K žalobcem podanému odvolání se žalovaná vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy, když poukázala na to, že žalobce před rokem sám předmětný byt opustil, bydlí v jiném bytě a do společného bytu se vrátit nechce, což měl uvést výslovně i před soudem a zdůraznit to tím, že od dubna 2012 nehradí žádné platby spojené s užíváním předmětného bytu a nyní žije v domě na adrese K., přičemž tento dům účastníci nabyli za trvání manželství a náleží do jejich společného jmění manželů, avšak žalobce žalované rovněž nikdy nepředal klíče od tohoto domu a tato do něj nemá přístup, ač je jeho vlastníkem. Po rozhodnutí o námitce podjatosti Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 12. 2012 napadené usnesení změnil tak, že žalovaná je povinna vydat žalobci klíč od vstupních dveří bytu, když podle odůvodnění rozhodnutí odvolací soud nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že není dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 15. 1. 2013 a právnímu zástupci žalované dne 16. 1. 2013. Dne 6. 5. 2013 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět s tvrzením, že mu dne 22. 1. 2013 žalovaná vydala klíč od bytu, a to poštou spolu s přípisem ze dne 21. 1. 2013, a zároveň se fakticky i s dcerou z tohoto bytu vystěhovala a od tohoto data mu v užívání bytu nebrání. Na tomto základě soud usnesením ze dne 30. 5. 2013 řízení zastavil. Z obsahu spisu dále vyplynulo, že na základě návrhu žalobce byla Mgr. A. G. v souvislosti s výměnou zámku vstupních dveří a bráněním v užívání bytu žalobci shledána vinou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, za což jí bylo uloženo napomenutí, jak vyplývá z rozhodnutí komise k projednání přestupků města Orlová ze dne 20. 8. 2012 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 10. 2012.

    5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že žalobou uplatňovaný nárok není důvodný. Pokud žalobce spatřuje odpovědnostní titul v rozhodnutí Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 20. 6. 2012, kterým byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, když nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřuje v tom, že toto rozhodnutí bylo k jeho odvolání, tedy k řádnému opravnému prostředku, odvolacím soudem změněno tak, že návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno, pak soud prvního stupně zdůraznil, že stát ve smyslu § 8 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“, neodpovídá za každé rozhodnutí, které je následně shledáno nesprávným, ale ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk pouze za pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem, což není tento případ, neboť rozhodnutí nikdy právní moci nenabylo. Za nepravomocné rozhodnutí pak stát odpovídá ve smyslu § 8 odst. 2 OdpŠk tehdy, pokud rozhodnutí bylo vykonatelným bez ohledu na právní moc, přičemž z logiky věci vyplývá, že rozhodnutí musí být fakticky vykonáno a poškozenému jeho výkonem musí vzniknout újma, jejíž náhrady se domáhá, což ovšem rovněž není případ žalobce, neboť pokud byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut, pak ani nebylo co vykonat a výkonem rozhodnutí nemohla nikomu vzniknout újma. Nadto nelze podle soudu prvního stupně pominout, že v případě odpovědnosti státu za rozhodnutí vykonatelná bez ohledu na právní moc ve vztahu k předběžným opatřením zvláštní předpis stanoví odpovědnost navrhovatele předběžného opatření, když soud při rozhodování o předběžném opatření neprovádí dokazování, ale v zásadě vychází z tvrzení navrhovatele a pouze posuzuje, zda jsou tyto skutečnosti osvědčeny. Dále soud prvního stupně uvedl, že není splněna ani podmínka existence příčinné souvislosti mezi posuzovaným rozhodnutím a tvrzenou újmou, neboť již na základě skutkových tvrzení žalobce je zřejmé, že žalobci mohla vzniknout tvrzená újma na jeho právech pouze v důsledku protiprávního jednání původní žalované tím, že mu bránila v užívání jeho bytu. Zamítnutí návrhu žalobce tak nemohlo být důvodem jím tvrzené nemajetkové újmy, když tuto sám žalobce spatřuje v tom, že byl zbaven možnosti užívat byt a této možnosti byl žalobce zbaven v důsledku jednání žalované, které předcházelo podání samotného návrhu na vydání předběžného opatření.

    6. Odvolací soud vycházel ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, přičemž se plně ztotožnil s jeho právními závěry a pro stručnost svého odůvodnění na rozsudek soudu prvého stupně odkázal, neboť tento se s předloženou věcí podle odvolacího soudu zcela pregnantně vypořádal. Dále pouze k odvolání žalobce poznamenal, že pokud jeho námitky směřují k rozvinutí syndromu zavrženého otce, k němuž mělo dojít záporným rozhodnutím okresního soudu ke zpřístupnění bytu, pak ve vztahu k nezletilé dceři mohl použít jiných procesních prostředků, aby k tvrzenému syndromu nedošlo.

