6. 11. 2002
ID: 19573
Označení účastníka řízení
Použije-li soud v rozhodnutí k označení účastníka (fyzické osoby) vedle jiných údajů (jména, příjmení, povolání, bydliště) také rodné číslo, které je nesprávné (nebylo vůbec přiděleno nebo náleží jiné fyzické osobě), není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud je možné z něj (popřípadě z listin s ním přímo souvisejících) bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost.
Použije-li soud v rozhodnutí k označení účastníka (fyzické osoby) vedle jiných údajů (jména, příjmení, povolání, bydliště) také rodné číslo, které je nesprávné (nebylo vůbec přiděleno nebo náleží jiné fyzické osobě), není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud je možné z něj (popřípadě z listin s ním přímo souvisejících) bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 1577/2001, ze dne 24.7.2002)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. H., proti povinnému M. B., pro 140.000,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E 218/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2001, č.j. 47 Co 533/2000-43, tak, že dovolání zamítl.
Z odůvodnění :
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 25. 7. 2000, č.j. 1 E 218/99-32, zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 3. 1996, č.j. 5 Sm 29/96-7) prodejem movitých věcí povinného k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 140.000,- Kč s 6 % úrokem od 26. 7. 1995 do zaplacení, směnečné odměny 467,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 5.620,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že směnečný platební rozkaz, jehož výkon byl navržen (exekuční titul), ukládá - „z hlediska … rodných čísel“ - povinnost plnit jinému subjektu, než tomu, koho oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označil jako povinného (povinnou osobou z podkladového rozhodnutí je M. B., návrh směřuje proti M. B.).
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyhověl, povinného zavázal k náhradě nákladů exekuce ve výši 2.810,- Kč a zakázal mu nakládat s věcmi, které vykonavatel sepíše. Odvolací soud - po srovnání ostatních identifikačních znaků (jména, příjmení, bydliště a čísla občanského průkazu) - neměl pochybnosti o tom, že osoba označená v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (opraveném a doplněném podáním ze dne 11. 7. 2000) je z hlediska exekučního titulu pasivně věcně legitimována, přestože vykonávané rozhodnutí uvádí nesprávné rodné číslo. Protože výkon rozhodnutí byl navržen způsobem odpovídajícím ustanovením § 257 a § 258 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), v rozsahu, který postačuje k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o.s.ř.), a způsobem, který není zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.), nestojí v jeho nařízení žádná překážka.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř., odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením, na němž odvolací soud své rozhodnutí vybudoval (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, specifikuje žalovaného (povinného) identifikačními údaji, které se vztahují ke dvěma subjektům; podle jména, příjmení a bydliště jím je M. B., ovšem rodné číslo (coby ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. nadbytečný, ovšem nezaměnitelný identifikační znak fyzické osoby) koresponduje s tím, které bylo přiděleno P. D., bytem v H. Protože není zřejmé, který z nich je žalovaným (povinným), trpí směnečný platební rozkaz „právní vadou …, která zakládá jeho nevykonatelnost.“ Za nesprávný pak dovolatel pokládá postup, kterým odvolací soud totožnost povinného odvíjel také z obsahu směnky, jež byla podkladem k vydání směnečného platebního rozkazu. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud - ač rozhodoval po 1. 1. 2001 - odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 7. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. „zmatečnosti“) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, v projednávané věci důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu jen posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož osoba označená v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (opraveném a doplněném podáním ze dne 11. 7. 2000) jako povinný je subjektem, kterému podkladové rozhodnutí uložilo povinnost plnit; kladná odpověď na tuto otázku současně předpokládá, že směnečný platební rozkaz je materiálně (co do specifikace osoby povinné) vykonatelným rozhodnutím.
Právní posouzení věci je ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. nesprávné, jestliže soud na zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo použil sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Z obsahu spisu vyplývá, že směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 3. 1996, č.j. 5 Sm 29/96-7, Krajský obchodní soud v Brně uložil - ve shodě s návrhem na jeho vydání - povinnost zaplatit částku 140.000,- Kč s 6 % úrokem od 26. 7. 1995 do zaplacení, směnečnou odměnu 467,- Kč a náklady řízení ve výši 5.620,- Kč M. B., bytem v H., D. 1271, „RČ ….“ Návrhem ze dne 1. 4. 1999, opraveným (co do rodného čísla) a doplněným (co do čísla občanského průkazu) podáním ze dne 11. 7. 2000, požadoval oprávněný nařídit výkon rozhodnutí proti M. B., bytem v H., D. 1271, r. č. …., číslo občanského průkazu …. série LN. Podle kopie rodného listu Městského národního výboru v K., je v knize narození, svazku 20, ročník 1967, na straně 195, pod číslem řadovým 164, zaznamenáno narození M. B. dne …., a rodné číslo …. Ze zprávy Okresního úřadu v K., referátu vnitřních věcí, ze dne 4. 5. 2001 se podává, že M. B. do 19. 2. 1997 disponoval občanským průkazem č. …. série JS; po ohlášení jeho odcizení mu byl vystaven občanský průkaz č. …. série LN. Ve směnce vystavené dne 23. 4. 1995, která je součástí přílohového spisu, je směnečník M. B., bytem H., D. 1271, identifikován i číslem občanského průkazu - „…“.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustálené soudní praxe musí exekuční titul z hlediska materiálního obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18, 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21).
