6. 8. 2002
ID: 18020
Poplatek za užívání veřejného prostranství
Rozhodnutí, kterým byla stanovena povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství podle ustanovení § 15 zákona 565/1990 Sb., je možné soudní exekucí vykonat i po třech letech od uplynutí lhůty stanovené k jejímu zaplacení tříletá prekluzívní lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. pro výkon těchto rozhodnutí, jak vyplývá z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb. a § 1 odst. 1, § 70 odst. 1 a § 99 zákona 337/1992 Sb., neplatí.
Rozhodnutí, kterým byla stanovena povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství podle ustanovení § 15 zákona 565/1990 Sb., je možné soudní exekucí vykonat i po třech letech od uplynutí lhůty stanovené k jejímu zaplacení tříletá prekluzívní lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. pro výkon těchto rozhodnutí, jak vyplývá z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb. a § 1 odst. 1, § 70 odst. 1 a § 99 zákona 337/1992 Sb., neplatí.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 410/2002, ze dne 13.6.2002)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města B. – Úřadu městské části B., proti povinnému J. J., pro 3.450,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 3189/95, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 1997, č. j. 15 Co 38/96-15, tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 1997, č. j. 15 Co 38/96-15, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění :
Městský soud usnesením ze dne 27. listopadu 1995, č.j. 26 E 3189/95-9, nařídil podle rozhodnutí Úřadu městské části B. a M. H. ze dne 4. března 1992, č.j. ÚOS/dop. VŠ-VP-1026/92, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.450,- Kč a pro náklady exekuce ve výši 300,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Krajský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání povinného změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že „…nebyly splněny věcné předpoklady k nařízení exekuce, neboť návrh byl podán (21.dubna 1995) až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené ust. § 71 odst. 3 správního řádu“, přičemž tříletá lhůta, v níž bylo možno rozhodnutí úřadu městské části vykonat, podle názoru odvolacího soudu uplynula 20. března 1995.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jednal jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), které spatřuje v použití nesprávného právního předpisu. Výkon rozhodnutí, jímž byl vyměřen místní poplatek za užívání veřejného prostranství ke stánkovému prodeji podle zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a vyhlášky města B. č. 2/1991, o místních poplatcích, nelze totiž podle dovolatele posuzovat dle zákona 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu) nýbrž podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který v ustanovení § 70 odst. 1 stanoví, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech (nikoli tedy již po třech letech) po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Nutnost aplikace zákona o správě daní a poplatků podle oprávněného vyplývá také z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích v rozhodném znění, u nichž je pod čarou výslovný odkaz na zákon 337/1992 Sb.; tento zákon ve svém § 99 také výslovně stanoví, že pro daňové (a tedy i poplatkové) řízení se správní řád nepoužije.
Povinný ve svém vyjádření uvedl, že nevlastní žádný majetek a navrhl, aby svůj dluh – bude-li oprávněný v dovolacím řízení úspěšný – mohl uhradit ve splátkách.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona 30/2000 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. prosince 1997, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí, jehož soudní výkon byl navržen, lze vykonat nejpozději do tří let po jeho splatnosti.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Z obsahu spisu vyplývá, že podkladovým rozhodnutím (exekučním titulem) je rozhodnutí ze dne 4. března 1992, č.j. ÚOS/dop. VŠ-VP-1026/92, jímž Úřad městské části B. a M. H., úsek obchodu, dopravy a služeb, povinnému stanovil podle § 15 zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v rozhodném znění, povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství ve výši 3.450,- Kč; splatnost poplatku určil lhůtou „do 15 dnů od vydání rozhodnutí“. Posledním dnem lhůty pro splnění uložené povinnosti tedy byl 19. březen 1992. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného oprávněný podal 21. dubna 1995.
Projednávanou věc je vskutku třeba posuzovat podle zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákonů 184/1991 Sb., 338/1992 Sb. a 48/1994 Sb., tj. ve znění účinném k 21. dubnu 1995 (dále též jen „zákon 565/1990 Sb.“), a podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů 35/1993 Sb., 157/1993 Sb., 302/1993 Sb., 315/1993 Sb., 323/1993 Sb., 85/1994 Sb., 255/1994 Sb., tj. ve znění účinném k 21. dubnu 1995 (dále též jen „zákon 337/1992 Sb.“).