    II. Dovolání a vyjádření k němu

    7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

    8. Nejvyšší soud se podle žalobce dosud nezabýval otázkou, zda stát odpovídá za škodu či újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o zamítnutí důvodného návrhu na vydání předběžného opatření, které bylo následně odvolacím soudem změněno tak, že bylo návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno, respektive zda stát odpovídá za to, že důvodnému návrhu na vydání předběžného opatření nebylo vyhověno v zákonné sedmidenní lhůtě od podání návrhu soudem prvního stupně, ale až odvolacím soudem, v daném případě s odstupem šesti měsíců od podání návrhu.

    9. Žalobce argumentuje, že logicky není dána odpovědnost státu za nezákonná nepravomocná rozhodnutí, která byla zrušena nebo změněna v rámci řádného oprávněného prostředku, protože tato rozhodnutí pro absenci právní moci a vykonatelnosti nemohou působit právní následky a nemohou tedy ani způsobit účastníkovi řízení újmu či škodu. Z tohoto pravidla však platí výjimka týkající se nepravomocných rozhodnutí s předběžnou vykonatelností, jelikož tato rozhodnutí působí právní následky, byť nejsou v právní moci. Zákonodárce však nepamatoval na variantu, kdy soud chybně zamítne důvodný návrh na vydání předběžného opatření a neposkytne tím účastníkovi řízení okamžitou právní ochranu, kterou účastník důvodně očekává a na níž má právní nárok.

    10. Uvedenou legislativní mezeru je podle žalobce nutno judikatorně překlenout ústavně konformním výkladem zákona tak, že stát bude odpovědným za nevydání předběžného opatření v zákonné sedmidenní lhůtě, pokud bylo zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně změněno v rámci řádného opravného prostředku odvolacím soudem tak, že návrhu bylo vyhověno. Žalobce má za to, že na chybné zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení předběžného opatření je možné nazírat jako na nezákonné rozhodnutí, nebo vydání předběžného opatření až odvolacím soudem je možné vyhodnotit jako opožděné poskytnutí právní ochrany a pochybení spatřovat v nesprávném úředním postupu, neboť neposkytnutím okamžité právní ochrany v podobě vydání předběžného opatření bylo žalobci zasaženo do jeho ústavních práv, zejména do práva na bydlení a na rodinný život.

    11. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k novému projednání se závazným právním názorem, že je ve věci dána odpovědnost žalované.

    12. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

    III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

    13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

    14. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.

    IV. Přípustnost dovolání

    15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

    16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    17. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda stát odpovídá za škodu či újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, které bylo následně odvolacím soudem změněno tak, že návrhu bylo vyhověno, respektive zda stát odpovídá za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že důvodnému návrhu na vydání předběžného opatření nebylo vyhověno v zákonné lhůtě již soudem prvního stupně, ale až s prodlevou soudem odvolacím, neboť tato otázka dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.

    V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

    18. Dovolání není důvodné.

    19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

    20. Podle § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

    21. Usnesení soudu prvního stupně, kterým byl v posuzované věci zamítnut návrh na vydání předmětného opatření nelze považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť toto usnesení nenabylo právní moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

    22. Smyslem ustanovení § 8 odst. 2 OdpŠk je však založení odpovědnosti státu i v případech rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc, tedy takových rozhodnutí, jejichž výkon je způsobilý přivodit vznik škody ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci (srov. Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, § 8). Jde-li o rozhodnutí ve formě usnesení, vychází zákon z toho, že jeho vykonatelnost není zásadně vázána na právní moc, nýbrž zpravidla postačí jeho doručení (§ 171 odst. 1 a 2 o. s. ř.). V civilním řízení přitom platí, že vykonatelnými jsou i ta rozhodnutí, v nichž není uložena povinnost k plnění (srov. § 161 odst. 2 a § 171 odst. 2 o. s. ř.); k jejich výkonu však nemůže dojít cestou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu ani exekucí podle exekučního řádu. Podstatné ovšem je, že i taková rozhodnutí sama o sobě nebo na základě zákona vyvolávají právní následky, jež jsou způsobilé přivodit poškozenému újmu. Není proto vyloučeno, aby v případě, že budou v řízení o řádném opravném prostředku pro nezákonnost změněna nebo zrušena, zakládala titul pro odpovědnost státu za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1635/2015).

    23. To ovšem není případ žalobce, neboť v posuzovaném případě zamítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření nemohla žalobci vzniknout jím tvrzená nemajetková újma, když poměry žalobce po vydání zamítavého usnesení soudem prvního stupně se oproti jeho poměrům před podáním návrhu na vydání předběžného opatření nezměnily.

    24. Předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle zákona 82/1998 Sb. však musí být splněny kumulativně. V daném případě chybí jeden z esenciálních předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a Nejvyšší soud tudíž pro nadbytečnost nezkoumal ostatní podmínky odpovědnosti státu za škodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004).