Přesné označení účastníků, resp. označení účastníků řízení je nezbytnou obsahovou náležitostí písemného vyhotovení rozsudku, resp. usnesení (srov. § 157 odst. 1, § 169 odst. 1 o.s.ř.). Stejný požadavek - i když nevyjádřený v občanském soudním řádu výslovně - se uplatní i pro písemné vyhotovení platebního rozkazu, včetně směnečného (šekového) platebního rozkazu, které mají účinky pravomocného rozsudku, nebyly-li napadeny odporem, popřípadě nebyly-li podány námitky (srov. § 174 odst. 1, § 175 odst. 3 o.s.ř.).
Bez zřetele k tomu, že rodné číslo fyzické osoby - účastníka řízení - nepatří k údajům, které zákon jako obsahovou náležitost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyžaduje (srov. § 79 odst. 1, § 261 odst. 1, § 254 odst. 1 o.s.ř.), lze ho k identifikaci subjektu užít. Použije-li soud v rozhodnutí k označení účastníka (fyzické osoby) vedle jiných údajů (jména, příjmení, povolání, bydliště) také rodné číslo, které je nesprávné (nebylo vůbec přiděleno nebo náleží jiné fyzické osobě), není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud je možné z něj (popřípadě z listin s ním přímo souvisejících) bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25). O takový případ v souzené věci jde.
Tím, že soud do písemného vyhotovení rozhodnutí převzal z návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu také rodné číslo žalovaného (povinného), které však není správné, přičemž ostatní údaje osobu, jíž uložil povinnost plnit, dostatečně specifikují, je závěr o materiální vykonatelnosti exekučního titulu správný. Věcně (pasivně) legitimovaným subjektem je tudíž ta fyzická osoba, jejíž identifikace se odvíjí od jména, příjmení, bydliště, popř. dalších znaků (čísla občanského průkazu); takovou osobu – M. B., bytem v H., D. 1271, č. občanského průkazu … série LN - oprávněný v (opraveném a doplněném) návrhu jako povinného skutečně označil. Uvedený závěr není zpochybnitelný ani námitkou, že „zkoumáním údajů na směnce, jež byla podkladem k vydání směnečného platebního rozkazu,“ odvolací soud posuzoval pravost a platnost zmíněné listiny. Úzká souvztažnost mezi předloženou směnkou a směnečným platebním rozkazem vydaným ve zkráceném řízení (srov. § 175 odst. 1 o.s.ř.) takový postup při řešení otázek vykonatelnosti podkladového rozhodnutí a pasivní věcné legitimace povinného umožňuje.
Správnost právního posouzení věci se tudíž dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo; tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nedůvodného a Nejvyšší soud je proto - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - zamítl (§ 243b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 1577/2001, ze dne 24.7.2002)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. H., proti povinnému M. B., pro 140.000,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E 218/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2001, č.j. 47 Co 533/2000-43, tak, že dovolání zamítl.
Z odůvodnění :
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 25. 7. 2000, č.j. 1 E 218/99-32, zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 3. 1996, č.j. 5 Sm 29/96-7) prodejem movitých věcí povinného k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 140.000,- Kč s 6 % úrokem od 26. 7. 1995 do zaplacení, směnečné odměny 467,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 5.620,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že směnečný platební rozkaz, jehož výkon byl navržen (exekuční titul), ukládá - „z hlediska … rodných čísel“ - povinnost plnit jinému subjektu, než tomu, koho oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí označil jako povinného (povinnou osobou z podkladového rozhodnutí je M. B., návrh směřuje proti M. B.).
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyhověl, povinného zavázal k náhradě nákladů exekuce ve výši 2.810,- Kč a zakázal mu nakládat s věcmi, které vykonavatel sepíše. Odvolací soud - po srovnání ostatních identifikačních znaků (jména, příjmení, bydliště a čísla občanského průkazu) - neměl pochybnosti o tom, že osoba označená v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (opraveném a doplněném podáním ze dne 11. 7. 2000) je z hlediska exekučního titulu pasivně věcně legitimována, přestože vykonávané rozhodnutí uvádí nesprávné rodné číslo. Protože výkon rozhodnutí byl navržen způsobem odpovídajícím ustanovením § 257 a § 258 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), v rozsahu, který postačuje k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o.s.ř.), a způsobem, který není zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.), nestojí v jeho nařízení žádná překážka.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř., odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením, na němž odvolací soud své rozhodnutí vybudoval (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, specifikuje žalovaného (povinného) identifikačními údaji, které se vztahují ke dvěma subjektům; podle jména, příjmení a bydliště jím je M. B., ovšem rodné číslo (coby ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. nadbytečný, ovšem nezaměnitelný identifikační znak fyzické osoby) koresponduje s tím, které bylo přiděleno P. D., bytem v H. Protože není zřejmé, který z nich je žalovaným (povinným), trpí směnečný platební rozkaz „právní vadou …, která zakládá jeho nevykonatelnost.“ Za nesprávný pak dovolatel pokládá postup, kterým odvolací soud totožnost povinného odvíjel také z obsahu směnky, jež byla podkladem k vydání směnečného platebního rozkazu. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud - ač rozhodoval po 1. 1. 2001 - odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 7. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. „zmatečnosti“) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, v projednávané věci důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu jen posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož osoba označená v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (opraveném a doplněném podáním ze dne 11. 7. 2000) jako povinný je subjektem, kterému podkladové rozhodnutí uložilo povinnost plnit; kladná odpověď na tuto otázku současně předpokládá, že směnečný platební rozkaz je materiálně (co do specifikace osoby povinné) vykonatelným rozhodnutím.