Podle ustanovení § 1 písm. c) zákona 565/1990 Sb. mohou obce vybírat (mimo jiné) poplatek za užívání veřejného prostranství. Správu poplatků, které jsou příjmem rozpočtů obcí (mezi něž patří i poplatek za užívání veřejného prostranství) upravuje zákon 337/1992 Sb. (viz jeho ustanovení § 1 odst. 1). Správou poplatků se přitom rozumí zejména právo poplatky vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době.
Podle § 12 zákona 565/1990 Sb. pokud poplatník nesplní svou oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné částky vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zvláštní předpisy (zákon 337/1992 Sb.).
Podle § 13 zákona 565/1990 Sb. o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy (zákon 337/1992 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle § 99 zákona 337/1992 Sb. se pro daňové řízení zákon 71/1967 Sb. (správní řád) nepoužije.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších exekučních titulů uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.
Podle ustanovení § 274 písm. f/ o.s.ř. jsou exekučními tituly, na jejichž základě lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.
Podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem a výkazů nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb.; tato lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).
Ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. se však - jak správně uvádí dovolatel - nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní, případně veřejné správy.
Postup při správě (správou se rozumí i vymáhání) daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů České republiky, se řídí zákonem 337/1992 Sb. (srov. § 1 odst. 1 cit. zákona). Placení a nucené vymáhání těchto dávek je upraveno v části šesté tohoto zákona. Podle ustanovení § 70 zákona 337/1992 Sb. se právo vybrat a vymáhat daňové nedoplatky (daňovými nedoplatky se rozumí i nezaplacené poplatky) promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.
Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí, kterým byla stanovena povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství podle ustanovení § 15 zákona 565/1990 Sb., je možné soudní exekucí vykonat i po třech letech od uplynutí lhůty stanovené k jejímu zaplacení, jelikož tříletá prekluzívní lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. pro výkon těchto rozhodnutí, jak vyplývá z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb. a § 1 odst. 1, § 70 odst. 1 a § 99 zákona 337/1992 Sb., neplatí. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani první věta ustanovení § 12 zákona 565/1990 Sb., zakotvující tříletou lhůtu (viz výše), jelikož tato lhůta neplatí pro výkon (exekuci) rozhodnutí ukládajícího povinnost k zaplacení poplatku, nýbrž – teprve – pro vyměření poplatku, a to při nesplnění oznamovací (poplatkové) povinnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže ten předmětnou otázku posoudil jinak, je nesprávné. Protože na tomto posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ) podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 410/2002, ze dne 13.6.2002)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města B. – Úřadu městské části B., proti povinnému J. J., pro 3.450,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 3189/95, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 1997, č. j. 15 Co 38/96-15, tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 1997, č. j. 15 Co 38/96-15, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z odůvodnění :
Městský soud usnesením ze dne 27. listopadu 1995, č.j. 26 E 3189/95-9, nařídil podle rozhodnutí Úřadu městské části B. a M. H. ze dne 4. března 1992, č.j. ÚOS/dop. VŠ-VP-1026/92, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.450,- Kč a pro náklady exekuce ve výši 300,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Krajský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání povinného změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že „…nebyly splněny věcné předpoklady k nařízení exekuce, neboť návrh byl podán (21.dubna 1995) až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené ust. § 71 odst. 3 správního řádu“, přičemž tříletá lhůta, v níž bylo možno rozhodnutí úřadu městské části vykonat, podle názoru odvolacího soudu uplynula 20. března 1995.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jednal jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), které spatřuje v použití nesprávného právního předpisu. Výkon rozhodnutí, jímž byl vyměřen místní poplatek za užívání veřejného prostranství ke stánkovému prodeji podle zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a vyhlášky města B. č. 2/1991, o místních poplatcích, nelze totiž podle dovolatele posuzovat dle zákona 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu) nýbrž podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který v ustanovení § 70 odst. 1 stanoví, že právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech (nikoli tedy již po třech letech) po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Nutnost aplikace zákona o správě daní a poplatků podle oprávněného vyplývá také z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích v rozhodném znění, u nichž je pod čarou výslovný odkaz na zákon 337/1992 Sb.; tento zákon ve svém § 99 také výslovně stanoví, že pro daňové (a tedy i poplatkové) řízení se správní řád nepoužije.