    25. Pokud se žalobce alternativně domníval, že v neposkytnutí okamžité právní ochrany v podobě vydání předběžného opatření lze spatřovat nesprávný úřední postup, Nejvyšší soud shledává, že v posuzované věci bylo možno odpovědnost státu za škodu zvažovat pouze z odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí, když žalobce svůj škodní nárok dovozoval z negativního rozhodnutí soudu ve věci navrženého předběžného opatření, neboť se jedná o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady daného postupu se následně projeví právě v obsahu rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 335/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 677/2012).

    VI. Závěr

    26. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

    zdroj: www.nsoud.cz

    Právní věta - redakce.

    redakce (jav)
    18. 10. 2017

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Zásada zákazu reformationis in peius v insolvenčním řízení
    • Výkon rozhodnutí
    • Poučovací povinnost (exkluzivně pro předplatitele)
    • Právo na informace (exkluzivně pro předplatitele)
    • Smluvní pokuta (exkluzivně pro předplatitele)
    • Veřejná dražba (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odměna advokáta
    • Náklady exekuce
    • Eutanázie
    • Zvýšení důchodového věku
    • Konsolidace veřejných rozpočtů; legislativní přílepky (exkluzivně pro předplatitele)

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 10.09.2025Postup zaměstnavatele před/při sjednávání pracovního poměru z pohledu práva (pro soukromý sektor) (online - živé vysílání) - 10.9.2025
    • 10.09.2025Shareholders' agreement aneb Co by si měli společníci mezi sebou upravit (online - živé vysílání) - 10.9.2025
    • 11.09.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 11.9.2025
    • 12.09.2025Novelizace rodinného práva od 1. 1. 2026 a procesní souvislosti (online - živé vysílání) - 12.9.2025
    • 17.09.2025AI asistent pro právní výzkum a analýzu dokumentů (online - živé vysílání) - 17.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Osvobozený příjem nerovná se automaticky bez povinností: kdy musíte hlásit dar nebo dědictví?
    • Určení výše přiměřené slevy z kupní ceny
    • Rozpor evidence skutečných majitelů s právem EU a jeho dopad na veřejné zakázky
    • Zásada zákazu reformationis in peius v insolvenčním řízení
    • Dočasný zákaz výkonu funkce statutára dle zákona o kybernetické bezpečnosti a nové povinnosti pro statutáry
    • Realitní obchod, provize zprostředkovatele a právní důsledky odstoupení od kupní smlouvy
    • Trestní odpovědnost provozovatelů anonymních sítí
    • Flexinovela a změny v oblasti jiných důležitých osobních překážek v práci
    • Realitní obchod, provize zprostředkovatele a právní důsledky odstoupení od kupní smlouvy
    • Flexinovela a změny v oblasti jiných důležitých osobních překážek v práci
    • Byznys a paragrafy, díl 17.: Přístup do datové schránky právnické osoby při úmrtí jednatele
    • Osvobozený příjem nerovná se automaticky bez povinností: kdy musíte hlásit dar nebo dědictví?
    • Limity nároku poškozeného na náhradu nákladů za nájem náhradního vozidla
    • Sankce Evropské unie proti Rusku a jejich dopad na obchodní smlouvy
    • Soudní ombudsman jako most mezi soudy, advokacií a veřejností
    • Dočasný zákaz výkonu funkce statutára dle zákona o kybernetické bezpečnosti a nové povinnosti pro statutáry
    • Oprávnění policejního orgánu k odemknutí mobilního telefonu nuceným přiložením prstu obviněného
    • Novela trestního zákoníku
    • Jak číst znalecký posudek: Právní orientace pro advokáty
    • V čem Nejvyšší soud selhává a proč by mu to advokáti měli říct
    • Neplatnost vydědění a její důsledky
    • Koncentrace řízení a kdy je čas na poučení
    • Specifika výpovědi podnájemní smlouvy bytu optikou judikatury Nejvyššího soudu
    • Praktické dopady tzv. flexi novely zákoníku práce na běh a délku výpovědní doby

    Soudní rozhodnutí

    Zásada zákazu reformationis in peius v insolvenčním řízení

    Jestliže odvolací soud na základě odvolání podaného dlužníkem proti usnesení insolvenčního soudu o zrušení schváleného oddlužení a (současně) o zastavení insolvenčního...

    Výkon rozhodnutí

    Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně...

    Odměna obhájce

    Ustanovení § 151 odst. 2 trestního řádu nezakládá bez dalšího nárok obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů za jakýkoli úkon právní služby poskytnutý obviněnému v...

    Podmíněné propuštění (exkluzivně pro předplatitele)

    Pokud se obecné soudy při posuzování podmínek pro podmíněné propuštění omezí na pouhé matematické sečtení kázeňských odměn a počtu trestních odsouzení a z možnosti...

    Poučovací povinnost (exkluzivně pro předplatitele)

    Pokud by odvolací soud založil svůj procesní postup pouze na nesprávném právním posouzení závěrů plynoucích z právně závazného názoru v rozhodnutí dovolacího soudu bez toho, aby...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.