Právní posouzení věci je ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. nesprávné, jestliže soud na zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo použil sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Z obsahu spisu vyplývá, že směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 3. 1996, č.j. 5 Sm 29/96-7, Krajský obchodní soud v Brně uložil - ve shodě s návrhem na jeho vydání - povinnost zaplatit částku 140.000,- Kč s 6 % úrokem od 26. 7. 1995 do zaplacení, směnečnou odměnu 467,- Kč a náklady řízení ve výši 5.620,- Kč M. B., bytem v H., D. 1271, „RČ ….“ Návrhem ze dne 1. 4. 1999, opraveným (co do rodného čísla) a doplněným (co do čísla občanského průkazu) podáním ze dne 11. 7. 2000, požadoval oprávněný nařídit výkon rozhodnutí proti M. B., bytem v H., D. 1271, r. č. …., číslo občanského průkazu …. série LN. Podle kopie rodného listu Městského národního výboru v K., je v knize narození, svazku 20, ročník 1967, na straně 195, pod číslem řadovým 164, zaznamenáno narození M. B. dne …., a rodné číslo …. Ze zprávy Okresního úřadu v K., referátu vnitřních věcí, ze dne 4. 5. 2001 se podává, že M. B. do 19. 2. 1997 disponoval občanským průkazem č. …. série JS; po ohlášení jeho odcizení mu byl vystaven občanský průkaz č. …. série LN. Ve směnce vystavené dne 23. 4. 1995, která je součástí přílohového spisu, je směnečník M. B., bytem H., D. 1271, identifikován i číslem občanského průkazu - „…“.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustálené soudní praxe musí exekuční titul z hlediska materiálního obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18, 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21).
Přesné označení účastníků, resp. označení účastníků řízení je nezbytnou obsahovou náležitostí písemného vyhotovení rozsudku, resp. usnesení (srov. § 157 odst. 1, § 169 odst. 1 o.s.ř.). Stejný požadavek - i když nevyjádřený v občanském soudním řádu výslovně - se uplatní i pro písemné vyhotovení platebního rozkazu, včetně směnečného (šekového) platebního rozkazu, které mají účinky pravomocného rozsudku, nebyly-li napadeny odporem, popřípadě nebyly-li podány námitky (srov. § 174 odst. 1, § 175 odst. 3 o.s.ř.).
Bez zřetele k tomu, že rodné číslo fyzické osoby - účastníka řízení - nepatří k údajům, které zákon jako obsahovou náležitost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyžaduje (srov. § 79 odst. 1, § 261 odst. 1, § 254 odst. 1 o.s.ř.), lze ho k identifikaci subjektu užít. Použije-li soud v rozhodnutí k označení účastníka (fyzické osoby) vedle jiných údajů (jména, příjmení, povolání, bydliště) také rodné číslo, které je nesprávné (nebylo vůbec přiděleno nebo náleží jiné fyzické osobě), není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud je možné z něj (popřípadě z listin s ním přímo souvisejících) bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25). O takový případ v souzené věci jde.
Tím, že soud do písemného vyhotovení rozhodnutí převzal z návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu také rodné číslo žalovaného (povinného), které však není správné, přičemž ostatní údaje osobu, jíž uložil povinnost plnit, dostatečně specifikují, je závěr o materiální vykonatelnosti exekučního titulu správný. Věcně (pasivně) legitimovaným subjektem je tudíž ta fyzická osoba, jejíž identifikace se odvíjí od jména, příjmení, bydliště, popř. dalších znaků (čísla občanského průkazu); takovou osobu – M. B., bytem v H., D. 1271, č. občanského průkazu … série LN - oprávněný v (opraveném a doplněném) návrhu jako povinného skutečně označil. Uvedený závěr není zpochybnitelný ani námitkou, že „zkoumáním údajů na směnce, jež byla podkladem k vydání směnečného platebního rozkazu,“ odvolací soud posuzoval pravost a platnost zmíněné listiny. Úzká souvztažnost mezi předloženou směnkou a směnečným platebním rozkazem vydaným ve zkráceném řízení (srov. § 175 odst. 1 o.s.ř.) takový postup při řešení otázek vykonatelnosti podkladového rozhodnutí a pasivní věcné legitimace povinného umožňuje.
Správnost právního posouzení věci se tudíž dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo; tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nedůvodného a Nejvyšší soud je proto - aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - zamítl (§ 243b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