Povinný ve svém vyjádření uvedl, že nevlastní žádný majetek a navrhl, aby svůj dluh – bude-li oprávněný v dovolacím řízení úspěšný – mohl uhradit ve splátkách.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona 30/2000 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. prosince 1997, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí, jehož soudní výkon byl navržen, lze vykonat nejpozději do tří let po jeho splatnosti.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Z obsahu spisu vyplývá, že podkladovým rozhodnutím (exekučním titulem) je rozhodnutí ze dne 4. března 1992, č.j. ÚOS/dop. VŠ-VP-1026/92, jímž Úřad městské části B. a M. H., úsek obchodu, dopravy a služeb, povinnému stanovil podle § 15 zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v rozhodném znění, povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství ve výši 3.450,- Kč; splatnost poplatku určil lhůtou „do 15 dnů od vydání rozhodnutí“. Posledním dnem lhůty pro splnění uložené povinnosti tedy byl 19. březen 1992. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného oprávněný podal 21. dubna 1995.
Projednávanou věc je vskutku třeba posuzovat podle zákona 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákonů 184/1991 Sb., 338/1992 Sb. a 48/1994 Sb., tj. ve znění účinném k 21. dubnu 1995 (dále též jen „zákon 565/1990 Sb.“), a podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů 35/1993 Sb., 157/1993 Sb., 302/1993 Sb., 315/1993 Sb., 323/1993 Sb., 85/1994 Sb., 255/1994 Sb., tj. ve znění účinném k 21. dubnu 1995 (dále též jen „zákon 337/1992 Sb.“).
Podle ustanovení § 1 písm. c) zákona 565/1990 Sb. mohou obce vybírat (mimo jiné) poplatek za užívání veřejného prostranství. Správu poplatků, které jsou příjmem rozpočtů obcí (mezi něž patří i poplatek za užívání veřejného prostranství) upravuje zákon 337/1992 Sb. (viz jeho ustanovení § 1 odst. 1). Správou poplatků se přitom rozumí zejména právo poplatky vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době.
Podle § 12 zákona 565/1990 Sb. pokud poplatník nesplní svou oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné částky vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zvláštní předpisy (zákon 337/1992 Sb.).
Podle § 13 zákona 565/1990 Sb. o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy (zákon 337/1992 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle § 99 zákona 337/1992 Sb. se pro daňové řízení zákon 71/1967 Sb. (správní řád) nepoužije.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších exekučních titulů uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.
Podle ustanovení § 274 písm. f/ o.s.ř. jsou exekučními tituly, na jejichž základě lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.
Podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem a výkazů nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb.; tato lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).
Ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. se však - jak správně uvádí dovolatel - nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní, případně veřejné správy.
Postup při správě (správou se rozumí i vymáhání) daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových prostředků, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů České republiky, se řídí zákonem 337/1992 Sb. (srov. § 1 odst. 1 cit. zákona). Placení a nucené vymáhání těchto dávek je upraveno v části šesté tohoto zákona. Podle ustanovení § 70 zákona 337/1992 Sb. se právo vybrat a vymáhat daňové nedoplatky (daňovými nedoplatky se rozumí i nezaplacené poplatky) promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.
Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí, kterým byla stanovena povinnost uhradit poplatek za užívání veřejného prostranství podle ustanovení § 15 zákona 565/1990 Sb., je možné soudní exekucí vykonat i po třech letech od uplynutí lhůty stanovené k jejímu zaplacení, jelikož tříletá prekluzívní lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona 71/1967 Sb. pro výkon těchto rozhodnutí, jak vyplývá z ustanovení § 12 věty druhé a § 13 zákona 565/1990 Sb. a § 1 odst. 1, § 70 odst. 1 a § 99 zákona 337/1992 Sb., neplatí. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani první věta ustanovení § 12 zákona 565/1990 Sb., zakotvující tříletou lhůtu (viz výše), jelikož tato lhůta neplatí pro výkon (exekuci) rozhodnutí ukládajícího povinnost k zaplacení poplatku, nýbrž – teprve – pro vyměření poplatku, a to při nesplnění oznamovací (poplatkové) povinnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže ten předmětnou otázku posoudil jinak, je nesprávné. Protože na tomto posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ) podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
